Volné sdružení anarchistů (1923 -?)

Již v lednu 1923 vzniklo v Praze z iniciativy Zdeňka Lahulka-Faltyse, Josefa Roubíčka a Františka J. Petráňka Volné sdružení anarchistů (VSA) s listem „Bezvládí“, v němž se seskupili anarchističtí aktivisté už dříve odmítající připojování k jakékoliv politické straně, či sami vystoupivší z České strany socialistické (v té působila anarchokomunistická frakce, vlastně bývalá FČAK) pro nespokojenost s její oportunní politikou.

Zdeněk Lahulek-Faltys (1894 – 1962)

Časopis „Bezvládí“ se snažil šířit anarchistické myšlenky a navázat na předválečné anarchistické tradice. VSA se také podařilo vydat relativně rozsáhlou knihu antiklerikála a v té době také anarchisty Zdeňka Lahulka-Faltyse Socialismus, komunismus, anarchismu. I ta kladla silný důraz především na etické ideologické aspekty a potažmo na výchovu a osvětu. Po vyloučení Vrbenského skupiny z ČSS jí ihned VSA nabídlo, aby se k ní připojila a vrátila se k původní taktice a ideálům čistého anarchismu. To ale Vrbenského skupina odmítla. VSA vkládala své naděje na obnovení anarchistického hnutí na severočeské dělnictvo, avšak již byly přetrhány kontakty a zároveň se „vrbeňáci“ těšili značné popularitě. Volné sdružení muselo navíc čelit perzekuci, jelikož se dostalo se do konfliktu se zákonem na ochranu republiky. Několik čísel „Bezvládí“ bylo konfiskováno a redaktor Petránek byl podle tohoto zákona dokonce trestně stíhán. Represe a chybějící sociální základna dostala časopis „Bezvládí“ do finanční krize a po devátém čísle zanikl. Jak dlouho působilo Volné sdružení anarchistů i po zániku časopisu není známo. V podstatě šlo o i konec nějakých soustavnějších anarchistických snah v Čechách. Vzniklo sice údajně ještě několik skupin, především v Severních Čechách, ty ale již nebyly schopny výrazněji vstoupit do povědomí české společnosti.