Šimek Josef (1880 – ?)

Rodina anarchisty Josefa Šimka pocházela z Turnovska. Narodil se v roce 1880 ve Rtyni v Podkrkonoší. Otec Jan Šimek (1851) byl tovární dělník a matka Marie se za svobodna jmenovala Ducháčová (1857). Do Prahy se rodina přistěhovala v roce 1885 a usadila se na Žižkově, to bylo Josefu Šimkovi pět let. Za manželku si vzal Annu Leimannovou z Příbrami, narozenou v roce 1886. Měli dvě dítka Františka Šimka (1904) a Josefa Šimka (1910). Povoláním byl zámečník.

V Praze se zapojuje do činnosti anarchistických spolků. Když je v roce 1907 založena organizace anarchistů bezvěrců Spolek Volných myslitelů, který působí především na Žižkově, stává se členem. Na valné hromadě 1. února 1908 je zvolen za místopředsedu a tento post zastává do příští volby, tedy do 16. dubna 1909.

Richter Jan (1874 -?)

Taktéž anarchista Jan Richter spojil svůj život se Žižkovem, kam se přistěhoval na přelomu století a oficiálně se úřadům ohlásil 5. května 1901. Do Prahy přijel z Ratají nad Sázavou na Kutnohorsku, kde se narodil v malé vesničce Vraník č.p. 4 u Ledečka dne 28. března 1874. Otec se jmenoval František Richter a matka Marie za svobodna Ledvinová. Za manželku si vzal Josefu Lepšíkovou (1866). Měli celkem čtyři dítka: Marii (1895), Pavla (1897), Antonína (1901) a Josefa (1905). Povoláním byl zámečník.

Po svém příjezdu na Žižkov se zapojuje do anarchistického hnutí. Vstupuje do místního uskupení anarchistů Vzdělávacího klubu Pokrok pro Žižkov a okolí. Patří spíše mezi řadové členy, ale i přesto jej jednou nalézáme mezi členy výboru. Na valné hromadě 16. ledna 1900 je zvolen jednatelem spolku. V roce 1904 se stává členem anarchosyndikalistického odborového svazu České federace všech oborů (ČFVO). Taktéž působí v místní skupině ČFVO Žižkov až do roku 1908, kdy byla ČFVO státem rozpuštěna.

Zároveň přistupuje i do organizace anarchistů bezvěrců Spolku Volných myslitelů, který vznikl v roce 1907. Dne 29. října 1909 konala se ustavující schůze okresního sdružení pražských bezvěreckých skupin v kavárně „Areo“, byl zvolen členem výboru za spolek Volných myslitelů a zástupce anarchistů. Z katolické církve vystoupil nakonec až 4. června 1920, kdy o výstup pořádal u městského úřadu na Žižkově.

Anarchističtí horníci na dole Františka u Duchcova vznesli své požadavky (1907)

Po čilé anarchosyndikalistické agitací za přímou akci a vlastní kladení požadavků, došlo 23. července 1907 k poradě osazenstva dolu František u Duchcova zamítli požadavky sociálně demokratické „Unie rakouských horníků a navrhli své vlastní požadavky. Stejný den vyzvali své hornické delegáty, aby podali správě dolu tyto požadavky:

  1. Zavedení osmihodinové doby pracovní
  2. Minimální mzdu 4 koruny a 20 haléřů pro kopáče, zedníky a tesaře
  3. Minimální mzdu 3 koruny a 60 haléřů pro fedráky
  4. Minimální mzdu 3 koruny pro dělníky pracující na povrchu
  5. Minimální mzdu 4 koruny a 20 haléřů pro obsluhu kotlů, strojů a kováře
  6. Týdenní účtování

Ungermann Karel (1879 – ?)

Narodil se v Medovém Újezdu dne 23. října 1879 na Rokycansku do dělnické rodiny Jana a Marie Ungermannů v domě s číslem popisným 29. Maminka se za svobodna jmenovala Klivová. Jeho manželka se Anna Ungermannová se narodila ve stejném roce 1879. Ze společného manželství se narodil syn Ladislav Ungermann. Povoláním byl strojník.

