Reakce na lži šířené při vzniku odbočky Sdružení československých horníků v Dubí u Kladna (1919)

Reakce neznámého kladenského syndikalisty na lži šířené sociálními demokraty z Unie horníků na stránkách Hornických listů v roce 1919, které byli rozšiřovány potom, co byla ustanovena místní odbočky Sdružení československých horníků v Dubí u Kladna.

Jako všude, tak i zde založena byla odborová organisace horníků. Založení této organisace způsobilo zde velký rozruch a byly roztrušovány o založení této jednotlivými neuvědomělými členy „Unie“ horníků nepěkné řeči, které si musí tito pánové již jednou odvyknout a ne si stále ještě hovět v předválečném štvaní.

Ku příkladu: Organisace tato prý byla založena proto, aby rozbíjela řady horníků a odůvodňují to tito pánové tím, že prý nikdy organisace hornická naší strany v Čechách neexistovala, pro horníky nikdy prý ničeho nevybojovala a pro požadavky horníků nikdy nemluvila a také prý nikdo jiný k tomu kompetentní není, jen zástupci „Unie“ horníků.

Takovým způsobem jest mezi hornictvem o naší organisaci mluveno. K tomu odpovídáme a varujeme před dalším podobným „klepáním“.

Organisaci byli jsme nuceni založiti pod nátlakem našich bratří horníků a těch, kteří odmítli vstoupiti do řad „Unie“. A přece vydáno heslo: Všichni do organisace a kdo nevstoupí, toho v závodě nestrpíme. Jak by se byla zachovala „Unie“ k těmto svým kamarádům, kteří měli své přesvědčení s tím rozdílem, že nebyli sociálními demokraty?!

Z těchto důvodů založená organisace naše by nerozbíjela řady horníků organisovaných, ale je posílila. Nyní může každý tam, kam patří, jak mu velí jeho přesvědčení a bude jistě po té veliké části horníků indiferentních.

Co týká se našich organisací horníků na Kladensku, to přiznáváme, že jsme zde neměli, ale sociální demokraté v posledních letech také ne a když, tak velice slabé, neb právě v době válečné platilo do „Unie“ zde u nás 6 stoupenců. Tím jest také pochopitelno, že jsme za horníky nikdy nevyjednávali, ale podotýkáme, že tolik, co nám dobyli přátelé z „Unie“, bychom také dosáhli, protože až když poměry horníků byly nesnesitelné, o čemž již věděli i ředitelé závodů a horníci již dále práci vykonávati nemohli, pak jste se teprve stali mluvčími svých kamarádů. To bylo povinností, kterou jsme i my vykonávali s láskou a chutí opravdovou.

A s tím, že nikdo není kompetentní vyjednávati, než-li „Unie“, to pomalu pomalu pánové! Až dosud byl kompetentní ten, koho dělnictvo pověřilo důvěrou a až dosud za nikoho nemluvila organisace. A v některých případech byla to důvěra velice malá, když na příkladu na dole (Pražské úvěrní banky) z jedenácti set zaměstnanců pověřen ten, který se tím nejvíce ohání, asi 126 hlasy.

Organisace naše bude správně informovat horníky i situaci a bude se domáhat všude také svého zastoupení. Jenom tolik ještě připomínáme, že to není vážné pomyšlení na sloučení organisací a takovýmito řečmi, pánové jaké rozšiřujete, se sloučení dělnictva nikdy neprospěje.

A k našim horníkům voláme: pryč se strachem a vším otálením, vstupujte do našich řad, sesilte tak řady odborového hnutí Československých horníků!