ZPRÁVA O ZALOŽENÍ DRAMATICKÉHO SBORU OMLADINA (1895)

Milá redakce „Dělnických Listů,“ sdělujeme ti, že v novověké Sodomě opět vzrostl nový spolek, jež si vzal za účel, šířiti na jevišti to, co ty tiskem rozšiřuješ. Jest pravdou, že věnování se dramatickému „umění“ není tak úkol lehký a zvláště pro dělníka, jehož mysl musí býti po celý týden věnována práci, z níž bohatí cizopásníci kořistí a se obohacujou. Avšak nesmí se zapomenouti, že dělný lid, po celotýdní dřině a strádání, se rád pobaví a nemá-li žádné ušlechtilé zábavy, jež by jeho mysl povznášela a zdokonalovala, vrhá se do zábav jeho rozum i tělo zabíjejících, v nichž své útrapy a starosti v pivu anebo v kořalce utápí. — Tím jsou myšlené tak zvané „čindyky,“ jichž jest v Chicago až nazbyt.

Spoléhat se na spolky „ochotnické,“ jež rostou zde jak houby po dešti, že by pro vzdělání pracujícího lidu něco učinily, bylo by zbytečností, neb jejich „ochota“ se nese jen za obchodem t. j. svépomocí, a aby tato „ochota“ hodně vynášela, hrají se kusy, které nijak neodpovídají svobodomyslnosti, níž se mnozí tak chvástají, a myšlence, jež pracující lid, z trudného postavení osvoboditi má, zvláště ne!

Ačkoliv tedy, jak hořeji praveno, dramatickému umění se věnovati není tak lehké, odhodlalo se přece chicagské pokročilé dělnictvo založiti dramatický spolek, který se neponese za všemohoucím dolarem, ale bude šířit nezištně, seč jeho síly stačovati budou, myšlenku sociální, myšlenku anarchistickou. Největší překážky však budou stát v cestě a sice ty, že dosud žádný dramatický spisovatel se nevěnoval ku spisování děl pokroku doby odpovídajících, an pracující třída není tak bohata, jako je nepřátelská chátra těch panujících, by jeho síly či schopnosti mohla zakoupiti. Leč tomuto zlu se dá snadno odpomoci, když naší dělničtí resp. anarchističtí spisovatelé nám pomohou. —Proč by ne ? — Když sociální demokraté jsou schopni vydávati své sborníky, proč by nebyli anarchisté, jež jsou daleko nad prvnějšími důmyslnější?! As před třemi roky byly vydány dělnické „Poesie“ a jakou měly cenu? Samé písničky, které pro agitaci ani žádné ceny neměly, jelikož žádný sbormistr dělnických pěveckých sborů je nemohl potřebovat, an se mu pro hudební skladbu nehodily, jinak prý by byly musely být přepracovány. (Tak aspoň se již vyslovil chicagský Dělnický Pěvecký Sbor před dvouma roky, když se naň doléhalo, by na místo národních trdlovaček zpíval dělnické písně.) A písně se přec nemohou deklamovat! A zpívat si je mezi čtyřma zděma doma, to přece každý dozná, že jest bez ceny. Proč by se tedy nemohly vydávat deklamace, solové výstupy a menší divadelní kusy, které by daléko byly vítanější písniček?

Ovšem, vše najednou se nedá činit. „Dělnické Listy“ za svého trvání učinily ve vydávání poučných brožur víc, jak který též velký časopis pod anarchistickou firmou se schovávající, př. Hlas Lidu, jež za 8 let vydal jen několik sociálně demokratických z němčiny do češtiny přeložených brožur. Nově založený dramatický spolek má slušnou knihovnu v níž jest též několik sociálních sborníků, které však při upotřebení se musí na americké poměry poopravit.

Doufáme však že i na počátku svůj úkol se zdařen povedeme. Nový spolek nese jméno „Dramatický Sbor Omladina„, jehož členem se může stát jen ten, kdo členem Neodvislé Mezinárodní Omladiny a Česko-dělnického Vzdělávacího Spolku jest. Dopisy nechť jsou adresovány takto: Dramatický Sbor Omladina, 437 W. 18. Str. Chicago 111. Schůze se odbývají každou 1. a 3. sobotu v měsíci.

Chicago, 1. února 1895.

Dělnické listy: orgán Mezinárodní dělnické jednoty v Americe. New York: International Workingmen Ass´n of America, 16.02.1895