Nějaký čas bydlel Karel Ungermann v Mladé Boleslavi. Zde se také seznámil s anarchistickými myšlenkami prostřednictvím Politického dělnického Klubu. Jako anarchista přestal věřit v boha a vystoupil z katolické církve, žádost podal 14. srpna 1905 právě u c.k. Hejtmanství v Mladé Boleslavi.

Na Žižkov se oficiálně přistěhoval 30. ledna 1907. Zde vstoupil za člena Vzdělávacího klubu Pokrok pro Žižkov a okolí. Zároveň přistupuje i do organizace anarchistů bezvěrců Spolku Volných myslitelů. Dne 29. října 1909 konala se ustavující schůze okresního sdružení pražských bezvěreckých skupin v kavárně „Areo“, byl zvolen členem výboru za spolek Volných myslitelů a zástupce anarchistů.

Na valné hromadě Volných myslitelů, která proběhla 31. března 1914, vyl zvolen posledním místopředsedou a tuto funkci zastával až do pozastavení činnosti dne 26. července 1914 v souvislosti s perzekučními opatřeními za válečného stavu.

Štěpánovský Karel (1865 -?)

Anarchista Karel Štěpánovský se narodil v roce 1865 v Chmelné v okrese Ledeč nad Sázavou na Vysočině. Nějaký čas bydlel na Liberecku. Kdy přesně dorazil do Prahy a usadil se na Žižkově, nevíme, ale bylo to někdy kolem roku 1900. Avšak 24. srpna 1906 byla vyřízena jeho žádost a jeho domovskou obcí se stal Žižkov. Jeho manželkou byla Františka Štěpánovská narozená v roce 1869. Měli celkem pět dítek, a to Štěpána (1895), Karolínu (1898), Rudolfa (1901), Karla (1903) a Helenu (1907).

Po svém příchodu na Žižkov se stal členem místního spolku anarchistů Vzdělávacího klubu Pokrok pro Žižkov a okolí. Byl živnostníkem a obchodníkem na trhu. Na valné hromadě 22. ledna 1901 je zvolen jednatele spolku a tuto funkci zastává do příští valné hromady, tedy 11. února 1902.

Karel Štěpán byl přesvědčený anarchosyndikalista a tak i on vstupuje do anarchosyndikalistického odborového svazu České federace všech odborů (ČFVO), která byla ustanovena v roce 1904 až do jejího zákazu v roce 1908. Působí v místní skupině ČFVO Žižkov v rámci, které organizuje solidární sbírku mezi žižkovskými dělníky na stávkující anarchistické horníky v roce 1906 na Mostecku.

Anarchističtí horníci na dole Pluto v Louce u Litvínova pro přímou akci (1907)

Dne 29. července 1907 při výjezdu mužstva z ranní směny shlukla se následkem anarchistické agitace pro přímou akci při prosazování mzdových požadavků velká část horníků kolem hornického delegáta Naka, aby mu sdělila, že nesouhlasí s malichernými požadavky sociálně demokratické Unie rakouských horníků, a požadovali na něm svolání celého mužstva na druhý den do cachovny. Horníky vedl anarchosyndikalista Josef Tvrdík. Dopisovatel anarchistického časopisu „Komuna“ události i jednání sociálně demokratického delegáte přibližuje takto: „Delegát sociální demokrat však odpověděl, že bude dělat, co sám za dobré uzná. Na námitku kamaráda Tvrdíka, že má jako zástupce horníků respektovat jejich mínění, odvětil, že bude jednat, jak si přeje „Unie“! Jsa požádán, aby svolal na druhý den mužstvo do cachovny, za účelem porady o požadavcích, slíbil tak učiniti. Sotva však vyšel z cachovny, zamířil do kanceláře, aby si postěžoval u pana závodního na kamaráda Tvrdíka a jeho kamaráda ze Záluží, kteří prý jsou hlavami nespokojenců. Závodní pak v doslechu toho oba varoval, aby byli hodnější, nebo že dostanou knížku“.

důl Pluto

Jak anarchisté vypekli se správou dolu Jan v Lomu (1907)

Anarchistický list „Komuna“ přinesl úsměvnou zprávu o tom, jak bývalí zaměstnanci a anarchisté vypekli se zprávou dolu Jan a nenáviděným správcem Steinerem:

