Rejha Antonín (1878 – 1938)

Přední postavou anarchistického a také anarchosyndikalistického hnutí na Liberecku patřil Antonín Rejha z Horního Růžodolu. Antonín Rejha se narodil v malé obci Oustřice, na kalendáři se zrovna psalo datum 1. ledna 1878. Otec František Rejha byl kovář a matka se jmenovala Barbora za svobodna Hnízdová.

Jméno první manželky nevíme, v roce 1907 však již byl vdovec a z prvního manželství měl dceru Květoslavu Rejhovou, která se narodila 20. října 1903. Tehdy bydleli na adrese Horní Růžodol č.p. 166. Narodila se mu i druhá dcera Jarmila Rejhová.

V roce 1907 se jako vdovec znovu ožení. Bezvěrecká civilní svatba Antonína Rejhy a Anny Drlové, narozené 1. ledna 1884 v Hrobičanech, se konala 15. dubna. Za svědky jim šli krejčovský dělník Petr Pikora z Horního Růžodolu č.p. 167 a Ferdinand Lutz z Litovce. Nutno ještě poznamenat, že se Anna Drlová narodila Josefu Drlému a Anne rozené Huškové. Manželé Rejhovi bydleli v Horním Růžodole č.p. 223.

Antonín Rejha se stal anarchistou již počátkem 20. století, stal se členem místních anarchistických spolků textilních dělníků. Tou dobou i do českých zemí začaly pronikat myšlenky anarchosyndikalismu, které získávaly stále větší oblibu, nebylo tomu jinak ani u Antonína Rejhy. Toto vření a snaha vytvořit anarchistickou odborovou organizaci jako protiváhu té sociálně demokratické vyvrcholila založením anarchosyndikalistického odborového svazu České federace všech odborů (ČFVO). Česká federace všech odborů (ČFVO) byla utvořena 27. listopadu 1904 v Lomu. Ustavujícího sjezdu ČFVO se účastnilo 32 delegátů ze středních, severozápadních, severovýchodních a východních Čech. Delegáti zastupovali ve svých organizacích asi 1000 členů. Na sjezd byl jako delegát severovýchodočeských anarchistů vyslán právě Antonín Rejha a byl zvolen obvodním důvěrníkem ČFVO pro severovýchod Čech.

Tiskovým orgánem se stal časopis „Omladina“, K „Omladině“ byl vydáván krejcárkový agitační list „Chuďas“ pro široké vrstvy dělnictva. Později list „Nová Omladina“ a po ní „Komuna“. Textiláci z ČFVO zase začali vydávat svůj vlastní list „Proletář“. Antonín Rejha se stal redaktorem „Proletáře“, vycházejícím v Liberci v nákladu 1600 – 1700 kusů. Antonín Rejha pomáhal založit Textilní federaci při ČFVO. ČFVO rostla na svém vrcholu dosáhla asi 4000 členů ve 130 odborových organizacích a skupinách. To však úřady nemohly dovolit, začala se připravovat další perzekuce hnutí. Co dosvědčuje i nařízení policejního presídia, aby bylo provedeno „sčítání anarchistů“. Nakonec byla Česká federace všech odborů a všechny její složky c. k. místodržitelstvím rozpuštěny výnosem ze 7. 8. 1908 s absurdním odůvodněním, že činnost spolku směřuje k násilnému převratu stávajícího veřejného řádu.

Perzekuce anarchistické hnutí na severovýchodě značně ochromila a trvalo delší čas než se z něj oklepalo. Ve dnech 6. – 7. srpna 1910 byl v Nové Pace sjezd 22 anarchistických textilních spolků. 60 přítomných delegátů mezi nimiž nechyběl ani Antonín Rejha během něj projevilo přání, aby byla obnovena textilní odborová organizace, která zanikla v roce 1908, po rozpuštění České federace všech odborů – ČFVO. Přítomní delegáti textilních dělníků založili novou organizaci – Dělnickou textilní jednotu (DTJ). Ta měla při svém vzniku asi 300 členů a sídlila ve Dvoře Králové. Ústřední tiskovinou DTJ se stal anarchistický časopis „Proletář“. Antonín Rejha se zařadil mezi přední členy.

