VIVE LA COMMUNE! (V. Kraus)

 Zem v nočním klidu zhalena, spí tiše, 
kdo tušil by, že klid ten bouře zvěst,
že povstal lid ze zastrčené skrýše,
by mohl heslo: Volnost! slavně vznést.

Své vzmužil paže, svoji zostřil zbraň,
zpěv z úst mu zněl, když táhl do boje;
hlas jeho mocně zněl přes luh a lán,
zved pravdy moc, strh klamu závoje.

Nad barikádou prapor slavně vznes,
vždyť strhal otrok těžké břímě pout,
svrh kruté jho, moh svobodným již slout
— ten jásot zefír v šíř a dáli nes.

Být svoboden! To heslo sladkých bájí,
lesk jasné hvězdy kdesi v daleku!
Co blaha v sobě, citů luzných tají
a přec tak mnohdy skýtá nevděku! —

Lid svoboden! Tíž kapitálu sňata,
ba celou Paříž svou moh zváti lid,
stal vlastní silou zbujnou hlavu kata,
moh boha svého — Volnost — slavně ctít.

A my? Jen divíme se oněm rekům,
svou mlčky zatínáme tvrdou pěst
co dále pán nám przní naši čest
a klidně vysmívá se našim vztekům.
Než na vzdor všemu, přece přijde doba,
kdy rabskou rukou klesne pánů zloba,
dle vlastní vůle lid si bude vést.

V. Kra -

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 13.03.1897