Ustavující valná hromada anarchistického pekařského družstva „Federace“

 

Severočeští anarchisté z okruhu Hornické federace se rozhodli založit anarchistické družstvo. Dělnické pekařské a mlynářské družstvo „Federace“ společenstvo s ručením omezeným v Libkovicích konalo v neděli 26.července 1908 ustavující valnou hromadu v hostinci pana Bedřicha Pavla v Lomu.

Ve stejném čísle červencových Hornických listů byl otištěn článek „Výrobní a spotřební družstva“:

„Nejen u nás, ale i jinde se dělníci již mnohokráte pokusili o zřízení a dobré prosperování spotřebních a výrobních družstev. Všechny ty pokusy nám ukázaly mnoho dobrého i špatného, avšak po všech těch zkušenostech mohlo se v nás jen přesvědčení utvrditi, že je hříchem nechati ladem ležeti naše nabyté prakse v tom směru a nezřizovati zmíněná družstva, kde bychom jich jako dělníci mohli užívati k našemu prospěchu. Nelze popříti, že malé úspěchy upadnuvších již našich podobných podniků u nás na severu nám ubraly na agilnosti v tom směru, tak že se dneska spokojujeme s několika málo podniky a ještě s našimi v družstevnictví proveditelnými názory dosti zanedbávanými. Stali jsme se v tom směru dosti lhostejni: necháváme se voditi více pouhou náhodou a pohodlnou příležitostí, než abychom se zájmem pracovali v tomto – pro dělnictvo vděčném směru.

Po delším odmlčení přichází se k nám znovu hlásiti o život nové družstvo a to nejen spotřební, ale i výrobní. Je to pekařské a mlynářské družstvo v Libkovicích – recte v Bruchu. Tento nový podnik zasluhuje jistě našeho celistvého povšimnutí, ne-li naší celistvé součinnosti. Nutnosti nás k tomu volají dvě: proto, že je založen našimi kamarády a jménem našeho hnutí, aby odpovídal našim zásadám, což je nám možno učiniti naší všestrannou pomocí – součinností. Nebo, není-li tomu tak, abychom se jej celistvě zřekli. Příčin k zřeknutí se jej nestává, tož nadchází pro nás povinnost součinnosti.

Pro dnešek dáme místo úvaze kamaráda Draxla, jakým způsobem by se naše hnutí podniku mělo ujati. Kamarád Draxl přidržuje se odporučeníhodné zásady: „dělníci dělníků“ a uvažuje takto: Má-li míti naše pekařské a mlynářské výrobní družstvo aspoň lokálnímu významu pro nás v plném možném dosahu, je nutno jej zříditi tak, aby nám poskytovalo nejen dobrý výrobek, ale i zajišťování užitečných výhod pro naše dělnické hnutí, aby poskytovalo ve stejné míře výhod v podniku zaměstnaným, jako i dělníkům výrobek kupujícím.

Představme sobě na příklad výrobní družstvo pekařské, které dodává svoje výrobky svým spoludělníkům buď přímo nebo prostřednictvím obchodníků. Čítejme, že by takový podnik, jako jest v Bruchu, dodal obchodníkům týdně jenom 2000 chlebů a podnik pak že jest nucen dávati obchodníku chléb o 8 haléřů laciněji. Dává se tímto způsobem je za jeden týden obchodníkům 160 korun ze dvou tisíc chlebů. O těchto 160 korun přišli dělníci odběratelé a vyrabitelé měli z toho je to, co vyzískali svojí pílí, ale hlavní zisk, který by požívati měli vyrabitelé a odběratelé, shrábli do kapes obchodníci.

Počítejme jen, kdyby pekárna vyráběla týdně 4000 chlebů 3 kg, při tom, že by dávala všem dělníkům pevný plat, pekařům, rozvážečům atd. a tak dodávala chleba pouze přímo dělníkům a chléb by se dával za cenu obyčejnou s větší váhou jak dosud. Rozvažeči chleba by měli pevný týdenní plat a odváděli za chléb tolik, zač se obyčejně prodává – 88 haléřů – 3 kg, hleďme nyní na číslice. Kdyby obrat činil za měsíc pouze 15 000 chlebů, zůstalo společenstvu k dobru 1200 korun za měsíc více, z toho, kdyby odpočítalo se 200 korun na zlepšení platu dělníků, a ztráty, zůstalo by podniku vzdor tomu 1000 korun, o které nynější manipulací jest chudší a které mu stále chybí.

Počítám zde rozhodně, že kdyby společenstvo takhle dobytého zisku odvádělo polovinu přímo odběratelům buď ve způsobu nemocenského fondu nebo stávkového, brali by pak dělníci-odběratelé skutečný užitek a každá hospodyně měla by zájem na tom, aby podnik jich péčí o rozšíření se udržel. Jak by sobě podnik při trochu vedení zajistil během dvou, tří let budoucnost: Podnik by mohl disponovat kapitálem a nebylo by žádné obavy před pohromou. Při shora naznačených číslicích dobyl by většího zisku za jeden rok o 10 000 korun. Zde je zapotřebí, aby naše organisace věc vzaly beze všeho do rukou samy a daly společenstvu dobrý a určitý základ. Za prvé, aby vstoupily organisace za členy společenstva a vzaly do ruky spolurozhodování a dohled.

