Proces s pražskými anarchisty antimilitaristy 1911

Pražské státní zastupitelství v roce 1911 nakonec zažalovalo šest mladých anarchistů, kteří byli obžalováni, že rozšiřovali anarchistickou propagandu prostřednictvím anarchistické korespondence a literatury v řadách vojínů a že propagovali podvratné snahy.

Prvním obviněným byl Ing. Vlastimil Borek, mimo jiné člen České anarchistické federace, přední postava antimilitaristicky zaměřené anarchistické mládeže. Vlasta Borek byl aktivním členem karlínského spolku „Klub Mladých“ a zastával funkci předsedy. Především za jeho předsednictví „Klub Mladých“ dle policejních svědectví vyvíjel horečnou činnost.

Dne 4. srpna 1910 vykonala policie ve spolkové místnosti „Klubu Mladých“ prohlídku a zabavila řadu tiskopisů a mezi jinými „Novou píseň o starých starých slastech“, které autorem byl Vlasta Borek. Místodržitelství koncem září 1910 „Klub Mladých“ rozpustilo. Celkem s 26 členy „Klu bu Mladých“ bylo zahájeno vyšetřování, které bylo nakonec zastaveno. Hledalo se, zkoumalo se a nakonec byli zatčeni Vlastimil Borek, Bedřich Sojka, Vítězslav Herlas a Stanislav Kupr pro zločin velezrady. Ing. Vlasta Borek byl zatčen v Pulji, kde sloužil jako branec u námořnictva, a v poutech jako nejhorší zločinec odvezen do Prahy. Stanislav Kupr byl taktéž jako branec odvezen od dragounského pluku z Haliče převezen do vazby v Praze. Po těžké nemoci byl zatčen i strojní technik Sláva Herlas koncem prosince 1910, tou dobou pobývající v Nymburce, který byl poslední dobou upoután na lůžko tyfem a teprve nedávno se zotavil natolik, že byl schopen odjezd do Prahy, kde chtěl pokračovat ve studiích na vysoké škole. U Bedřicha Sojky sice policie našla jen tři dopisy, přesto musel společně s ostatníma anarchisty strávit osm neděl ve vyšetřovací vazbě.

Po svém propuštění z vazby nastoupil Vlasta Borek službu u pianérů v Karlíně, kde si však uhnal ochrnutí svalů, musel být hospitalizován v nemocnici, kde byl pečlivě střežen policií.

Konečně došla Vlastu Borkovi, Slávu Herlasovi, Arnoštu Hoffmanovi, Stanislavu Kuprovi, Bedřichu Sojkovi a Františku Dvořákovi žaloba, kde byl použit proti nim nově vypulírovaný bijce antimilitaristů § 222.

Jelikož se Vlasta Borek zdál pánům málo bezpečný ve vojenské nemocnici, byl znovu zatčen a vzat do vyšetřovací vazby.

Policejní domovní prohlídka v bytě Vlasty Borka přinesla řadu zabavených listin a dopisů, kterými bylo potvrzeno antimilitaristické smýšlení. Účast na psaní jednoho exempláře přednášek, zabavených při domovní prohlídce u Stanislava Kupra, soudní znalec písma připsal s velkou pravděpodobností Vlastu Borkovi.

Dalším z obviněných anarchistů byl Bedřich Sojka, který byl místopředsedou spolku „Klub Mladých“ a řídil jeho činnost, když musel Vlasta Borek nastoupil vojenskou službu. Policie v bytě Bedřicha Sojky zabavila několik dopisů. Jeden z dopisů nebyl Bedřichu Sojkovi přímo zaslán a z toho, že u něj byl nalezen, z čeho obžaloba vyvodila závěr, že se o styky s vojáky zajímal a nechával se informovat o jejich příhodách ve vojenské službě.

Třetím obviněným anarchistou byl Stanislav Kupr, který zastával funkci jednatele spolku „Klub Mládeže“ a akcí spolku se aktivně účastnil. Policie u něj zabavila různé rukopisy anarchistického obsahu, zejména ony přednášky o „anarchistické taktice“.

Čtvrtým obviněným anarchistou byl Vítězslav Herlas. Sláva Herlas byl členem spolku „Klub Mladých“ a byl žurnalisticky činný, psal do anarchistických časopisů. Pátým obžalovaným mladým anarchistou byl Josef Dvořák, který zastával funkci revisora účtů spolku „Klub Mladých“ a později převzal funkci jednatelskou. S jeho jménem se vyskytlo několik článků, ale policii tvrdil, že není jejich autorem. Posledním, šestým obviněným anarchistou byl Arnošt Hoffmannm revisor spolku „Klub Mladých“ a později pokladník spolku. Podle policie byl činný žurnalisticky a taky obstarával mnohé organizační záležitosti.

Vlastimil Borek byl navíc obviněn ještě ze dvou dalších deliktů. Dne 13.července 1910 na veřejné schůzi Politického spolku anarchistů „Vilém Korber“ v hostinci „U Velké Prahy“ na Královských Vinohradech, jejíž programem byla „Poprava Liabeufa v Paříži“. Vlasta Borek na schůzi promlouval tak, že přítomný státní návladní v jeho řeči spatřil přečin proti veřejnému pokoji a řádu dle § 305 trestního zákona – omlouvání činů zákonem zapovězených. Svědectví proti němu podal policejní komisař V. Knobloch. Vlasta Borek u soudu namítal, že o Hervéovi a Liabeufovi některé výroky neřekl, jak je na něj žalováno. Celou známou historii případu Liabeufa žalova vypověděla takto: „Liabeuf zastřelil v prosinci 1909 v Paříži policejního agenta Deraye z revolveru a řadu jiných policistů zranil, za tento čin byl pařížskou porotou uznán vinným vraždy, odsouzen k smrti a také popraven. A na základě toho byl Vlasta Borek obžalován.

