Veřejná schůze anarchistů 14. dubna 1907 v Motyčíně

Anarchisté uspořádali 14.dubna 1907 v Motyčíně veřejnou schůzi s programem „Co jsou a co chtějí anarchisté“. Pořádala ji místní skupina anarchosyndikalistů z ČFVO Motyčín (České federace všech odborů). Jako hlavní řečník dorazil pražský anarchista Karel Vohryzek. Podrobné svědectví o konaní akci sděloval dopisovatel listu motyčínský anarchista a člen ČFVO Biskra. Na poslední chvílku ji však okresní hejtman ve Slaném zakázal. O čem píše „Komuna“: „Na den 17. toho měsíce svolána byla skupinou ČFVO veřejné schůze s programem „Co jsou a co chtějí anarchisté“. Ačkoliv tato schůze byla hlášena celý týden předem na slánském hejtmanství, obdrželi svolavatelé zmíněné schůze vyrozumění přesně v 10 hodin dopoledne 17. t. m., v kteroužto hodinu právě se měla veřejná schůze zahájiti a sice vyrozumění uvedenou schůzi zakazující, na což ovšem jsme byli úplně připraveni a velice se přepočítali představitelé naší slavné a spravedlivé o občanskou rovnoprávnost bezpříkladně se starající rakouské justice – když doufali zákazem veřejné schůze idee anarchismu u nás v Motyčíně udusiti. Nechť sobě každý despota uvědomí, že tlak budí vždy protitlak.

A tak byla zahájena úskokem jako schůze „voličská“. Průběh schůze přibližuje anarchistický časopis „Komuna“: Všude tam, kde se svoboda vyjadřování rdousí, všude tam nacházejí se nové a nové cesty a formy, pomoci kterých lze vždy a všude zase nové přesvědčení vyjadřovati a proto naší kamarádi v Motyčíně, majíce o bezpříkladné svobodomyslnosti slánského hejtmanství své zkušenosti, nebyli zákazem shora uvedené schůze nikterak překvapeni a svolali hned za půl hodiny veřejnou schůzi voličskou s programem: „Koho volit?“

O dalším průběhu dopisovatel z Motyčína píše: „Průběh schůze byl velice zajímavý a zároveň i poučný, an po referátu kamaráda Vohryzka, kterýžto nevyvratilnými fakty přesvědčivě dokázal jak naivní a hloupoučkou naději kojí se ti, kdož věří v nějakou spásu pomoci parlamentu, dokázav určitými fakty nemohoucnost parlamentarismu vůbec a dokládaje to určitými fakty, uvedl příklady o činnosti parlamentu a zároveň příklady o uplatňování zákonů pomocí výkonné, totiž skutečné moci ve státě – pomoci bajonetů. Jakožto doklady o nicotnosti, ba naopak o škodlivosti parlamentarismu uvedl kamarád Vohryzek nevyvratitelná fakta jak z historie, tak i z nejnovější doby, dokládaje svůj referát příklady z francouzské revoluce (1848), příklady z působnosti ruské dumy, kdež jest 70 procent oposičních poslanců a kdež zároveň den co den ruští kati vraždí nesčíselné množství poctivých občanů. A ruská duma – její moc – k smíchu a zároveň k pláči! Co vše jsou platny sebe ohnivější řeči oposičních poslanců v ruské dumě, když bílý car svaté Rusie s jeho zhovadilými a polodivokými kozáky uplatňuje na ruských poctivých lidech čirý barbarism a katanství? Jakožto doklad té směšné imunity poslanecké uvedl kamarád Vohyrzek celou řadu příkladů, zejména pak vyhazov rakouských nedotknutelných poslanců z vídeňského parlamentu roku 1897 od obyčejných policistů, kteří se nerozpakovaly nedotknutelné poslance v mnohých případech i notně zkopati a zfackovati. Zvlášť přesvědčivým faktem znázornil kamarád Vohryzek vyvlastňovací taktiku rakouské justice známým případem jednoho sedláka z Královehradecka, ve kterémž brutálně dokázal působnost skutečné moci ve státě. V pokračováním svého referátu poukázal kamarád Vohryzek na správnou taktiku k hledání našich cílů, totiž k získání skutečné moci ve státě, což možné jest účinnou a působivou agitací našich kamarádů, kteří dosáhli 20 roků jejich věku a pak hlavně výchovou mládeže, an od správné výchovy mládeže závisí plné uskutečnění našich ideí. Výchova naší mládeže založené na pravdě může býti naší spásou, kdežto výchova podložená falešnou morálkou musí býti nutně naší zkázou. Toto nutno v sobě uvědomovati a také důsledně provádět v praksi, v životě, ve svých rodinách. V pokračování uvedl kamarád Vohyrezk veledůležitý význam 1.máje, ktýžto den má býti jaksi zrcadlem proletariátu celého světa, zrcadlem jeho síly, jeho vyspělosti, jeho zdatnosti ke konečnému cíly nás všech, k hospodářskému obrození proletariátu, k rozbití otrockých pout dosud nás rdousících, což vše možné jest jen a jen čilým organisováním Všeobecné stávky. Ke konci svého referátu odpověděl kamarád Vohryzek nejapnost námitky některých vědátorů sociálně demokratických, že prý lid není dosud dosti zralý k provedení Všeobecné stávky, dokázal neúpřimnost s nepoctivost takovéto námitky, an k dobytí všeobecného hlasovacího práva byla právě u nás v Rakousku jednodenní Všeobecná stávka zrovna takovým sociálně demokratickým vědátorům velice vítána a dokázal dále, že právě strach, zavládnuvší mezi vládními reprezatanty před Všeobecnou stávkou to byl, který vládě diktoval povolení všeobecného hlasovacího práva a co se týká té nám tak často a bezdůvodně předhazované zralosti lidu, tu stačí jen poukázati na svatou Rus, kdež lid oproti jiným státům jest hodně pozadu co se týká té baječné civilizace moderní a tam právě v Rusku dokazují fakta každodenní, že k provedení všeobecné stávky ten nevědomý ruský proletariát jest zralým dosti. Kamarád Vohryzek opakovav stručně vývody a doklady své řeči, ukončil uváděje na paměť všem přítomným, že jediným klíčem k rozluštění sociální otázky není parlament, nýbrž dobře připravená a důsledně provedená všeobecná stávka, což bylo od přítomných přijato s potleskem a doprovázeno výkřiky: „Výborně!“

