REPORTÁŽ ZE SLAVNOSTI K UCTĚNÍ CHICAGSKÝCH MUČEDNÍKŮ V CHICAGU (1893)

Chicago, dne 12. listopadu 1893.

O, posvátný Waldheime, Ty, jež skrýváš pod Tvým zeleným rovem nejdražší drahokam — těla pěti reků proletariátu a dodáváš každého roku novou sílu, novou důvěru a lásku ku svátému boji za práva všelidská, byl jsi dnešního dne svědkem velké manifestace!

Ano, kde před šesti lety ukládána byla těla bojovníků sociální revoluce, přísahal dnes od všech věků utlačený lid nad jejich společnou hrobkou, že provede v příhodném čase spravedlivý soud na třídě panovačné, kteráž za své nelidské skutky náležitého trestu obdrží; ano tato třída po dělnické krvi toužících upírů přesvědčila se opětně dnešním dnem, že od všech požitků vyděděný lid doposud nezapoměl na její děsný čin a že opět po šesti letech jako žulová skála zde stojí, by svůj slib opakoval, jeho pamětliv byl a jej co nejdříve ve skutek uvedl.

Ačkoliv bylo počasí dnešním dnem nepříznivé — pršelo od 10 hodin ráno až do noci — tož přec chicagští revolucionáři v  počtu okolo 5000 Waldheimské slavnosti se súčastnili! Ano, ten nejhlavnější faktor, jež od kapitalistických a i dělnických nepřátel nenáviděn jest, beze všeho pokrytectví tváři v tvář proti svým tyranům veřejně vystoupil!

Též čeští anarchisté, soustředění v Českém dělnickém vzdělávacím spolku neostali za svými polskými a německými soudruhy zpět, dajíce veřejný projev svých zásad vůči svému nepříteli kapitálu, který v českém dělnictvu spatřoval lid zaprodajný a úplatný, ač duch českého lidu, třeba byl zvyklým autoritě ovládajících ho vůdců, přec dle krve slavných Husitů kráčí s duchem času, lámaje veškerá pouta k bezvýminečné poslušnosti ho vázající, by jen na stupeň veškerého vzdělaného světa se povznesl. Ano ti čeští anarchisté, jimž se mnohý smál, že representují stranu komunistických anarchistů, jichž orgánem jsou „Dělnické Listy“, tož přec se nestyděli za své přesvědčení a třeba v počtu skrovném, přec provedli demonstraci vůči panující třídě v české Plzni, jsouce pak vřele mezi demonstrující dělnictvo přijati.

Členové Českého dělnického vzdělávacího spolku čís. 1. scházeli se již v 9 hodin v neděli ráno ve své spolkové místnosti u p. Bělskýho; co však jest nejvíce k politování, že většina naších soudruhů, kteří vždy strachem trnou, uslyší-li něco o orgánu strany a jež vždy jindy jsou v popředí, má-li být jednáno proti němu, zůstali dnes nadobro doma. Avšak ti soudruzi, kteří se zápalem oddáni jsou dělnické věci, kteří jsou v zásadě své přesvědčeni, jejichž srdce nepropadlo žádné osobní zášti, nedbali pranic, zdali ten dobrý ale tuze nevědomý lid bude po nich kalem špíny házet a je co anarchisty označovat.

Ó, hrůza! Ukřižuj, ukřižuj anarchisty, tak zazníval řev nepřátel pravé lidskosti, když Č. D. V. S. čís. 1. kráčel s pěti červeně oděnými družičkami, z nichž každá byla opásána černou pentlí, na níž se skvěla jména našich zavražděných soudruhů, smutečním pochodem a nejzděšeněji si počínala kapitalistická třída, když spatřila bohyni svobody, oděnou v černé roucho, nesoucí též černý obraz ověnčený zelenými růžemi propleteným věncem, na němž byla vymalovaná smrt a takto znějící nápisy Tyranie aus 1887! Žádný bůh, žádný otrok, žádný pán! No Lord, no God, no slaves!

Průvod ubíral se po 18. ulici k Halsted, po Halsted ulici k místnosti soudruha Oskara Neebeho, kdež se připojil k sladovnické unii, načež šel společně na Lake ulici a po ní na Market Place, kdež se seřadili veškeré unie k Central Labor Unii přináležející, jakož i revoluční a tělocvičné spolky (vesměs německé, mezi nimiž byla zastoupena delegace České mezinárodní pekařské unie a Polský svobodomyslný spolek „Síla“) a za zvuků velebné marseillaisy ubíral se celý průvod, v jehož čele kráčely české družičky a Český dělnický vzdělávací spolek čís. 1. ku nádraží na Harrison ulici, odkud pak byl dovezen na hřbitov Waldheim.

Na hřbitově mluvili před několika měsíci na svobodu propuštění soudruzi Schwab a Fielden, kteří líčili celou soudní komedii od roku 1886 až do jejich odsouzení a spáchané vraždy na svých soudruzích 11. listopadu r. 1887. Slavnost byla vzdor silnému lijáku tak velkolepá, že zajisté nikdo z návštěvníků na ni nezapomene.

Po vyčerpání slavnostního programu mluvil soudruh Oskar Neebe, který v řeči své děkoval návštěvníkům, že se tak v  hojném počtu shromáždili a pravil ku konci, ze doufá, že též našemu soudruhu Hronkovi (uvězněný český anarchista z Chicaga poznámka Zádruhy) se svobody dostane a bude příští 11. listopad oslavovat s námi, prohlásiv pak slavnost za ukončenou.

Nesmím též zapomenout, že náš nový orgán „Dělnické Listy“ vřele byly českým dělnictvem přijaty, což dává zřejmé svědectví, že naší soudruzi dovedou samostatně jednat a i rozeznat kde vězí pravda a kde klam. Nuže jen v před s  agitací!

Themis