PROUD DOBY (František Josef Hlaváček)

Lenivě se často voda 
v mělkých březích řeky vleče,
tak že sotva pozorovat
ku předu že k moři teče.

Často se též zdá, že stojí,
neb docela zpět se valí,
až větší svah, vyšší břehy
v úzké koryto ji svalí.

Pak nárazem mocných proudů
se i pevné skály třesou
a co dravé vlny urvou,
rychle k oceánu nesou.

Co až dosud k nehybnosti
zdálo se být odsouzené,
to nyní s obrovskou silou
ku předu se rychle žene. —  

Proto nezoufej dělníče,
když v této přesmutné době
srdce nad tou bídou lidstva,
krvácí hořem snad tobě!

Přijdou dny ráznější doby,
idea lid v hnutí strhne
a on mužně s nepřátely
v boj za svobodu se vrhne.

Hračkou roztrhá proud času
všecky stavěné mu hráze,
a jak bouře požene se
k cíli po vytčené dráze.

Nic nezmůže moc reakce,
ani lstivost diplomatů,
žádná hrozba, ni klam kněží,
žalář, ani provaz katů.

Jako trhá a odnáší
vše proud rozvodněný, dravý,
tak proud doby též oderve
vše, co se mu v cestu staví.

A lidstvo, které až dosud
trpělo v děsné porobě,
rozláme otrocká pouta,
by svobodně žilo sobě.

Pak zavládne blaho, štěstí
mezi lidem teprv' všude
a nemoc z dob bědy,
psoty brzy vyhojena bude.