UCTĚNÍ PAMÁTKY CHICAGSKÝCH MUČEDNÍKŮ ČESKÝMI ANARCHISTY V CHICAGU (1897)

Zdejší pokrokové dělnictvo sdružené ve spolcích Družina Nové Doby, Dělnický Sokol a Ústřední Jednota Českých Unií uspořádalo včera 11.listopadu 1897 důstojnou slavnost památce našich nešťastných před deseti roky zákonitě zavražděných soudruhů.

Prostorná síň Česko Americké Svobodomyslné Školy byla již před započetím programu úplně naplněna.

Každý o tragédii před 10. lety se odehravší přemýšlející člověk zajisté v tento den jest vzrušen nejen lítostí nad smutným nezaslouženým osudem našich mučedníků ale také hněvem oproti těm bestiím, jež tak chladnokrevně zničili pět nejpoctivějších, nejšlechetnějších rádců porobeného lidu. Při tuto jmenované slavnosti však musel každému upřímnému stoupenci zásady, již naší mučedníci šířili mizeti bol ze srdce, když pozoroval to obrovské účastenství lidu shromážděného za účelem projeviti úctu těm s nimiž před 10. roky bylo jako se zločinci naloženo. Tato stále se stupňující sympathie k našim mučedníkům přesvědčuje nás o vyplňování se posledních slov těchto „Při jde den kdy mlčení naše bude hroznějším než hlasy, které dnes rdousíte” a tato sympathie jest také nejlepším holdem našim drahým mrtvým neboť ona dokazuje, že nepoložili své životy na darmo, že oběť již nám přinesli budí stále nové bojovníky pro svobodu což také bylo jejich posledním odkazem utiskovaným; tato sympathie jest však také nejlepší odpovědí panující třídě na její spáchanou brutálnost a jistým důkazem, že se blíží čas kdy bude za svoje zločiny pohnána před soud lidskosti.

Program slavnosti pozůstával ze 16 čísel účelu tomuto přiměřených. Soudruh J. Šmíd zahájil slavnost delším proslovem v němž označil účel slavnosti právě:

„Nesešli jsme se lkáti nad smrtí našich drahých, nýbrž abysme protestovali proti všem těm jež měli podílu na této vraždě abysme protestovali proti celému nynějšímu nespravedlivému společenskému zřízení.”

Pak stručně vylíčil průběh událostí v roce 1886 -87, poukázal na snahy anarchistů a dokazoval, že se nepodařilo vládnoucí třídě s našimi soudruhy zardousili myšlenku anarchie neboť tato nyní stále mohutní v srdcích proletáře.

Slavnostním řečníkem byl soudruh František Hlaváček, který líčil dějinný vyznám této tragédie: ,,Která bude míti jistě tolik vlivu později na lidstvo jako upálení Jana Husa anebo ukřižování Krista.” „Lid dosud plně neocenil význam tohoto dramatu ale zajisté přijde čas kdy jako ku hrobu Kristovu v Jerusalemě — který zemřel proto, že učil lid bratrství — půjdou lidé i tam na Waldheim, kde naši soudruzi odpočívají by shlédli poslední místo odpočinku těch učitelů nejšlechetnějšího evangelia lidskosti.” Dále se zmínil o hanebném jednání vůdců zdejšího dělnictva jako Pouderly, Arthur, nedávno zemřelý Henry George a j. kteří v r. 1887 stojící v čele mohutných dělnických organisací mohli lehce vraždu našich mučedníků překazit, ale oni nechtěli ba ještě řekli „jsou to anarchisté potrestejte dle zákona.” Obšírně vysvětlil že se nejednalo panující třídě o zničení těch pěti životů, nýbrž o umlčení učení jež hlásali.

Že se jí to nepodařilo vidíme všichni a jelikož se to nezdařilo ani vyškoleným evropským diplomatům tím méně podaří se to zdejší vládě skotáků a cowboyů!

Řeč svoji skončil básní věnovanou padlým hrdinům.

Třetím řečníkem byl soud. J. Štýbr. Poukázal na lásku, již popravení soudruzi k lidu chovali a jemuž i své životy obětovali. Ale ten lid, když pak se jich burgeoasie zmocnila řval ještě jako za času Krista u Piláta „ukřižuj!” Za to ale také nyní bere zaslouženou odplatu. Zdejší tzv. Liberty jako by byla na ten lid zanevřela a Štěstěna odvrátila se od něj. Na důkaz líčí dojemnými slovy a porovnává život boháčů a dělníků. Dále nabádá k poučování proletáře by tento věděl až přijde vhodný čas kam udeřit a zničit světový neřád.

Mezi řečmi přednesly o tomto dni pojednávající básně soudružky: J. Vokounová, R. Solfronková, R. Beneševá, Veronika Jaegrová a J. Tanglová jímž všem za úchvatný přednes dostalo se zaslouženého potlesku.

Pěvecké sbory „Volnost” a ,,Česko-dělnický sbor” zapěním několika písní přispěli též k obohacení programu.

Mezinárodní Hudební Unie o 24 mužích sehrála skvostně několik skladeb čímž poutavost programu zvlášť zvýšena.

Ku konci pak představen živý obraz znázorňující pomník na Waldheimu.

Mezi programem došel a byl přečten telegram Newyorských soudruhů následujícího obsahu:

„V dnešní den provoláváme s Vámi nechť žije památka Chicagských mučedníků v srdcích světového proletáře. (New Yorští soudruzi.)“

Záleský z Chicaga