V dnešní vážné a napjaté situaci na severu neschází ani episod s humoristickým nádechem, Tak na příklad verbují uhlobaroni na všech stranách a za drahé peníze dostávají z Westfálska a odjinud ty nenáviděné vystěhovalce, jichž se před časem za každou cenu chtěli zbaviti. Na důl Jan naverboval si proslulý Steiner nedávno asi 20 Pražáků, kteří přijeli zálohy si vybrati, pak hned před kanceláří pana Steinera zazpívali „Rudý prapor“ na rozloučenou a odešli!“

důl Jan v Lomu (Bruchu)

Úspěch anarchistické přímé akce na dole Pavel v Lomu (1907)

V pátek 26. července 1907 pod vlivem anarchosyndikalistické agitace a jednáním mladých anarchosyndikalistů pracujících na dole Pavel u Lomu došlo k tomu, že odbíhači tzv. fedráci zažádali o přídavek 30 haléřů na směnu. Do sporu se sic vložil delegát sociálně demokratické Unie rakouských horníků, nabízel 10, pak 20 haléřů. Ale všechno smlouvání bylo marné, anarchisté si pevně stáli za svým, především bojovně laděná mládež. Jelikož závodní Bayer viděl, že hornictvem nehne, a jelikož nechtěl riskovat nějakou přímou akcí či stávkou, povolil přídavek 30 haléřů. Hned na to přihlásili se i dělníci pracující na rampě, kterým také přidal.

důl Pavel I

Klečák Josef (1872 -?)

Josef Klečák byl rodákem z Prahy. Narodil se zde 5. října 1872. Otec se jmenoval Heřman Klečák a matička za svobodna Antonie Bunanová. Na Žižkově se seznamuje také se svojí milou Annou Soukupovou. Ta se narodila 18. května 1876 v Jalovém dvoře na Královských Vinohradech. Svatba se konala narychlo 5. srpna 1895 na Olšanech. Jelikož stejný rok se jim narodila dcera Miroslava Klečáková. Povoláním byl knihařský úředník.

Patřil spíše k řadovým členům anarchistických organizací. Přesto jej nacházíme mezi zakládajícími členy Vzdělávacího klubu Pokrok pro Žižkov a okolí. Na ustanovující 7. ledna 1897 schůzi byl dokonce zvolen prvním jednatelem spolku, avšak jen na chviličku, 11. února jej vystřídal Josef Maršák, který zrovna uvolnil post předsedy. Tento spolek působí do svého zákazu v roce 1914.

V letech 1904 až 1908 je Vzdělávací klubu Pokrok součástí anarchosyndikalistické odborové centrály České federace všech odborů (ČFVO). A tak i Josef Klečák byl členem slavné ČFVO.

Hykeš Alois (1879 – ?)

Alois Hykeš se narodil 2. února 1879 ve Zbirohu u Hořovic na Rokycansku. Otec Václav Hykeš (1848) byl krejčí a matka se jmenovala za svobodna Marie Holá (1850). Maminka pocházela z Velkých Přílep, které jsou dnes součástí Smíchova. Ze západních Čech se vydal do Prahy roku 1891 a usadil se na dělnickém Žižkově. Jeho manželkou se stala Marie Hykešová, narozená v roce 1883. Povoláním byl rukavičkář, mezi touto profesí bylo hodně anarchistů a tak i on se mezi kolegy seznámil s anarchistickými myšlenkami.

Na Žižkově zapojil se do místního anarchistického spolku Vzdělávacího klubu „Pokrok“ na Žižkově. Na valné hromadě konané 19. června 1912 byl zvolen za místopředsedu. Tento post vykonával do 10. srpna 1913. Zároveň byl 19. února zvolen i jednatelem spolku, a vlastně i posledním, do 26. července 1914, kdy byl spolek zakázán pro svoji politickou činnost.

Aloise Hykeše nacházíme také v uskupení anarchistů bezvěrců ve Spolku Volných myslitelů. Na valné hromadě konané 22. listopadu 1909 je zvolen náhradníkem ve výboru, jako náhradník je zvolen i na další valné hromadě 25. dubna 1910.

Alois Hykeš byl také členem České anarchistické federace – ČAF působící v letech 1904 až 1914. V roce 1914 přeměněné na Federaci českých anarchistů komunistů (FČAK) V rámci ČAF pomáhal s distribucí časopisu „Zádruha“ a „Mladý průkopník“.