SLAVNOST K UCTĚNÍ CHICAGSKÝCH MUČEDNÍKŮ V CHICAGU (1893)

Česko-dělnický vzdělávací spolek čís. 1. za spoluúčinkování Českého dělnického pěveckého sboru (oba členi Mezinárodní dělnické jednoty) oslavil důstojně památní slavnost našich pěti mučedníků, kteří za práva veškerého proletariátu obětovali své životy, zavražděni jsouce majetnou třídou roku 1887.

České dělnictvo vědomo jsouc onoho děsného zločinu, jež kapitalistickými vrahy tak brutálním způsobem spáchán byl, dostavilo se v hojném počtu do slavnostní síně Plzeňského Sokola, by odevzdalo svůj hold obětem amerického barbarismu, oněm mužům, jež obětovali vše pro pracující třídu co jim jen nejsvětějšího bylo a kteří jsou dnešního dne veškerým světovým pokročilým dělnictvem oslavováni.

Jak praveno, české dělnictvo dostavilo se v hojném počtu do slavnostní síně a po zahájení slavnosti ujal se slova soudruh Haberman, jež vážnou a dobře mířenou řečí vysvětlil význam dnešní slavnosti a našich tužeb, které již tisíciletí se nesou za cílem, učiniti veškeré lidstvo šťastným. Pak poukázal na volbu minulého úterý (7. t. m.), kde chicagské dělnictvo si zvolilo pověstného kata Garryho, jež naše soudruhy — Spiese, Parsonsa, Linga, Fischera a Engla — v roku 1886 a 1887 ku smrti odsoudil a pravil bysme nad tím nezoufali, neboť vůči tomu že tento kat zvolen byl většinou 5000 hlasů, že přec byl veřejným míněním odsouzen, anto těch 80.000 občanů co proti němu hlasovalo, hlasovalo jen proti jeho hanebnému činu a vůči veškerým třídním protivám, s nimiž nesouhlasí a konečně že Garry jest odsouzen i celým vzdělaným světem a i sám hromadný vrah generál Moltke odsoudil Garryho a celou vládu Spojených Států, když onen hanebný zločin spáchán byl, řka, že ani v Rusku by se něco takového nemohlo stát, by lidé beze všech důkazů byli odpraveni! Soudruh Haberman sklidil za svou přednášku všeobecného souhlasu.

Nato byl představen slavnostní řečník soudruh Štýbr, který v 1 a půl hodiny trvající řeči vylíčil celý justiční zločin, jejž americká buržoasie na naších nesmrtelných soudruzích spáchala, chtíc tím zároveň ideu anarchismu odpraviti a uvedl veškeré dějinné středo- i novověké vraždy, jež byly vždy majetnou třídou páchány ku zájmu udržení jejího panství a zničení každé nové idee, čelící ku svobodě a osvětě všelidské. A co nejhoršího bylo vždy při tom, že ten zubožený a nevědomý lid sám pomáhal panující třídě své zastánce, jež pro jeho volnost pracovali, ubíjet. Hned Kristus Nazaretský, jež hlásal společnou lásku, volnost a rovnost, byl vládními a kněžskými holomky obžalován z rušení veřejného pokoje, byl od těchto ubohých tvorů nenáviděn a když byl postaven před Piláta, umyl si tento ruce řka, že na něm žádné viny nenalézá. A když konečně dal lidu na výběr, zdali chtí Ježíše aneb Barnabáše, tu jedním hlasem volal nevědomý lid: my chceme Ježíše a ukřižoval jej, kdežto Barnabáši, který byl ničema a lotr od kosti, dal svobodu.

Sokrates, Galilej, Bruno, Dante a Hus ti všichni byli pro své přesvědčení panující třídou odpraveni a přec jejich novověké idee čím dál tím více se rozmáhaly Soudruh Štýbr uvedl dále jak trpasličí netvor Thiers se r. 1871 brodil přes mrtvoly kommunardů, by jejich ideál na dobro zničil a jak tato myšlenka dnešního dne jest mohutná, tlukouc každým dnem na spuchřelé pilíře dnešní společenské soustavy, aniž by se bylo podařilo Thiersovým tisícovrahům jí usmrtiti atd. Řeč soudruha Štýbra byla častým potleskem přerušována a po jejím ukončení se mu dostalo bouřlivého souhlasu.

K ukončení slavnostního programu zapěl Český dělnický pěvecký sbor pod řízením sbormistra pana Šimonka revoluční hymnu proletáře (Marseilleisu), kteráž s bouřlivým jásotem byla přijata a po ukončení nebylo potlesku konce.

Celá slavnost se vydařila znamenitě, takže z paměti návštěvníků zajisté nevymizí, ale posilní je ku dalšímu boji proti společenským nesrovnalostem.

Dělnické listy č. 4, 25. 11. 1893