Třetím deliktem Vlasty Borka ze kterého byl viněn se zakládá na tom, že dne 4.srpna 1910 vykonal policejní koncipista Dr. Klíma s detektivem Lehrerem prohlídku ve spolkové místnosti „Klubu Mladých“ a nalezli tam na spolkové tabuli vyvěšenou báseň: „Nová píseň o starých slastech“, opatřenou karikaturovanou. Píseň i karikatura dle žaloby vedly k tomu, že „ císařské vojsko vydává se ve veřejný posměch“ a činilo tak přestupek proti bezpečnosti cti dle § 491 trestního zákona a článek V. Báseň byla okamžitě konfiskována. Autorem básně je Vlasta Borek, avšak u soudu se ohradil, že ji na spolkovou tabuli nevyvěsil.

U hlavního líčení všichni obžalovaní anarchisté prohlásili, že se necítí vinnými a trvají na původních svých obhajobách, které diktovali do protokolu. Anarchisté vyložili svoji činnost jako činnost sebevzdělávací bez jakýchkoli tendencí, které jim podsouvá žaloba. Obviněný Stanislav Kupr, tou dobou branec u dragounů, se dovolával svých protokolů a omlouval se soudu, že nemůže dobře odpovídat, protože se cítí zesláblý a unavený.

Žaloba proti anarchistické mládeži byla napsána na 70 půlarchových stránek, a kladla obžalovaným: „Všem žalovaným se klade za vinu, že v letech 1909 a 1910, navazujíce, pěstujíce a pořadajíce různé styky mezi četnými osobami v Praze i jinde v Čechách, hlavně mezi odvedenci, tyto osoby, jmenovitě však odvedenou mládež a odvedence vybízeli, podněcovali a svésti hleděli ku porušení přísežně slíbené věrnosti, poslušnosti a jiných služebních povinností“, ač usilování jejich dle samého prohlášení žalobního zůstalo bez vnějšího úspěchu, spáchali tím zločin nedokonaného vybízení ku svádění vojínů ku porušení vojenské povinnosti služební ve smysli §§ 222 a 9 trestního zákona, a §7 zákona z 20.května 1869.

V rozsáhlých důvodech rozsudku uznal soud za prokázané, že anarchistická mládež v „Klubu Mladých“ vyvíjela činnost antimilitaristickou jednak v Praze, ale i organizování skupin mimo Prahu. V důvodech naznačil předseda soudu inkriminovaná místa v časopisech Hlídka mládeže, Mladý průkopník, Proletář a Zádruha.

Soudce ve svém zdůvodnění uvedl: „Všem obžalovaným přitěžuje nebezpečí, které pro rakouskou armádu vzniklo šířením ideí antimilitaristických, Borkovi obzvlášť přitěžuje, že se nejhorlivěji propagandy zúčastnil. Polehčuje obžalovaným jednak zachovalost a pak ta okolnost, že někteří z nich musí pečovat o rodiče nebo příbuzné…“

Po tajném vleklém, s přestávkami devět dnů trvajícím soudním přelíčení, byli čtyři mladí anarchisté ve čtvrtek 8.června 1911 odsouzeni pro § 222 trestního zákona:

Ing. Vlastimil Borek na 10 měsíců žaláře s jedním postem měsíčně.

Arnošt Hoffman na 7 měsíců žaláře s jedním postem měsíčně.

Vítězslav Herlas na 6 měsíců žaláře s jedním postem měsíčně.

Bedřich Sojka na 4 měsíce žaláře s s jedním postem měsíčně.

Stanislav Kupr a František Dvořák byli osvobozeni.

Jak píší Národní listy: „Rozsudek vyvolal v soudní síni mocné vzrušení…“

Obhájci obžalovaných podali zmateční stížnost, zmateční stížnost podal také státní zástupce, který nesouhlas s osvobozujícím výrokem nad Stanislavem Kuprem a Františkem Dvořákem, a také tresty odsouzené čtveřice se mu zdály příliš mírné.

Vlasta Borek byl po svém odsouzení ponechán ve vyšetřovací vazbě dle návrhu státního zástupce, proti tomu podal protest obhájce Dr. Kloudy v zastoupení Dr. Boučka, který podal návrh aby byl propuštěn po složení kauce. Nakonec se Vlasta Borek rozhodl zmateční stížnost odvolat a trest nastoupil ihned, aby si jej co nejdříve odbyl.

Dne 30. listopadu 1911 konal se kasační soud ve Vídni věci odvolání rozsudků pražských antimilitaristů. Kasační soud po krátké poradě zamítl jak mateční stížnost obhájce, tak i zmateční stížnost státního zastupitelství jako neodůvodněné.

Redakce časopisu Zádruha vydávaného Českou anarchistickou federací, foceno v létě 1914. Zleva Bohuslav Vrbenský, Luisa Landová – Štychová, Vlasta Borek a Vladislav Klement.