DOPIS ČLENA IWW JOSEFA MIKOLÁŠKA, 1.MÁJE 1912

Kamarádi! Země naklonila svůj hrbolatý hřbet za májové slunce, a v tomto místě bojů je s přívalem noci tak ticho, jako snad nikdy před tím.

Jest pravdou, že revolucionáři se snaží, využitkovati všech prostředků k vzpružení sil, jenž přinésti mají třeba jen malé vítězství žádaného pokroku. Jednou takovou vzpruhou jest nám den 1.máje. Po celé Americe, na tento den připravovali revolucionáři, veliký zápas za osmihodinovou dobu pracovní, a věřím, nebylo jich mnoho. Avšak, nezáleží na množství, nýbrž na jakosti.

Zde v San Diego, nebylo nám možno rozvinouti rozsáhlou osmihodinovou propagandu z různých důvodů. Předně, boj za svobodu slova, vyčerpává největší část našich sil, a pak toto město není příliš silně průmyslově vyvinuto, čímž poskytne málo zaměstnání průmyslovému dělnictvu. Za to americká plutokracie připravila nám množství práce. Zde kolem hranic tábořící armáda Spojených států, několik dní před prvním májem, obdržela rozkaz vyčistiti střelné zbraně, připraviti výzbroj a válečné potřeby, aby byla pohotově ku vpádu do mexického území.

My jsme na to armádu také připravovali. Pomocí několika kamarádů v armádě, rozšířili jsme značný počet antimilitaristických letáků a revolučního tisku. „Chápeš že podobná revoluce vzplane co nejdříve také ve Spojených státech?! Tázal jsem se vojína jenž byl částí polní stráže a jenž pomáhal mi v dodávání zpráv kamarádům snažícím se dostati do města. Vojín pravil: – „My to všechno víme a buď jist, že až naše doba příjde, budeme vědět, kde máme stát. Nemusíš býti překvapen, pakliže polovice nás desertuje a případně připojí se k revolucionářům. My v ústranní většinou debatujeme o socialismu a anarchismu, proklínáme disciplínu, pod níž trpíme. A důstojníci také vědí, že na mnohé z nás spoléhati se nemohou. Stisknul jsem mu ruku. Vpádem amerického vojska do Mexika, potáhne tisíce Mexikánů do rodné země, z nichž množství dobře vycvičených vojínů jde se zařadit v boj proti americké armádě. Kamarádi v různých městech kol pacifického pobřeží, organisují armádu nezaměstnaných, řadíce ji k pochodu do San Diega pro boj za svobodu slova. Pokusíme se využitkovati tento lid ve prospěch revoluce v Mexiku, stejně jako pro boj za svobodu slova. Připadá mi, že dělnický svět nerozumí tomuto boji v San Diego. Nutno vzíti v úvahu, že generál Gray Otis, dříve nežli tento boj započal, prohlédnul tuto krajinu a určil občanům plán již před rokem. Tento boj hleděli zdejší kapitalisté vyprovokovati po dobu trvaní Mexické revoluce. Je to proto, že členové IWW bojují již v Lower Californii, snažili se tu utvořiti komunistickou kolonii. Což ohrožovalo zájmy amerických kapitalistů, kteří uloupili pozemky mexického lidu a jež mají býti vyvlastněny. Zdejší kapitalisté usmyslili si, že v San Diego zaměstnají členy IWW bojem za svobodu slova a tím znemožní jejich činnost v Mexiku.

Revoluce vzala na sebe potěšující obrat, probouzejíc mexický lid k povstání po celé zemi a ten si více nepřeje, aby mocní jiných zemí se míchali do záležitostí jeho země, proto naše pomoc musí být soustředěna zde ve Spojených státech.

Dnes armáda nezaměstnaných je jednou z nejdůležitějších otázek revolucionářů. Naší úlohou bude, použíti tohoto lidu v boji – v revoluci. K tomu je nám třeba radikálních agitátorů. Pesimistické nářky, že dělnictvo má takové vůdce, jakým je samo, jsou jen řeči slabochů. Jsou-li agitátoři radikální, je i dělnictvo radikální.

Mexická vláda, hodlá mexický proletariát porobiti v krvi, a tak podněcuje revoluci doma. Jsou nám známa místa, kde se vyrábí válečný materiál a zásoby pro vojsko, víme, které dráhy to dopravují a to řídí naše strategické pohyby. Zde však nemožno se rozepisovati o celém plánu. Pročež na zdar těmto plánům. Josef Mikolášek.

San Diego, Californie, 1.5.1912

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 10 v New Yorku, 18.května 1912

POHŘEB KAMARÁDA JOSEFA MIKOLÁŠKA POLICIÍ ZAVRAŽDĚNÉHO ČLENA IWW (1912)

Jako část tragického zápasu mezi třídou výsadní a třídou vyděděných, který zaplavuje celý svět, jest nám zaznamenati úmrtí a pohřeb Josefa Mikoláška, který podlehl v zápasu s policií v San Diego. Tato praví, že byli napadeni, avšak ti, kteří jsou dobře spraveni neodvratně tvrdí, že policie přepadla dům v němž Mikolášek byl ubytován a že jeden z nich vystřelil a jej poranil, načež se tento vzepřel v sebeobraně. Jeho vlastní prohlášení správu tuto potvrzuje a nikdo nemůže čísti zprávy v San Diego, aniž by poznal, že ozbrojená policie z pravidla vrhla se na bezbranné dělníky jako vlk se vrhá na jehně. A přece tato země přijala za svoje heslo: „Odpor tyranům jest poslušností boha“.

