Z REVOLUČNÍHO OVZDUŠÍ V CHICAGU (1894)

Dne 26. února 1894.

Revoluční hnutí v Chicagu se hýbe, což jest hlavně jen co děkovat té nové dělnické politické straně. My bysme snad byli zde shnili při tom jednotvárném životě, kdyby se byla neobjevila na politickém obzoru ta „dělnická politika“, byli bysme neměli žádnou oposici a spali bysme nadále spánek — mrtvých.

Štika náleží mezi dravce a říká se, že když přijde, vlastně připlave — poněvadž místo noh má ploutve — mezi kapry, popobídne je k čilejšímu životu; neb tato štika jejich zdebytí ohrožuje. V tomto ohledu má naše ,,dělnická politika“ velkou podobnost s onou štikou, poněvadž v jejím víru veškeré solidární city a vznešené idee odumírají, protože celý její základ jest lež, a stanovisko její vládní veslo neboli nadvláda a její zbraň k docílení této jest balamucení lidu, čímž též se stává nebezpečnou myšlenkovému ústrojí lidskému, ona hrozí otravou lidskému rozumu a samostatnému myšlení a zároveň i k umrtvení pokrokových snah téhož samého.

Tedy tato politická štika vyburcovala nás z liknavosti a popobídla nás k větší činnosti, bysme lépe naše principy před úskoky a útoky nepřátel chránili a je dle nejmožnějších sil rozšiřovali a následek všeho byl — založení několika samosprávných skupin a vzdělávacího spolku „Neodvislá Mezinárodní Omladina!“

Včera odbývala svou druhou řádnou schůzi, kdež jsem byl přítomen a přesvědčil jsem se dle vzorného jednání, že tento nový spolek se stane skutečným vzdělávacím ústavem chicagského dělnictva.

O thema: „Lidovláda a bezvládí“ promluvil jeden soudruh z „Debatier Clubu,“ jehož jméno mě vyšlo z paměti a jeho přednáška, jejíž podklad byl čistě vědecký, každému se líbila. Zmíněný soudruh ve své půl druhé hodiny trvající řeči vzal na přetřes veškeré vládní formy, jaké kdy jen existovaly, zdravými důvody vylíčil jich škodlivý účinek na rozum lidský, postavil do pravého světla veškeré ústupky, jichž se pracující třída cestou parlamentární domohla, k čemuž vzal za příklad dělnické hnutí v Anglii, kdež tamní dělnictvo již před lety touto cestou 8 hodinné doby pracovní se dovolávalo, a až teprvé když pohrozilo revolucí, vláda se zalekla a hned povolila tento ústupek, avšak zrušila jej po krátkém čase, když viděla, že dělnictvo nestojí pevně ku jeho chránění a dnes onen zákon v Anglií jest docela zapomenut. Podobných ústupků s tímž samým výsledkem vypočítal více, které v různých avšak opětně zrušeny a zapomenuty.

Naše nynější politické boje, týkající se přechodních požadavků, naznačil co bezúčelné, v nichž kdyby byl třeba ten nejpoctivější kandidát zvolen, nemůže zhola nic učiniti a vše to, co slibuje dělnictvu, jest jenom lží. Neboť jednotlivý člověk nemůže nikdy vědět ty tužby, žádosti a společenské choroby tisíců ba milionů osob, a kdyby hned něco učiniti chtěl, stojí mu celé státní zřízení v cestě; a jelikož nemůže jiným pomoci, pomáhá jen přání svému a též na základě tom, žádný poctivec ku zaujmutí takového postavení se nedere ale většinou rafinované osoby za něčím podobným se pachtí.

Všecky tyto politické strany při jejich vzniku zamlouvaly se býti dělnickými a tak jak dlouho jsou nám známy, tak dlouho nic neučinily; lidu vždy slibují vše, jen aby je zvolil a když je zvolí, tu pro zájmy jeho neučiní nic a onomu lidu při druhých volbách se řekne, že musí volit poctivější zástupce, ti druzí že jsou nepoctivci a on se dá zase oklamat a tak volí rok od roku vždy jen samé „poctivce,“ kteří se vždy ukážou co darebáci. A kdyby nakrásně si dělnictvo zvolilo plný parlament svých zástupců, pak postačí jen jeden batalión četnictva aneb vojska a vyženou je z parlamentu do jednoho.

Pak zmíněný soudruh přešel na duševní vývin členstva a pravil, že od doby co se začali utvořovat státy a různé vládni formy, lidstvo pražádný pokrok v duševním životě neučinilo, jelikož se mu vždy vzali jedni bohové a vstrčili se mu druzí. Lidský duch vězí stále v poutech těch různých společenských předsudků, které jsou v  něm rodiči, kněžstvem, časopisectvem (kapitalistickým) jak ve školách, tak při vojsku a vůbec v celém veřejném životě pěstovány. My se nemůžeme pranic divit, že lidstvo jest tak různého smýšlení, poněvadž každý myslí a jedná tak, jak poměry ho naučily, u jakých rodičů byl vychován, jaké školy navštěvoval, v jaké společnosti žil a podobně.

Každý takový člověk jest sám o sobě přesvědčen, že to co myslí jest pravé. Křesťan, pojídá-li chléb, který si sám vydělati musil, děkuje bohu za něj; on zrovna tak jest o tom přesvědčen, že mu jej bůh udělil, jako některý fanatik jest přesvědčen, že ta aneb ona vládní forma jej i člověčenstvo spasí. Mozek těchto lidí pod vlivem dnešního společenského systému, t. j. pod vlivem kapitalistického tisku, kněžstva a různých stran, nedovede dále myslet než jak byl vychován a k samostatnému myšlení a bádání veškeré schopnosti postrádá. Kdybysme si uvázali ruku a nechali ji uvázanou několik roků, pak bude neschopna nějakou práci konat, leda že bude moci pohybovat prsty a každý jiný úd, kdybychom jej nepotřebovali, by zakrněl a to samé jest i s  lidským mozkem, který jest dlouhá staletí pověrami, různými stranami, vládami, zákony a j. p. vázán.

Jen ve volné společnosti bude lidský duch volný se vyvíjeti, jen ve společnosti, kde lid sám veškeré záležitosti si bude řídit dle svého nejlepšího přesvědčení.

Řečník dále pak vysvětlil, jakým způsobem se bude moci lidstvo nynější zkrachované společnosti zbavit a přešel pak do říše živočišstva a odtud pak k občanskému bezvládí. Ku konci nabádal soudruhy, by toliko rozšiřovali zásady bezvládí, by tyto vnikly více mezi lid a nehleděli tvořit žádné strany, neboť ve stranách se jen stranickost vychovává. K tomuto dal na příklad francouzské soudruhy, kteří tvoří samé neodvislé spolky neboli skupiny, které žádnou stranu netvoří ale toliko jdou mezi lid a slovem i tiskem šíří myšlenku bezvládí. —

Vzalo by to tůze mnoho místa, kdybych chtěl jen povrchní smysl této přednášky zde stopovat, toliko sluší ještě poznamenati, že po přednášce se rozvinul volný rozhovor, který se točil okolo téhož samého.

Nuže, na zdar nové revoluční činnosti a účelu Neodvislé Mezinárodní Omladiny v Chicagu.

Šídlo.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 10.03.1894, č. 19