Správa podniku by složena ze 2 zkušených a dobrých odborníků, zařízení a práce v podniku by odpovídala požadavkům dělníků, rozvážečům by byla stanovena týdenní mzda dle dohody. Organisace budou se starat o to, aby co nejvíce chleba v jejich obci bylo rozprodáno a dbáti budou také toho, by chléb se hotově platil.

Odběratelé, kteří by odbírali půl roku chleba, obdrželi by v pádu nemoci po dobu tří týdnů 2 chleby týdně nebo jinak. Tím by dělníci odběratelé obdrželi za to, že kupovali chléb v podniku lepší a lacinější a hotově jej platili po celý čas, v čas nouze, nemoci nebo stávky podporu, kterou jim žádný obchodník neposkytne.

Takovýmto způsobem získali by dělníci odběratelé a zajistili by sobě družstvo výrobní. Dnes družstvo nemůže počítat s tím jedině, co se dá vyzískati výrobou a prací, poněvadž nestává zde moderního a technického zařízení závodu a proto, poněvadž není zde dostatečný kapitál, kterým disponují velké podniky, které pak ovšem mohou počítati s tím, co vyzískají výrobou a zařízením.

Dnes jsou na severu některé organisace, které mají zájem na podniku a podnikají vše, aby podnik byl rozšířen. Taková snaha by měla býti ve všech organisacích, aby se mohlo vzíti společenstvo do správy jejich z zájmu celého hnutí. Zajistili bychom sobě kus hospodářské samostatnosti, neboť tolik jest jisto, že pekařské družstvo výrobní může přinésti více prospěchu dělníkům nežli družstvo spotřební, jednak proto, že mají svojí vlastní výrobu a spotřebu, kdežto družstva spotřební nemají svou výrobu a jsou nuceny kupovat veškeré výrobky od překupníků. Společenstvo může zřídit přímý nákup obilí od sedláků a výrobu mouky provede samo, poněvadž má mlýn o dvou stolcích moderního zařízení. Co zde chybí? Aby organisace převzaly společenstvo do své správy a daly podniku sociálně družstevnický základ.

Učiním zde malou zmínku o mlynářském družstvu, které založily organisace a kooperace v bretonském departmentu ve Francii. V roku 1904 učiněn projekt založiti družstvo mlynářské, které by dávalo mouku do kooperací a pekáren. Vypsané podíly po 200 korunách, které se platily splátkově, během jednoho roku stouply na kapitál 150 000 korun. 1200 členů složilo po 200 korunách, ostatní po stu. Podíly vloženy do podniku na dobu 25 let na úrok 4%. Do 25 let nevyplácí se žádné úroky. V pádu, že by některý člen byl vyloučen neb vystoupil před 25 roky, obdrží podíl zpět do 50 korun. Mlýn vystaven na pozemku 400 čtverečných metrů s nejmodernějším zařízením, kde se veškeré obilí před mletím čistě vypere a zbaví vší nečistoty. Veškeré zařízení jest mechanické, takže zde neexistuje žádné ruční práce. Osvětlení jest elektrické, mele se za 24 hodin 150 pytlů mouky po 100 kilech. Družstvo vyzíská ročně 60 000 korun při obratu 1 000 000 korun, z toho pak rozděluje následovně zisk:

5% na legální reservní fond Federace 10% k dobru a rozšíření Federace a podniku 5% na propagandu sociální 80% kupujícím (dává se dělníkům za to, že kupovali, tak jako v každém jiném obchodě).

Vedle dobytého zisku vyplácí se 3% všem sedlákům, kteří prodávají své obilí do mlýna, tímto způsobem zajišťuje se potřebné obilí přímo od výrobců a nemusí se kupovati od obchodníků drahé neb staré. Mlynářské družstvo dodává přímo veškerou výrobu do pekáren družstev a dělníkům, kteří kupují výrobek za cenu kursovní, mají pěkný, čistý a stále čerstvý výrobek a béřou jako kupující podíl největší přímo na zisku.

U nás na severu jest možno tímže způsobem počítati, neboť to, co jest možní u dělníků jiných národů, jest možné i u nás. Organisačně ani inteligencí nejsme nijak pozadu za dělníky jiné země. Nuže, pak i v oboru družstevnickém ukažme, že učinili jsme krok a zajistili sobě jeden podnik.

Organisace obstarají v místě řádný odbyt, chleba se bude prodávati v družstvu spotřebním a vedle toho přímo dělníků tam, kde družstvo nestává.Družstvo dodávati bude chléb za stejnou cenu přímo dělníkům, tak že rozvážeči chleba budou odvádět za chléb místo 80 haléřů 88 haléřů, rozvážečům dá podnik pevné platy dle množství rozvezeného chleba neb vzdálenosti místa a chléb obchodníkům se přestane dodávat. Tím způsobem nepracuje se k zisku jen obchodníků. Dělníci jako odběratelé jsou podílníky na čistém zisku, který se jim bude vyplácet v pádu nemoci, stávky a podobně. Jest na nás všech, abychom okamžitě ve svých místních organisacích o věci rozhodli se pro určitou práci.“

autorem článku pravděpodobně Václav Draxl, vyšlo v Hornických listech roku 1908