VÁCLAV KUDLATA: NAŠIM NOVOPEČENÝM REFORMÁTORŮM (1894)

Dne 28. října 1894 odbývala Česká sociální strana veřejnou schůzi lidu, v níž měla se lidu pracujícímu na srdce vložiti, jaké stanovisko má při příští volbě zaujmouti.

Pozván jsa od známého soudruha, navštívil jsem vytčenou schůzi, kde právě řečnil Frank Pech.

Nejbližším řečníkem byl Švec a konečně, když jsem viděl, jak malichernými doklady, dělnictvu volební balsám se odporučuje, chopil jsem se ihned slova, bych v krátkosti osvětlil celý vývin politické akce dělnické a její bezúčelnost.

Především objasnil jsem, za jakých vlád žilo dělnictvo v minulosti a jakým způsobem zbudovala buržoasie dnes úplně měšťácký parlament.

Poukázal jsem, že dělnictvo brzo poznati muselo, že ani ta meěťácká třída o jeho dobro se nestará, tož ono příšlo k tomu náhledu, by samostatně pro zájmy vlastní bojovati počalo, tento nový proud, jehožto vzrůstu třída měšťácká si ani nepovšimla, neboť svým výsledkem v parlamentě byla tak zaslepená, že tento nový živel někdy osudným ji bude, ani nepomyslela

Dále jsem poukázal, že směr tohoto nového proudu — dělnické hnutí zvaného, úplně revolučním byl; on směřoval ku zrušení vlád všech, on nesl povahu anarchistickou. Avšak velmi záhy vkradly se v toto ještě mladé hnutí, ziskuchtivost a sobectví vůdců jak slova tak i písma. Všude počala se otázka nahazovati, by dělnictvo se stanoviska parlamentárního svými zástupci zastupovati se nechalo, by podílu bralo na žvatlanině, která se v parlamentě provádí.

Návrh tento po dlouhém hadrkování přijat a dnea dělnictvo, místo aby ku zničení dnešní zbídačelé společnosti pracovalo, honí se za politickými úřady. Vylíčil jsem drasticky činnost vyvolenců socialně demokratických v Německu, kteří den ode dne korruptněji si počínají. Přecházeje na Ameriku, podotkl jsem, pakliže v Evropě dělnictvo pomocí voleb, tak bědných výsledků se dodělalo, tož zde nemá teprvé ničeho k očekávání.

Jednomukaždému vyvolenci z lidu naskytuje se každým okamžikem dostatečně příležitostí, by kapsy si ucpati, naplniti mohl. Než o tom později.

Po mě řečnil Bernhard Herc, který opět jedenkráte na anarchistech notně žáhu si schladil. Nadávky a pouliční výrazy byly na denním pořádku — není divu, B. Hercovi jsou ony denním hostem, starodávným zvykem, příběhů ze života do syta. Vychvalování strany sociálně demokratické nemělo konce, ačkoli před 2 roky ještě články o bezúčelnosti volební psával, parlamentarismus neuznával a argumenty podával, proč dělnictvo pomocí volebního osudí ničeho docíliti nemůže.

Jelikož doba tak již pokročila, že schůze již ku skončení se chýlila a předseda schůze ani sluchu mi nevěnoval, ačkoli dvakráte jsem se k odpovědi na vývody B. Herce, z nichž mnohé lživé, hlásil, tož předložím jí tiskem veřejnosti. Především proberu jednotlivé statě z řeči B. Herce, pak voleb samých a konečně cíl sociální demokracie v  budoucnosti. Tak stane se však příště.

Václav Kudlata.