Stávka textilních dělníků vedená anarchosyndikalisty z ČFVO v Horním Litvínově roku 1908

Textilní dělníci v horno-litvínovských továrnách na dlouhá léta upadli do pasivity, a tak továrníci stupňovali vykořisťování, až se pohár trpělivosti naplnil. Počátkem roku 1908 se místní textilní dělnictvo odhodlalo k odporu a vystoupilo proti jednání továrníka Picka, který místo dělníky požadovaných úlev vyhodil z práce několik dělníků.

Proto byla z iniciativy anarchisticky smýšlejících dělníků dne 22.ledna 1908 svolána veřejná schůze, na které se mělo jednat o dalším postupu. Textiláci na ní odůvodňovali nutnost vystoupit proti jednání továrníka Picka s tím, že nyní panují dobré vyhlídky pro jejich boj. Přítomný zástupce sociálně demokratických odborů Unie textilníků Silbermann lakonicky prohlásil, že není možný žádný boj, protože zde nejsou textilní dělníci členy sociálně demokratických odborů.

Sociálnímu demokratovi kontrovali anarchisté a členové anarchosyndikalistické České federace všech odborů (ČFVO) Václav Krampera a Antonín Řehoř. Jménem ČFVO doporučili textilním dělníkům předložit požadavky. To se také stalo: továrníkům byly předloženy dělnické požadavky a na zápornou odpověď ze strany zaměstnavatelů bylo odpovězenío zastavením práce a zahájením stávky. Sociální demokraté se opět projevili zrádcovsky a nesolidárně. Do stávky se zapojila většina textilních dělníků, až na starší německé dělníky přináležející k socicální demokracii, a kteří dělali stávkokaze.

Stávka dopadla částečným úspěchem, kdy byly továrnici donuceni učinit nepatrné ústupky a dále přislíbili splnění dalších. To, že měla stávka ohlas a přiblížila místní textiláky anarchistickému způsobu odborové organizace a boje, dosvědčovala skutečnost, že během posledního lednového týdne roku 1908 vstoupilo do ČFVO přes 200 dělníků a dělnic. Výsledkem čeho se již 29.ledna 1908 konala spolková veřejná schůze místní skupiny ČFVO v Chudeříně, kde se textilní dělníci rozhodli pokračovat v boji a kde byl jednohlasně přijat návrh, aby propuštění dělníci neopouštěli místo a vytrvali několik dní, až bude možno znovu obnovit boj za jejich přijetí do práce. Přítomný zástupce anarchistických horníků Václav Krampera z Hornické federace podpořil textilní dělníky následujícími slovy: „Horníci mají na tomto boji zájem a že budou hledět, aby propuštěným se dostalo podpory i peněžní, aby nebyli nuceni boj opustit.“ Jak dosvědčují Hornické listy, nálada mezi dělnictvem byla obdivuhodná, a to hlavně mezi dívkami, které mohly sloužit za vzor v mzdových bojích starým harcovníkům.

Hornické listy vyzvaly k peněžním sbírkám pro bojující kolegy textiláky z ČFVO se slovy: „Hmotná podpora je nutná. Kamarádi, je celá řada dělníků a dělnic vyhozená z práce. Čiňte, co vám síly stačí, aby jste těmto něčím přispěli. Dnes mně, zítra tobě. Sebrané peníze budou v našem listě kvitovány.“

Finanční sbírkou byl pověřen textilní dělník a člen ČFVO anarchista Josef Šupík z Dolního Litvínova č.p.73. Koncem února 1908 převzala jeho funkci místní anarchistka Barbora Reinlová Pištorová z Dolního Litvínova.

Továrna E.G.Pick v Horním Litvínově