Po předákovi anarchosyndikalistu Karlovi Vohryzkovi vystoupilo několik sociálních demokratů:Po řeči Vohryzkově ujal se slova sociální demokrat Bierbaum, který prohlásil, že potvrzuje, podpisuje, souhlasí a podobě se vším co kamarád Vohryzek ve své řeči uvedl až na některé výjimky. Takovou výnimkou bylo například, že sociální demokracie rakouská jest lepší nežli v jiných zemích, u nás prý by se nemohlo stát, aby některý vůdce řekl něco podobného o militarismu jako Bebl, nebo aby byl někdo vyloučen pro své názory protimilitaristické jako se to právě stalo prof. Hervému ve Francii, a podobně jinak arciť uznal naše stanovisko přímé akce a podobně. Druhý řečník sociálně demokratický J. Kratochvíl prohlásil, že vůbec se vším bez vynímky souhlasí dotkl se řeči dosti věcně všech věcí o nichž mluvil a vybídnul na konec soudruhy aby parlamentu nevěřili a voleb se nesúčastnili.

Po vystoupení dvou sociálně demokratických předáků, se o slovo přihlásil i řadový člen sociální demokracie Malza: “Dále soudruh Malza, starý sedřený muž, ve své poznámce trpce sobě stěžoval na bezvýslednost ba škodlivost sociálně demokratické taktiky a nemoha pro pohnutí déle mluvit, končil těmito slovy: „Třicet roků jsem pracoval jako havíř, třicet roků plnil jsem své povinnosti jako organisovaný dělník a teď – k starosti – abych šel – žebrotou…“

Poté se slova ujal sociální demokrat Šteinfest: „kterýžto břitce jal se kritisovat činnost samospasitelné sociální demokracie, dokládajíce svou řeč určitými fakty, například sjezd v Lubně, právě, co takováto sjezdová komedie stála peněz od dělnictva těžce nastřádaného a co podobnými parádními komediemi dělnictvo získalo! Ve svém pokračování rozhořčeně odsoudil poslední událost, která se stala 12. dubna 1907 na „Rouna“ dole a která zvlášť charakterisuje vyspělost sociálně demokratických příslušníků. Na tomto dole onohe dne totiž horník Karel Svoboda, jsa stále a stále pronásledován známým důlním poháněčem Zeithamlem…“ Ten jej při nástupu na směnu zkopal, sice mu nakonec v pokračování v bití bylo zamezeno, ale to vše je hanbou zdejší sociální demokracie, která není schopna se dělnictva zastat, na anarchistickém severu, by tato událsot vyvolala bouři a stávku.

Po řeči Šteinfestově chopil se závěrečného slova kamarád Vohryzek, jenž stručně, však věcně odpověděl všem shora uvedeným řečníkům strany sociálně demokratické, dokázav zvláště soudruhovi Biermaumovi jeho politicky vyspělé kotrmelce a ukončil svůj referát s vyzváním k přítomným účastníkům schůze, by ten kdo souhlasí s programem, který ve své řeči rozvinul, přihlásí se za člena v Motyčíně stávající skupiny ČFVO, kterážto idee anarchismu a odborovou taktiku přímé akce ve své působnosti propaguje.“

Jiný účastník z řad anarchistů schůzi komentuje: „Můžeme býti s účinkem schůze spokojeni. Diskuse byla poměrně věcná a protáhla se až do dvou odpoledne.“

Karel Vohryzek