Zamyšlení z Hořic (1923)

Přítomné poměry nutí často člověka ke vzpomínkám a porovnáváním s minulostí i odhadům pro budoucnost. Stůjž zde taková vzpomínka na doby plné ruchu a práce propagační a organisační i radostných výsledků opravňujících podněcovatele k vyhlídkám na lepší příští alespoň našich maličkých.

Rok 1900 zastihl nás při počtu (v městě) tuším 23 bezvěrců, výhradně skoro anarchistů. Při následujícím sčítání šel počet náš do set (okresu) a posledně již do tisíců. Činil téměř třetinu vedle 15 % jinověrců. Celá řada obcí měla po provedené agitaci před sčítáním katolické menšiny dospělých i dětí. Jako příklad, co možno v tomto směru docíliti při trošce pohotovosti a iniciativy u jednotlivců, buď uveden fakt: vyplnění nebo kontrolování, doplnění a odeslání 600 blanketů přibližně pro 900 osob, z čehož asi třetina dětí, za posledních 14 dní zmíněné lhůty, bylo provedeno ve shodě s místním sdružením, při omezeném počtu hodin, s pomocí jednoho v té věci čilého kamaráda sběratele a prodavače blanketů.

A to nebyl případ ojedinělý. A nyní se ohlédněme po přítomném stavu. V obci bezvěrecké nastala tu a tam, naší vinou, přesun mocenských poměrů ve prospěch částečně katolíků a částečně církve československé a českobratrské. Mnozí se domnívají, že vystoupením učinili zadost své socialistické povinnosti, nevědouce, že vystoupení je pouze viditelným formálním aktem předchozí usilovné uvědomovací práce, jež má sice duševní rozchod s dogmaty uzavírat, ale která má míti pokračování v osvojení si nového, zdravého socialistického názoru a v praktické práci na poli sociálním. Jiní zase, unaveni přílišným exponováním se, nebo podavši se okamžité náladě doby, nechali se ukolébati v jakýsi zimní spánek, jako kdyby bylo vše v nejlepším pořádku.

Spolek volných myslitelů, jako jediný ve městě, organizoval sice několik sdružení v okolí, pořádal řadu slušných přednášek a dětských dýchánků, otázku kremace posunul do popředí kulturních zájmů v místě, učinil různé slibné náběhy, ale nyní se nějak odmlčel. Komunisté činí v té věci rovněž velice málo. Výsledek je patrný: reakce se zařizuje a roztahuje po domácku, jako by na věčné časy.

Uzavírám. Je třeba jako soli několika lidí, jimž vývoj budoucích věcí a výchova přísští generace nejsou lhostejny, aby pohnuli opět stojatými vodami. Nestane-li se tak brzy, ponesou všichni, jichž se to týče, zodpovědnost za následky. To je dlužno uvědomit a pracovat k nápravě.

Napsal anonymní pisatel do časopisu „Socialistický bezvěrec“, který vyšel 7. února 1923.