Pták Josef (1874 – 1920)

Horník a anarchosyndikalista Josef Pták se narodil 5. listopadu 1874 v Roudnicích v domě s číslem popisným 104 olejkáři Janu Ptákovi a Marii rozené Brabcové.

Kdy přesně dorazil na hornický sever nevíme, avšak již na počátku století ho nacházíme v řadách anarchistického hnutí na Mostecku. Usadil se v Mostě a začal se živit jako horník na místních dolech. S Mostem spojil zbytek svého života.

Ještě v 90. letech se stala mezi anarchistickým hnutím populární myšlenka družstevnictví nebo chcete-li dobově kooperace. Propagoval ji již proslulý Vilém Körber z Prahy, po něm především Karel Vohryzek, který tou dobou často jezdíval na sever, kde zakládání anarchistických družstev propagoval. A tak se i Josef Pták společně s dalšími mosteckými anarchisty pustili do svého prvního družstevního počinu založením Novokooperačního dělnického spotřebního a výrobního družstva pro království České v Mostě. U krajského soudu v Mostě bylo zapsáno 18. září 1901. Tak jako ostatní složil závodní podíl 10 korun. Na ustanovující valné hromadě, která se uskutečnila 23. září 1901 byl Josef Pták zvolen členem dozorčí rady. Josef Pták dostal jako člen dozorčí rady právo podepisovat družstvo. Avšak všeobecná bída místního dělnictva nedovolila další rozvoj družstva a tak následující rok 1902 zaniklo.

Josef Pták se coby horník organizoval v místním anarchistickém spolku Všeobecný spolek dělnický „Pokrok“ v Mostě. Zapojil se také do budování anarchosyndikalistických hornických odborů Severočeské federace horníků, která působila v letech 1903 – 1907. Když byl v roce 1904 ustanoven anarchosyndikalistický odborový svaz Česká federace všech odborů, i Josef Pták vstoupil do jeho řad, stejně tak i do Hornické federace, která se ustanovila v roce 1908. Hornická federace i ČFVO však byla v létě 1908 státem rozpuštěna a zakázána. Od roku 1909 jej nalézáme v nově ustanovených anarchistických odborech Zemské jednotě horníků, která pracovala do jara 1915, kdy byla i ona jako státu nebezpečná dělnická organizace rozpuštěna.

Tak jak bývalo zvykem, anarchističtí dělníci se vzdělávali, chodili na schůze, přednášky, vypůjčovali si knihy ze spolkových knihoven a odebírali anarchistické časopisy, nebylo tomu jinak ani u Josefa Ptáka, který odebíral anarchistická periodika „Horník“, „Matici svobody“, „Hornické listy“, „Omladinu“ či „Novou Omladinu“. Když se v roce 1909 rozhodl Stanislav Kostka Neumann vydat brožuru „Svoboda a socialismus“, organizoval Josef Pták peněžní sbírky mezi horníky, aby se sehnal počáteční kapitál na její vydání.

Politicky aktivní byla i jeho manželka Antonie Ptáková, která se stejně jako její muž angažovala v anarchistickém hnutí. Stala se členkou Všeobecného spolku dělnic „Pokrok“ v Mostě. V roce 1909 dokonce členkou výboru. Oba manželé Ptákovi jako anarchisté vystoupili z církve a stali se bezvěrci, Antonie Ptáková taktéž často řeční nad hroby zesnulých kamarádů a kamarádech na jejich bezvěreckých pohřbech, které se často stávali velkou manifestací bezvěreckého hnutí s účastí stovek až tisíců bezvěrců z okolí.

Po první světové válce žila rodina Ptákova v Mostě. V roce 1920 Josef Pták vážně onemocněl a musel být hospitalizován v Mostecké nemocnici, kde 8. června 1920 umřel ve věku 46 let. Jeho kamarádi se s ním přišli rozloučit 10. června 1920 na místní hřbitov.