Prkno Josef (1872 – 1915)

Zapomínaným anarchistou spojeným se Žižkovem byl Josef Prkno. Narodil se v roce 1872 ve Slušticích na Pacovsku rodičům Františku Prknovi (1843) a Marii za svobodna Nikodémové (1849). DO Prahy se rodina Prknova i s malým tehdy sedmiletým Josefem Prknem přistěhovala v roce 1885 a usadila se na Žižkově, kam směřovali cesty většiny dělnických rodin z venkova. Josef Prkno si vzal za manželku Marii Poncarovou, která se narodila v roce 1880. V roce 1906 se jim narodil zřejmě jediný potomek Ladislav Prkno.

Do anarchistického hnutí se zapojil již v jeho raném období tzv. hnutí neodvislých socialistů. Patřil mezi zakládající členy Vzdělávací besedy stavebního dělnictva pro Žižkov a okolí. V roce 1896 byl spolek přejmenován na Vzdělávací jednotu Žižkovan. Josef Prkno patřil mezi přední členy. Byl třikrát po sobě zvolen prvním jednatel spolku. Prvně byl zvolen na valné hromadě 7. ledna 1896, podruhé 13. ledna 1897 a naposled 29. března 1898 a byl vlastně i posledním jednatelem jelikož byl spolek rozpuštěn během represivní vlny proti anarchistickému hnutí 2. listopadu 1899.

Josef Prkno pracoval na státní dráze jako železniční zřízenec. Stal se členem anarchosyndikalistického svazu České federace všech odborů (ČFVO) od jejího vzniku v roce 1904. Ve spolupráci a po úspěšné agitaci Karla Vohryzka a dalších anarchosyndikalistů se mu a jeho dalším kamarádům se ČFVO daří proniknout více na železnici. Pro anarchosyndikalistickou věc získávají další nespokojené železničáře a v roce 1908 je ustanovena nová členská sekce Federace železničářů při ČFVO. Čítala přes 80 členů, a chystaly vznikat odbočky po celých Čechách i mimo Prahu. Dokonce vyšlo i první číslo časopisu anarchosyndikalistů železničářů s názvem „Předzvěst“. Číslo však bylo kompletně zabaveno policií a další vydávání zakázáno. Policejní místa totiž s velkými obavami sledovali pronikání na státní dráhy, obávali se propuknutí stávky vyvolané anarchosyndikalistickou agitací, která by vážně ochromila chod monarchie a byla by silnou zbraní při stávkách horníků, kde měli anarchisté silné pozice. To stát nemohl dopustit a tak udeřila perzekuce, zatýkaní a nakonec rozpuštění slavné ČFVO v létě 1908.

Válečné běsnění, které rozpoutali evropští vládci, nedecimovalo statisíce proletářů jen na frontě, ale i doma v zázemí, kde je kosily nemoci způsobené strádáním způsobeným nedostatkem potravin, které se rekvírovalo na frontu. Jedním z nich byl i anarchista Josef Prkno, který zemřel 17. září 1915 a byl pochován na hřbitově v Olšanech.