VŽDY ČASOVÁ PÍSEŇ (František Hlaváček)

O, jak bych rád uviděl 
konečně již ten den,
v kterýž lid pracující
zas bude svoboden.
Rád bych se ještě dočkal,
té bouře — vzkříšení,
kdy námezdní otroci
poměry pozmění.

Co ctitel ryzé pravdy,
?chci upřímným k vám být:
my nechcem být otroky
a hlady zvolna mřít!
My nechcem býti chudí,
o slyš to panstvo přec, —
by boháči nad námi
točili bejkovec!

Bohatství jednotlivců
my zabrániti chcem,
za to však vydobýti
blahobyt lidem všem.
My nechcem aby lenoch
z mozolů našich tyl
a dělník až pod zvíře
snížen a týrán byl.

My chcem žít jako lidé
opravdu svobodní
a ne jako heloti
volnosti nehodní.  
Je tyran, kdo nám nechce
svobodu pravou přát
a kdo nám jí odpírá,
s tím budeme se rvát.

Každým rokem se hojnost
výrobků naklidí,
než co z toho většina
národa uvidí?
Všecko toto bohatství
vemou si boháči
a dělníkům jen zbyde —
trní a bodláčí.

Chudému muži práci,
boháči její zisk;
lenochu čest a slávu,
dělníku hlad útisk. —
To je to dnešní právo,
jež káže kněz i stát,
utkané ve zákonech,
jichž musí každý dbát.

Tam nábožní spěchají
hle modliti se v chrám,
by bůh jim pomoh šidit
a dále škodit nám.
Zde před smyšlenou modlou
o milost žebrají,
sami však slitování
s dělníkem nemají.  

Zde káže se o lásce,
jíž nemaj' ve srdci,
též o štědrosti k chudým —-
o bídní pokrytci!
Ty chátro zvrhlých mravů,
horší zlých démonů,
tvé náboženství jesti,
jen božství mamonu!

Celá dnešní společnost
je velmi nezdravá,
bez smyslu pro svobodu,
pro pravdu, pro práva.
Nuž v před odvážní muži,
ve boj se vrhejte,
chatrnou její stavbu
v ssutiny strhejte!

A z trosek staré stavby
vystavte nový chrám,
jenž na rovnosti všechněch
pevně buď zbudován.
Pak bude teprv lidstvo
blahosti u brány.
Nuž směle lide k činu,
svrhni své tyrany !

HLAVÁČEK, František. Pochodeň: Básně dělnické. New York: nákladem vlastním, 1896