Václav Pavlíček: Zdař Bůh!

Toto názvosloví užívá se v životě hornickém a hutnickém jako pozdrav v těchto oborech práce. Dnes, kdy máme svoji republiku, dnes, kdy trháme se sebe okovy otroctví kapitálu, šlechty, dynastie i Říma, bylo by záhodno uvažovati o tom, zdali bychom i tento pozdrav neměli odstraniti, neboť nechceme-li míti s Bohem nic společného ať v životě politickém, v domácnosti, ve škole, protože víme, že slovo Bůh znamená jakousi nadpřirozenost, které nevěříme a kteréžto slovo chceme na vždy z mysli i ze srdcí lidských vymýtiti, bylo by dobře, kdyby i tento hornicko hutnický pozdrav Zdař Bůh byl odstraněn a na místo jeho stanoven pozdrav jiný. Práci Zdar! Ku příkladu. Slovo Zdař Bůh pochází z dávných dob, kdy hornictví se počalo vyvíjeti, kdy ještě lid úpěl v okovech poddanství šlechty, v tísnivých poměrech policejního státu, kdy římská hierarchie triumfovala nad národy, kdy ani jinak nesměl žádný mysliti, vyjma na Boha, kdy každý sebe volnější projev o slovu Bůh byl pronásledován – kdy muselo se věřiti všem nesmyslným výplodům o Bohu různých náboženských fanatiků, kdy horníci byli nuceni se před vjezdem do vnitra země modliti a nábožné písně zpívati a vzývati toho neznámého Boha o ochranu před zabitím, před otravnými plyny – před výbuchy hořlavých plynů, ačkoliv všichni dnes víme, že to všecko bylo čerta platné. Kdyby měl Bůh na práce v dolech nějaký vliv, jest přece nemožnosti, by sesdal k podobným katastrofám dojíti, aby padlo za oběť tolik otců často až do sta i více sahající a jich dítky pak nechal zmírati hladem. V Boha se věřilo potud, pokud lidská fantasie Bohu dala existovati, dokud lidstvo mělo za to, že Bůh stvořil člověka. Když pak se tato tma, uměle vyráběná, pronikla a je dokázáno, že Boha si stvořil člověk sám dle své fantastické obrazotvornosti a že Bůh vypadá tak, jak si ho jeho mysl vytvořila, je nutno, by slovo Bůh bylo z myslí i ze srdcí lidských navždy vymýtěno a jako bezcenný brak odhozeno a ani jako pozdrav užíváno nebylo.

Pozdrav Práci zdar znamená pro nás jakýsi symbol – protože jen prací, ať fyzickou, ať duševní, spějeme k cíli našemu, k cíli povznésti lidstvo na vyšší stupeň lidskosti, k blahobytu pro všecky, neboť ve státě, který my si zbudovati chceme, musí každý pracovat a kdo pracovat pro dobro lidské společnosti nechce, ten nemá nárok na žití, protože žádný není povinen pracovati za jiného, neboť pak bychom zase upadali v porobu a otroctví, ze kterého jsme právě vyšli. Podávám toto na uvážení všemu soudnému a rozumnému lidu v hornictví a hutnictví zaměstnanému, aby o tom rozhodl a dle toho se zařídil.

Publikováno na stránkách Hornických listů v roce 1919. Autor Václav Pavlíček byl severočeský anarchista a horník, po první světové válce člen syndikalistických odborů Sdružení československých horníků.