ZE SCHŮZE ČDVS „SVORNOST“ V DILLONVALE 23. 9. 1894

Ctěnému tiskovému výboru „Dělnických Listů“.

Česko Dělnický Vzdělávací Spolek „Svornost“ odbýval dne 23. září 1894 svou pravidelnou schůzi, ve které čten byl článek z Dělnických Listů čís. 47 pod nadpisem „J. Mikolanda a Právo Lidu proti dělnickým revolučním spolkům.“ O článku tom bylo jednáno a uznáno, že takové jednání a intriky, jaké se dějou v Chicagu proti radikálnímu hnutí, jest odsouzení hodné.

Vezmemeli do ruky „Hlas Lidu“ čís. 43 ze dne 19. srpna 1893 a čteme ve zprávách ze sjezdu Česko slovanské dělnické strany, tu shledáme, že řeč Jakuba Mikolandy si odporuje. Jakub Mikolanda tam praví: „že dřívější konference nemohla žádný orgán utvořovat, neboť něco podobného prý se příčí(?) zásadám anarchismu. Žádná konference prý není oprávněna něco usnášet, nýbrž jen vše celku předkládat. Jakub Mikolanda myslí, že největší vinu nesou soudruzi newyorští.“ Kdo byli ale ti soudruzi newyorští, než kooperace Hlasu Lidu a zakladatelové Práva Lidu i s panem Hercem! Dále nepopírá J. Mikolanda, že Hlas Lidu nebyl nikdy orgánem strany, nýbrž že jest to jen lokální list a tudíž že nemá konference nad ním žádnou jurisdikci atd. To byla řeč, která přímo odsuzovala nejen Hlas Lidu a jeho jednání, nýbrž i všecky jeho zástupce.

Jinak se ale musí posoudit ostatní řeč J. Mikolandy v onom referátě. Tu celou parou zase mluvil J. Mikolanda proti vydávání orgánu strany, vyličoval samé nemožnosti, jen aby k tomu nedošlo, jen aby list strany založen nebyl … .

Nuže, soudruzi! Můžeme směle říci, že již tenkrát J. Mikolanda byl nepřítelem orgánu strany a prospěchu radikálního hnutí. Bál se obětí pro týdní list spojené celé strany, ale obětí pro denní list, které jsou desetkrát větší, se nelekal! Již tenkrát pan Mikolanda nejednal dle poctivého smýšlení s námi, nýbrž byl již získaným nástrojem známých lidí, kteří se během času postarali, aby za své služby proti radikální straně obdržel „vyznamenání“ a odměnu, totiž hlavní místo u jejích obchodu.

Jinak to ani býti nemůže a my jsme to již tenkráte předpovídali, když jsme četli zprávu z konference a my známe J. Mikolandy již z Evropy. Již z těchto důvodů a zpráv mohli chicagští soudruzi poznati úmysl J. Mikolandy. On nechtěl, aby byl orgán strany založen, protože to nebylo jeho a zájmům jeho spojenců vhod, protože se to příčilo jejich plánům. Z těchto zde uvedených příčin apelujeme my na všecky řádné soudruhy v Chicagu, kteří považovali až dosud jejich „vůdce“ a la J. Mikolandu a konsorti za bohy a při tom zapomínali na věci prospěšnější, by se vrátili k lepšímu přesvědčení a k zásadě lepší, než je volební humbug.

My doufáme, že chicagští soudruzi z jejich vlastního popudu nastoupí cestu jinou a lepší a že budou podporovat hnutí revoluční aby brzo nadešla doba, kdy veškerý proletář zvolá; „až potud a ne dále !“

Za Č. D. V. S. „Svornost“ v Dillonvale, výbor. —

Jakub Mikolanda (1854 – 1907)