V lednu 1911 byl sjezd DTJ, která v té době měla 317 členů. Rok 1911 byl poznamenán neustálým vzestupem cen základních životních potřeb. Nespokojenost trvající již řadu týdnů propukla naplno právě v září. V královédvorských textilkách zastavili dělníci práci a po několik dní demonstrovali proti drahotě, čehož se místní anarchisté v čele s Josefem Bartoněm z DTJ aktivně účastnili. Do Dvora Králové nad Labem byla narychlo povolána četnická a vojenská posila. K uklidnění situace přispěl již tradičně svým zásahem sociálně demokratický poslanec Austa, sociální demokracie dělnictvo uklidňovala a přesvědčila k nástupu do práce. Situace se tak po zásahu sociální demokracie dočasně uklidnila. Záhy se ovšem vše opakovalo ještě ve větším rozsahu. Dělníci oprávněně požadovali zvýšení mezd a zkrácení pracovní doby. Začal vřít celý severovýchod Čech a to také díky čilé agitací anarchistů z DTJ. Na podzim 1911 se DTJ aktivně zapojila do rozsáhlé stávky textiláků, kterou však řídila na většině míst sociální demokracie. Na některých místech severovýchodních Čech řídila ale stávkové výbory DTJ. DTJ zasedla v akčním výboru, kteří řídil přípravu stávky a její průběh. Dne 7. října 1911 přednesli zástupci dělníků zaměstnaných v tkalcovnách bavlny a juty mimo jiné požadavek na zvýšení mzdy o 30%, v případě přerušení práce vinou zaměstnavatele požadovali dělníci náhradu mzdy ve výši 60% denní mzdy, den volna na 1. května, pro zaměstnané ženy zavedení 9 hodinové pracovní doby a kojícím ženám „propuštění ke kojenci“. Dále žádali o zřízení 8 členného dělnického výboru, který by řešil spory mezi dělníky a zaměstnavatelem. Ze strany továrních zřízenců žádali slušné zacházení s dělnictvem. Protože požadavky nebyly přijaty, byla dne 17. října 1911 vyhlášená Všeobecná stávka textilních dělníků v Náchodě a okolí. Během tří dnů zastavilo práci v severovýchodních Čechách kolem 36 000 textiláků a na počátku října předložili zaměstnavatelům požadavky. Na začátku listopadu stávkoval celý Náchod, Hronov, Červený Kostelec, Jaroměř, Josefov, Nové Město n/M, Semily, Vamberk, Doudleby, Ústí n/Orlicí, Hořice, Košťálov, Liteštát, Jilemnice a další obce. Jednání se vleklo, a proto stávka skončila až 7. listopadu 1911. Továrníci dlouho otáleli s přijetím dělnických požadavků, spoléhali na nejednotnost textiláků a na stávkokaze. Mimoto jejich konzumy vypověděly stávkujícím úvěry a dělníkům bydlícím v továrních bytech vyhrožovali vystěhováním. Organizovanost a jednota přinesla stávkujícím textilákům v severovýchodních Čechách úspěch. Zaměstnavatelé uznali dělnické důvěrníky, zvýšili mzdy o 10% a splnili i některé další požadavky. Po vítězné stávce vzrostla i prestiž DTJ mezi textilním dělnictvem. Bezprostředně po stávce do ní vstoupilo kolem 200 nových členů a DTJ tak měla přes 500 členů. DTJ udržovala mezinárodní kontakty se španělskou CNT, italskou USI, švédskou SAC, německou FVGD, americkou IWW (v níž působili i mnozí čeští emigranti) a dokonce i s argentinskou FORA (v níž svého času bylo rovněž několik aktivních českých emigrantů, kteří pak dopisovali do Čech o anarchistickém hnutí v Argentině).

V roce 1910 začal Antonín Rejha společně s R. Nucem provozovat vlastní živnost – vlásenářství v Horním Růžodole č.p. 225.

Antonín Rejha jako anarchista přestal věřit v Boha a stal se zarytým nepřítelem Říma a katolické církve. Nedal pokřtít ani svoje dcery a sváděl tuhý boj s úřady, aby jeho děti nemuseli navštěvovat hodiny náboženské výchovy. Jako bezvěrec byl proto popotahován úřady, protože jeho děti na náboženství neposílal. Aby se vyhnul této povinnosti, vymyslel kuriozní intriku a zažádal o mohamedánskou víru, a žádal, aby se děti učili náboženství mohamedánské, jelikož moc dobře věděl, že škola takové hodiny není schopna zajistit a děti budou mít klid.