Z CHICAGSKÉHO OVZDUŠÍ (1894)

Chicago, 20. srpna 1894.

Právě v tomto měsíci uplynul rok, co zde byla odbývána konference českého pokročilého dělnictva. žel, že v tom času byl malý pokrok proveden, neboť zúmyslně přivoděná roztržka naší Mezinárodní Dělnické Jednoty, zastavila chod pokroku našich snah v dělnictvu českém, učiníc z mnohých našich dřívějších soudruhů ještě větší nepřátele anarchismu, nežli je kapitál sám.

Že několik samozvaných „vůdců“ a chlebíčkářů nemohli úplně dosáhnouti svého účele, musel být hanoben a tupen anarchismus, — Henry Emile musel být zván agent provokatérem, pak js sťat, opětně pražským Mrvou, jeho následovník Cesario Santo, jenž proklál zrádná prsa presidenta panamských zlodějů, musel být učiněn zprvu italským vlastencem, později royalistou, načež pak byl opětně pokládán za uplacenou stvůru. Kazimíra Periera jež mu měla dopomoct odstraněním Carnota ku presidentskému stolku, a to vše bylo mluveno a psáno jen zatím účelem, by anarchismus byl učiněn nemožným. Když konečně kapitalistickým bestiím bylo učiněno zadost a hrdiná hlava Santova s posledními slovy: „Ať žije sociální revoluce! Sláva anarchii!“ od trupu byla oddělena, tu ti dělničtí licoměrníci a na cti utrhači, nemohouce o něm psát dřívější lže, drží ho nyní za fanatika a krenka! Steronásobná hanba těmto prznitelům sociální vědy a tomuto hrdinému muži Cesario Santovi, budiž všemi poctivě smýšlejícími dělnickými ústy tisíceronásobně vyslovena: Sláva!

Revoluční dělnické hnutí zde v Chicagu jest již načisto vykrystalisováno, t. j. sociálně-demokraticko-populisticko- političtí honci museli vesměs opustit naše řady, takže nyní nemáme s nimi pranic společného. Tito chicagští „Mesiášové“ po dlouhou dobu chodili činit do naších schůzí různice a zvláště Česko dělnický vzdělávací spolek nejvíce tím trpěl, takže se již pomýšlelo na ukončení jeho činosti.

Avšak, aby k takovým koncům nepřišlo a předešlo se těm šejdířům, jež z našeho spolku chtěli učinit semeniště politického švindle, korupce a úplatnosti, byli jsme nuceni ČDVS zreformovat, ona nová reforma byla svého času v „Dělnických Listech“ uveřejněna. Jak vše nasvědčuje, přichází české revoluční hnutí již do svých kolejí, neboť jest všude vidět čilý ruch mezi našinci a i větší agitace a vzájemná solidarita se pěstuje.