RIZIKO UHLOKOPA (František Hlaváček)

U silnice a na začátku města 
žebrák schromený a slepý sedí
a na lidech, jež tudy vede cesta,
almužnu si vyprositi hledí.

Skroušeným a prosebným praví hlasem:
„Slitování lidé se mnou mějte !
O, ustrňte se bídným nad chuďasem
a almužničku jen skrovnou dejte !  

Jsem zmrzačen, zde vizte ! — noha schází,
a schromlé je to celé moje tělo,
tak že jen bídně po cestě se plazí,
že oko víc bídy nevidělo.

Zrak je pryč, na vždy zmizelo mi světlo
a tma obestírá mne vždy čirá,
hle, toto vše mně z práce povykvetlo,
za odměnu bída na mne zírá.

A ptáte se, jak se to mohlo státi? —
kde zdraví své úplně jsem ztratil ?
O, kapitál, smím-li odpověď dáti,
to byl, co mne v bídu tuto sklátil.

Také já byl mlád, silen, zdráv před lety
a živil se poctivou jen prácí,
až kapitál, ničitel lidstva, dětí,
mne zmrzačil, že je to až k pláči.

Já pracoval s jinými ve uhelně,
uhlí jsem kopal hluboko v zemi,
kde smrt číhává vždy tak potutelně,
jak Damoklův meč visí nad všemi.

Tu jedné noci — bylo to již k ránu —
správce dolů nese toho vinu! —
slyšeti bylo velmi hroznou ránu —
vždyť stal se výbuch třaskavých plynů!

Na jižní straně byla starší díla,
jich nebezpečí jsme všichni znali,
neb zápalných plynů byla zde síla,
a ty se v noci od lampy vzňaly.  

Jan Hrabivec, nepříliš moudrý správce,
přišel na důl v neobvyklou dobu
a vyslal nerozumného pak chlapce,
by šel v ta místa vyčerpat vodu.

A chlapec šel s rozžatou lampou v ruce.
Však sotva k onomu místu přišel,
výbuch děsný otřásl zemí prudce,
tak že ho lid až na povrch slyšel.

O, jaká hrůza! ještě dnes se třesu ! —
Přes sto lidí bídně zahynulo,
a půl sta jiných při mocném otřesu
na celý věk zmrzačeno bylo !

I já jsem schromen, vizte jen mé tělo,
jak se bídně po žebrotě plazí!
O, kéž by již jen v hrobě pokoj mělo,
by mne netrápili mojí vrazi !

„O, běda!" — žebrák smutným volá hlasem —
„slitování lidé se mnou mějte !
O, ustrňte se bídným nad chuďasem
a almužnu skrovnou jemu dejte !"

Proklet budiž takový systém vlády,
v němž mocní beztrestně vraždit mohou
chuďasy v dolech, továrnách a všady
jen pro svůj zisk aneb choutku mnohou !

Kletba buď věčná také společnosti,
jež lid práce až na kosť vyssává,
a když lakotou schromila mu kosti,
žebráckou hůl odměnou mu dává !

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896.