VESNICKÝ ROMÁN (František Hlaváček)

On byl syn z velkého statku, 
ona dítě chudoby,
otec jeho jí i matku
vzal do služby z potřeby.

Ona plna ohně, síly,
kypíc zdravím mladostí,
v něm se brzo probudily
k vnadám jejím žádosti.

Tu jedenkrát v době žetí,
kdy lid jako ve kole,
vyšli si obě ty děti
bez průvodu na pole.

V žárném chtíčů rozechvění
obejmul jí, políbil, a rozkoš,
jíž rovno není
plným douškem ssál a pil.

Pět měsíců prchlo kvapem,
než se mnozí nadali —
Tu ráno z řeky pod slapem
mrtvou děvu vytáhli.

Svedena a odvržena
dala smrt si násilnou,
nechtíc býti urážena
pro zhrzenou lásku svou.

Mezi sebevrahů rovy
hrobník hrob jí vykopal,
drsný vítr prosincový
pohřební zpěv zafoukal.  

On nevěstu k svatbě veze -
bohatou si bude brát.
Pýcha jeho nezná meze,
jedná jak by světem vlád.

A od té doby co vládne
jako obce náčelník,
nemá pomluvy již žádné -
stichnul každý protivník.

HLAVÁČEK, Frank. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896