Výchovný kurz anarchistů v Duchcově (1909)

„Na dvou menších schůzích důvěrníků promluveno o založení podniku k výchově a vzdělávaní příslušníků, hlásících se k hnutí anarchismu. Syndikalismu a socialismu. Výsledek obou porad byl připraviti půdu, pomocí organisací opatřiti potřebný kapitál k zaopatřená prostředků a pomůcek.

Skupiny nechť v prvé řadě složí pomocí malého příspěvku neb sbírky menší obnos jako disposiční fond k hrazení výloh, jež vzniknou zahájením činnosti výchovného kursu. Zvláštní sbor (komise). Dobrovolně složený se schopných kamarádů, zařídí veškerou přípravnou práci, stanoví a rozdělí předměty otázek vyučování na jistou dobu, která dle projevených návrhů má býti náležitě rozdělena a probrána. Výchovný kurs má býti náhradou za řečnické kursy, které většinou končily s malým neb žádným výsledkem.

Důležitost tohoto podniku pro naše severské organisace jest bezesporu otázkou. Postrádáme mnoho v ohledu pro širší vzdělání jednotlivce, ale zároveň tím trpíme v celku. Jedinci věnují se náležitě vzdělání i v osvojení se ideí, ale vše to nestačí pro hnutí v širších rozměrech. Pro širší propagandu a intensivnější výkonnost jak v místní organisaci, tak pro celkovou práci.

Naše výchova nebyla nikdy jednostrannou, pracovalo se k tomu, aby každý poznal cele socialism a anarchism, ale velmi málo věnovali jsme péče tomu, toto poznání přiváděti k širšímu uplatnění mezi lidové vrstvy lidu. Jedincům vědomým, ideí znalých, na podkladě veškeré volnosti byly tyto také jemu volně ponechány. Jedinci schází, aby se stal svérázným a schopným, nabyté vědomosti šířiti a propagovati v kroužku, ve skupině a na veřejné schůzi.

Dokud se jednalo pouze samostatné malé skupinky, obírající se ideou anarchismu a nic více, bylo dobře, stačili jsme sami sobě.

Dnes je jinak, nejedná se pouze o skupiny, ale o propagandu, za posledních let mnoho zabýváme s e otázkou hospodářskou a dokonce politickou. Jako anarchisté nevyhýbáme se žádnému boji, týkajícího se nás jako dělníků, kde jsme zkracováni na mzdě, kde na druhé straně jsme nuceni stále dráže platit veškeré životní potřeby, jakož i proti všem společenským zařízením a nedostatkům nám škodícím. Povinností naší je činnost rozvíjeti stále více a šířeji na větším otevřeném poli.

Jakmile zasahujeme do bojů hospodářských, jak dokazují nám poslední léta, ukazuje se nám nutností všestranně se vzdělávati a pracovati co nejusilovněji k tomu, působiti, by každý stoupenec byl schopný sebevědomě a samostatně jednati.

Skupiny naše byly vždy vzorem vědomých jedinců, socialismu a anarchismu znalých, polemiky a debaty na schůzích byly vždy čilé a svěží a dokazovaly naší sílu a vědomí. Tím i celkový náš život a zdárný postup našeho hnutí lze připočísti pouze dobré a svědomité výchově.

Vzpomeňme pouze, mnoho-li v posledních letech odcestovalo do ciziny našich vědomých kamarádů a že hnutí tím nijak neutrpělo. Žádná z jiných stran by toho tak lehce nesnesla. Ale tento fakt nám nesmí stačiti, dnešní situace jist jiná a směry činnosti také. Dnes máme celou řadu nových stoupenců, kterým třeba věnovati hodně péče ve směru výchovném, vzdělávacím. Jsme k tomu dokonce nuceni. Je třeba míti na zřeteli, mnoho-li falše, přetvářky, podlízavosti a pokrytectví, úplatnosti, předsudků, násilnosti a hrubosti se nachází a že proti všem těmto špatnostem vedeme boj na venek i uvnitř.

Zde třeba věnovati co nejvíce práce sami sobě, každému stoupenci, náležitě ho obeznámiti s našimi zásadami a nic před tímto neskrývati, co jest špatné a škodlivé na člověku a společnosti lidské a třeba ani to nezakrývati a zatajovati co špatného na hnutí a kamarádech. Člověk vystříhá se chyb, je-li mu v čas na ně poukázáno přímo a otevřeně, nezakrytě. Přímým otevřeným jednáním, vědomým počínáním jeden k druhému vymýtí se a vystříháme se mnoho zla. Pokrytec a dryáčník vloudí se nejsnáze mezi lidi méně samostatné, neodvážné projeviti svoje náhledy, neb zameziti špatnosti druhého spolukamaráda.

Stejně je třeba býti si vědomi naším počínáním vůči politickým stranám. V zájmu zbahnělé politiky všichni se brodí jednou kaluží, zaprodanost a úskočnost v akcích jsou jejich druhou přirozenou vlastností. A proto třeba býti pozorni, máme s nimi v každém okamžiku co činiti, jako s odpůrci, kteří v bojových prostředcích nejsou vybíravými a neštítí se žádné špíny. Avšak ať socialista revoluční, nebo anarchista neb syndikalista, máme býti proti zlu přímí, otevření, rozhodní, kladoucí odpor proti násilí.

Toť bude úkolem výchovného kursu. Je však třeba v ohledu organisačním a propagačním míti v každé skupině a spolku kamarády, kteří jsou schopni organisovati odborově a hospodářsky, spolkově, v malých skupinách, v tomto ohledu mnoho chybí, je třeba nápravy, která může nastati, přikročíme-li okamžitě a počneme s přípravou výchovného kursu. Ve výchovném kursu musí veškeré tyto otázky důležité býti probrány, na veškeré důležité myšlenky a idee, na veškeré chyby a nedůslednosti poukázati, v ohledu organisování po stránce informační na zákonodárství a jich instituce, na spolky, shromažďování atd.

V prvé řadě, nežli přikročeno bude k činnosti kursu, musí býti finanční náklad aspoň na půl roku zajištěn jak ve skupinách, tak i komisích, vedoucích kurs. Započetí kursu by počalo během dvou měsíců. Jest jen na všech skupinách, jak se k věci zachovají. Slovo mají skupiny, nechť podají také bližší návrhy. Dotazy a návrhy zodpoví redakce Hornických listů.“