SLASTI REDAKTORA ČASOPISU (1895)

Redaktor časopisu je nejvíce kritice vysazená nebo podrobená osobnost jakékoliv společnosti. Aby redaktor ušel „kritisování,“ musel by býti členem všech kostelních spolků a obcí, ale zároveň žádné církevní společnosti; dále musel by býti činným pracovníkem ve všech politických stranách a přece zase v žádné; musel by býti prohibičákem a pijákem zároveň; ženatým mužem a mládencem v jedné osobě; lidomilem a nepřítelem lidstva; světcem a též hříšníkem; geniem, ale také bláznem a ťulpasem; lhářem a darebákem, ale také ještě opakem toho. Mimo toho má býti vždy k nalezeni ve svém „sanktum“, ale má se také nechat vždy vidět mezi lidmi; co jiní v obchodu učiniti nemohou, z toho má si dělat zábavu; má býti vzorem solidnosti a spořivosti, leč zároveň má vše dělat sebou a nedati se zahodit, ať má peníze nebo ne.

Má každému psáti po chuti, při tom ale nemá se nikdy zdráhat povědít každému pravdu; v péře má býti vždy klassikem a znalcem, výtečníkem; za to musí ale dobře věděti, že každý jiný, který též tu a tam někdy něco napsal, nebo jinak „dělá do vědy,“ též redakci by mnohem lépe dovedl říditi nebo zastávati, než on; redaktor má se pro zábavy a požitky, které jiní zažili, nadchnouti k vzletnému vylíčení, kdežto on ve vzduchu své redakční komůrky vadne; má se usmívati, když mu při tom žluč přetéká, kdyby to vůbec ještě bylo možno . . .

Tak je to ve všeobecnosti. Ale anarchistický redaktor inu, ten aby jednoduše požíral papírové odřezky a — „dělal“ bankovky, poněvadž jinak nemůže zaplatit své dluhy a je vystavován za „lumpa.“ „Freiheit.“ Co by ale měl teprve říci redaktor „Dělnických Listů“, který všecky zde uvedené slasti zažívati musí v míře desateronásobné a mimo to „oslazuje“ se mu ten redakční ráj ještě ze všech stran všelikými pilulkami české dělnické speciality, o nichž redaktoři jiných národností, ba ani redaktoři českých národních časopisů amerických nemají ponětí?

Leč, zadrž, pero! — dostali bysme teprve, že si hrajeme na— autority a mučedníky.