ZÁSADA A STANOVISKO (1894)

O těchto dvou slovech panuji často ty největší různosti v mínění a přece obě dvě vyznačují jeden a ten samý pojem. Většina těch, kteří v některé záležitosti zaujmou své vlastní postavení, myslí, že zásada a stanovisko jsou dva různé pojmy, ale není tomu tak.

Co je zásada? Co je stanovisko? Zásady jsou ideje, pro něž nebo proti nimž každý je hotov, svůj čas, své peníze, dům, svou existenci, svou rodinu, své zdraví a blaho, ba v nejkrajnějším pádu i život obětovat. Zásady strany mohou být dobré nebo špatné, ony mají z pravidla své dějiny, své přívržence, své mučedníky.

Sokrates musel vypit kalich jedu, protože zpytoval tajemnou moc přírody, že nechtěl víc věřit na řeči bohů a že výsledky svého bádáni zděloval svým spolulidem.

První křesťané vytrpěli po většině hroznou smrt mučednickou, protože věřili, že tím své věci, idei křesťanské pomohou k vítězství a sami učiní se nesmrtelnými.

Jan Hus a Jeroným zemřeli na hranici, protože od svých náboženských zásad nechtěli upustit a protože byli přesvědčeni, že smrti svou přispěji k oslabení římské hierarchie a dají podnět ku potrestání chlípných a zbídačelých kněží.

Giordano Bruno a Galileo Galilei zemřeli ve službě astronomie. V 16. století zemřelo mnoho sedláků a jejich žen v selské revoluci smrti mučednickou, v boji za osvobozeni selského stavu z drápů feudálního panstva a kněží.

Marat, Herbert, Baboeuf a mnoho jiných vynikajících mužů velké francouzské revoluce v minulém století, byli zavražděni, protože proklamovali všeobecná lidská práva a vystoupili za ideu úplného bezvládí. John Brown obětoval svůj a svých synů život za emancipaci černých otroků.

Varlin, Žofie Perovskaja, Rysakov, Željabov, Reinsdorf, Spies, Parsons, Engel, Fischer a Lingg byli zavražděni, protože vystoupili za emancipaci námezdních otroků. Tisíce předních bojovníků za svobodu v novověku pohřbeno je v žalářích Ruska, Francie, Rakouska, Německa, Itálie, Anglie, Ameriky atd. Pomněme jen na Sibiř, Charkov, Petrohrad, Halle, Lyon, Suben, Štein, Prahu, Joliet!

Všichni tito muži a ženy, kteří pronásledováni, vypovězeni, žalařováni, mučeni, upáleni, sťati nebo oběšeni byli, ti všichni trpěli a zemřeli pro ideje, pro zásady. Pro zásady obětovali všichni svou existenci, svůj klid, své rodiny, své zdraví, své životy a své všecko! —

A co znamená slovo stanovisko?

Stanovisko značí vlastně to samé co zásada, dostává se mu ale velmi často jiného vykladu. Slovo stanovisko upotřebovává se často, když je řeč o platformách, programech, proklamacích, resolucích, atd. Toto vše je ale ve sporé formě znovuvydány obsah určitých zásad.


Anarchisté ku př. hájí zásady bezvládí, stavu to, v  němž není ani pánů ani pacholků, ani privilegovaných, ani odstrčených, v němž každý dle svých schopností, talentu, vědomostí atd. podílu bere na výrobě potřebných věcí a zároveň podílu v užívání požitků a příjemností, jež život poskytuje i vyžaduje.

Američtí anarchisté, jejichž organisace nese jméno: „Americká Federace Mezinárodni Dělnické Associace,“ vydali v říjnu 1883 na svém kongresu v Pittsburgu proklamaci, která v stěsněné formě obsahuje jejich zásady.

Ze všeho v předu již řečeného vychází na jevo, že zásada a stanovisko jsou dvě slova pro jeden a ten samý pojem. Vystoupímeli tedy na veřejnosti pro jakousi věc, ideu, zásadu, agitujeme pro ní, a jsme hotovi pro ní vše obětovat, tu je přece jasno, že se stavíme na stanovisko dotyčné zásady, pro níž agitujeme. Musíme tedy zaujmout určité stanovisko, postavit se na určité stanovisko. Chcemeli pro určitou zásadu agitovat, musíme se přiznat k dotyčné zásadě, musíme se postavit na stanovisko dotyčné zásady t. j. zaujmout tedy její stanovisko.

Jsou ale lidé, kteří co dělničtí vůdcové, agitátoři, redaktoři dělnických časopisů, z hnuti dělnického činí osobní „kšeft“ a kteří udávají, že pro ideu socialismu, anarchismu a pro osvobozeni námezdných dělníků pracuji a kteří ale při tom patheticky prohlašují, že se vůbec nestaví na žádné určité stanovisko. Takovíto podivní rytíři mysli takovýmito frázemi obzvlášť ostatním imponovati. —

Opravdový anarchista nebo socialista přiznává se veřejně a všude ku svým zásadám. Jinak ani být nemůže.

Kdo se pro určitou zásadu, pro niž chce agitovat, dobrovolně neprohlásí, anebo nechce zaujmout určité stanovisko, ten je buďto zbabělec, anebo darebák. Zbabělec je, když nemá tolik mužné odvahy, přiznat se veřejně k určité zásadě anebo zaujmout určité stanovisko; nebo nemyslí to s věcí, kterou že hájí tvrdí, poctivě, a pak je darebák, který zaslouží, aby byl z organisace poctivých soudruhů vypráskán.

Žádná idea nemá vyhlídky na vítězství, když její hájitelé veřejně se k ní nepřiznají. Proto ven s barvou! Pryč s pokrytectvím a šalbou.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. Cleveland: International Workingmen Ass´n of America, 03.02.1894, č.14.