Až přejdou ty veliké zástupy zmučených, a poslední žalář padne rozmeten, přes bývalé hranice bývalých národů z bývalé kultury nové povstanou, tu staneme před oltářem krásy, hrdí a povznesení synové přírody.
Všichni stejně nadšeni v boj půjdem rozhodný. Povstane ten, jenž meč k pomstě pozvedne, a otroci rozrazí okovy...
Zavzní zpěv, s nímž mučedníci zmírali, volní, nespoutaní pozvedneme hlasy své, hlasy silné, vzdorné až klenbou nebes zatřesou: To bude ta požehnaná chvíle velikých lásek, v nichž mateřství novým počne země a klíny budou plní a vydají nové síly, a roditi budou nový, zdravý život.
