VÁCLAV CVACH Z CHICAGA MRTEV (1896)

Jednoho z nejlepších soudruhů a agitátorů ztratili jsme ve Václavu Cvachovi, který zemřel dne 29. února 1896 na nemoc proletáře. Až do prosince minulého roku byl činným hlasatelem naší idee a zastánce zuboženého lidu. Všude, kde příležitost se mu naskytla. Tak jako tisíce našich spolurobů v továrně (lidomorně) při zkaženém, nezdravém vzduchu pracuje, tak i náš soudruh Václav Cvach následkem namáhání a zkaženého vzduchu se roznemohl, načež vbrzku následovala smrt. Jeho pohřbu se zúčastnili soudruzi od Neodvislé Mezinárodní Omladiny a soudruzi z Byciklistické unie, u níž zesnulý byl členem. Obě tyto organisace přinesly na rakev zesnulého krásné věnce. Věnec darovaný Omladinou, na němž byly dvě stuhy rudá a černá s následujícím nápisem ; „Že byls jen chudý rob, odměna Tobě, předčasný hrob.“ Než bylo tělo zesnulého vyneseno z domu smutku promluvil u rakve Josef Boleslav Pecka za Jednotu Táboritů, ku kteréž zesnulý náležel. Na to Mezinárodní hudební unie zahrála velebnou hymnu proletáře — marselaisu, což bylo tím nejdojemnějším okamžikem. Pohřební průvod se vzdaloval od domu smutku. — Asi po deseti minutovém pochodu se průvod zastavil, nastalo nám se rozloučiti s naším nám tak milým druhem, načež opětně hudba zahrála „marselaisu». Nato průvod se hnul ku hřbitovu. U hrobu, kam měl být náš soudruh vložen, promluvil soudruh František Tůma slovy tak dojemnými, že jednoho každého oko zaslzelo. Dojem, jaký učinil soudruh Tůma svojí řečí byl uchvacující. Zde podávám několik jen málo slov z jeho řeči: „Nevím, zdaž všichni zde přitomní cítíte tak, jako náš soudruh. Václav Cvach cítil pro zubožené trpící lidstvo. Není mým úkolem, bych po způsobu náboženských ceremonií, neb po způsobu ,také ‘ svobodářů přečetl z knížky modlitbu aneb řeč. Ne zde na hrobě … ale v srdcích, postavme pomník našemu milému druhovi; nechť zkvétá símě, které jsi rozsíval . . toť ta nejlepší památka po tobě, Idea, kterou jsi hlásal mohutní a snad není doba daleká, kdy přijde k svému rozluštění, a na tebe bude vzpomínáno, jako na dobrého bojovníka za svobodu. Čest budiž památce jeho!“