SOUDRUH JOSEF KŘÍŽEK STARŠÍ MRTEV (1894)

České dělnické revoluční hnutí utrpělo opět velkou nenahraditelnou ztrátu. Neúprosná smrt vyrvala z řad jeho jednoho z nejlepších, nejšlechetnějších, nejpevnějších a nejobětavějších zásadních soudruhů, Josefa Křížka staršího z New Yorku.

V pátek ráno, dne 29. prosince 1893 dobilo to šlechetné srdce jeho, které takovou láskou plálo pro svobodu a nadšeno bylo pro ideály radikálního socialismu.

Josef Křížek narozen byl roku 1837 v  Loučíme u Domažlic v Čechách, zemřel tedy v stáří 50 roků. V dospělém věku usadil se v Brně, kde pracoval v soukennických továrnách. Hned v prvopočátcích socialistického hnutí v Rakousku stal se horlivým, nadšeným a velmi činným jeho přívržencem, neboť jeho bystrý duch a šlechetné srdce vycítily, že jedině v socialismu spočívá spása a svoboda pracujícího lidu.

Od toho okamžiku nebylo obětavějšího a činnějšího soudruha a šiřitele sociálně revoluční myšlenky nad něho. Ačkoliv pro své smýšlení mnoho vytrpěl od vyděračných továrníků, kteří jej pronásledovali vyhazováním z práce a poskytováním špatného výdělku, tak že měl stále krušný zápas o existenci své rodiny, přece byl vždy horlivým podporovatelem každého dobrého podniku strany. Obzvláště dělnický tisk a dělnické spolky měly v něm vždy až do posledního okamžiku nejlepšího přítele a podporovatele. V době největší policejní persekuce v  Rakousku od roku 1880 do r. 1886 ukázal se nejlépe vzácný charakter Josefa Křížka, neboť on v této době pronásledování zůstal pevným, neoblomným a věrným šiřitelem a obráncem radikálního socialismu.

Před třemi roky, nemoha již tovární práci zastávati, odhodlal se s manželkou, která stejně s ním nadšena byla pro socialismus a svobodu proletariátu, odebrati se k svému synu do Ameriky.

Zde šlechetná manželka jeho brzo zemřela, podlehnouc útrapám proletářského života. To byla pro Josefa Křižka velká rána.

Josef Křížek byl jednatelem „Hlasu Lidu“ a toto zaměstnání mu dodalo. Jsa stižen revmatismem v nohou nastudil se za minulé zimy, kdy v prudkých mrazech a plískanicích čekávat musel na káru za noci když jel do tiskárny a při roznášení listu.

Při počátku jara ulehl a více lože neopustil. V pátek, dne 29. prosince dotrpěl. Šlechetný tento muž který se tolik napracoval a natrpěl pro snahy‘ revolučního socialismu, nedočkal se splnění svých tužeb, ale on nezoufal ani okamžik. Až do posledního témeř okamžiku zachoval si podivuhodnou pružnost ducha a přesvědčení ve vítězství socialismu. Dělnické časopisy četl stále a když jej redaktor tohoto listu v sobotu před štědrým večerem navštívil, odříkával si Josef Křížek ještě jednu revoluční báseň a tázal se ho jak prospívá hnutí dělnické.

Byl to ryzí charakter a soudruh jakých je velmi málo a proto, ač byl již stár, přece jest ztráta jeho pro naší věc veliká. Josef Křížek vykonal pro hnutí služby neocenitelné.

V neděli dne 31. prosince 1893 odpoledne o 2 hodiny doprovodili jej četní soudruzi a přátelé k věčnému odpočinku na hřbitov Linden Hill. V domě smutku pronesl soudruh František Hlaváček nad rakví zesnulého soudruha, kterého 15 roků znal, v upomínku na jeho zásluhy krátkou řeč.

Na rakev drahého, nezapomenutelného soudruha Josefa Křížka položili soudruzi Č. D. V. S. čís. 2. krásný věnec s červenou stuhou a nápisem. Budiž pokoj jeho popeli a věčná památka budiž mu zachována v srdcích stejně smýšlejících soudruhů a revolučních bojovníků !

Díkůvzdání.

Všem soudruhům jakož i jejich ctěným manželkám, kteří našeho drahého zesnulého otce, tchána a děda k poslednímu odpočinku doprovodili a tak se snažili náš žal zmírniti, jakož i soudruhu Franku Hlaváčkovi za pronešení dojemné řeči nad rakví zesnulého, vzdáváme tímto srdečný dík a já slibuji, že tak jako otec, i já do posledního vzdechu budu pracovati proti vyděračské rotě, jakož i proti intrikánům, škůdcům a podvodníkům v našem vlastním táboře.

Též vzdáváme srdečný dík pohrobníku panu Bělskýmu za řádné vypravení pohřbu. Victor a Blanka Křížek, vnoučata, Josef Křížek, syn, Marie Křížek, snacha.

Ku konci vyslovuji své opovržení nad drzostí, s jakouž jistí intrikáni ve svém plátku prolévali krokodilské slzy nad úmrtím jejich(?) prý soudruha, kterému však za živa každý okamžik jeho života hleděli ztrpčiti. Já považuji úmrtní zprávu v onom pejpru za nestydatý paskvil, jakýž si tropí ještě po smrti z mého zemřelého otce. Josef Křížek, syn.

Kondolence Z New Bedford do New Yorku

Truchlivá zpráva o úmrtí jednoho z  nejšlechetnějších průkopníků hnutí dělnického, soudruha Josefa Křížka staršího, která byla v 10. čísle tohoto listu otisknuta, vyvolala v poslední schůzi našeho spolku trapný dojem a pohnutí, neb většina našich členů znala chrabrého onoho zastánce našeho ideálu osobně. Ku vděčné upomínce na ryzí charakter a vytrvalost v boji za práva dělného lidu, s jakou se zesnulý přítel náš honosil, skládá tímto spolek náš svůj hold čestné památce jeho a vyslovuje truchlivým pozůstalým svou nejhlubší soustrast.

Za Arbeiterbund John Kuthan, tajemník.