Ze všech zpráv vysvítá, že Josef Mikolášek pokusil se onoho večera osloviti veřejné shromáždění, byl však policií napaden a stlučen načež s obtížemi podařilo se mu uniknouti do úřadovny Socialistické strany a odtud domů, kamž jej policie následovala. Policie dělá z toho veliký povyk, že Mikolšek se ozbrojil sekerou. Jakým však práve, dovolují a nařizují úřady svým agentům použití násilí pro sebemenší příčiny, očekávajíce od napadených dělníků, že večně se spokojí pasivní rezistencí, na kterou oni s opovržením kašlou!

Tělo našeho zemřelého kamaráda – neboť byl on pravým kamarádem, který neunávně zápasil pro emancipaci otroků – bylo převeženo do Los Angeles a spopelněno na Rosedale hřbitově. Pohřbu účastnilo se asi 100 žen a 1000 mužů, kteří následovali rakev z hlavního stanu IWW ze 781 San Pedro Street, ku konečnému cíli. V průběhu nesen rudý prapor, dále prapor IWW a prapor „Tiera y Libertad“ mexické Liberální strany. Mimo těchto neseno mnoho hesel, mezi kterými vyjímaly se následující: „Naše mlčaní v hrobě bude mocnější než hlasy, které dnes rdousíte!“, „Náš spoludělník, který byl zavražděn v boji za svovodu slova v San Diego“, „Obhájci svobody jsou žalářováni a vražděni. Vigilanti jsou stále ještě na svobodě.“, „Potlačením svobody slova mizí veškerá naše svoboda.“

První z těchto hesel jest proroctvím pronešeným Augustem Spiesem před 25ti lety, ale plutokracie nesmí se domnívati, že jich oběti se spokojí mluviti toliko z hrobu.

Emma Goldmannová oslovila shromáždění před rakví v IWW Hall a na hřbitově promluvila Irene Smithová anglicky a Odilon Luna španělsky, Všichni tři řečníci učinili hluboký dojem na všechny přítomné, zvláště když probuzen duch hrdé revolty na místě usedavého zármutku. A těmito myšlenkami kráčeli všichni za hudby Marseillaisy, nesouce mnoho kytic, jmenovitě rudých.

Na první straně téhož listu věnuje mexický revolucionář Ricardo Flores Magon více jak dva sloupce úvahy kamarádovi Mikoláškovi, které v překladu přineseme v čísle příštím.

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912

Foto: Pohřeb Josefa Mikoláška

ČESKO-SLOVENSKÉ ODBOČKY INDUSTRIAL WORKERS OF THE WORLD (IWW)

UNIE ČESKÝCH KOVODĚLNÍKŮ IWW č.9. V NEW YORKU

Schůze odbývala každý druhý a čvrtý pátek v měsíci. Scházela se v hostinci pana J. Němečka v č. 406 E 73 ulice. V první polovině roku 1913 tajemníkem J. Suk, po něm přebírá František Růžička.

ČESKO – SLOVENSKÁ ODBOČKA IWW č. 242 V STAUNTON

Scházela se každou druhou neděli v měsíci v hostinci Ignáce Tilla. V úrvní polovině roku 1913 tajemníkem Petr Ivan, poté Karel Kyonka. Vroce 1913 předsedou Konrád Kurník.

ČESKO – SLOVENSKÁ ODBOČKA IWW č. 240 V DILLONVALE

Scházela se první sobotu v měsíci v hostinci p. Charváta. V roce 1913 tajemník B. Hřídel. Dne 13.července 1913 pořádala místní IWW benefiční výlet s hudbou ve prospěch rodiny Bernáškové.

HORNICKÁ ODBOČKA IWW č. 236 V BRADLEY

Konala své schůze každou první neděli v měsíci ve spolkové místnosti Mezinárodního spolku „Volnost“ v Bradley. V roce 1913 tajemník Václav Kanderlík.

ČESKO – SLOVENSKÁ ODBOČKA IWW č.3 V CLEVELANDU

Skupina odbývala schůze vždy druhou a čtvrtou neděli v měsíci. Scházela se v hostinci pana Kebla na rohu Dollof a McBride street. V první polovině rodku tajemníkem František Fencl, po něm tajemníkem Rudolf Matyáš. Během roku 1913 se ve funkcích vystřídali další členové: předsedou J. Novák, tajemníkem František Fencl, pokladník Stanislav Matyáš. Dalším členem J. Divoký.

KLUB „KOVODĚLNÍK“ IWW V ELIZABETH

V roce 1913 dopisovatel Karel Dvořák.

JOSEF MIKOLÁŠEK: NA PRANÝŘ HANBY STAVTE SAN DIEGO! (1912)

„Překvapujícím úkazem z boje za svobodu slova v San Diego jest skutečnost, že sjednoceny všechny články pracujícího lidu, jež nikdy před tím tak sdruženy nebyly. Skutečně, solidarita je v tomto městě hotovou událostí. Pakli z rozsáhlé publikace, které se této aféře po celé zemi dostalo, vzejde duch solidarity i v jiných místech, pak ony oběti, jichž sobě San Diego vyžádalo, nebyly přinešeny nadarmo. Takovýto výsledek byl by zajisté největším vítězstvím.“

Tak píše „San Diego Herald“ a dodává: „Po prvé v dějinách tohoto města pracují církve s kořalnamy společně. V personálu „ochranné hlídky“ – vigilantes – zastoupeni jsou nejen bankéři a obchodníci, ale i přednější církevní pracovníci a výčepníci. Obchodní komora i pozemkoví lichváři jsou dobře zastoupeni. Je známo, že tisk, různé korporace i členové Velké poroty podléhají oněm blbcům střeštěnce John Sv. Sehona.

Čelíce takovéto kombinaci jest zcela přirozeno, když pracující lid zanechá různých hádek a společnému nepříteli postaví mocnou hráz.

Podivuhodná to kombinace různorodých vykořisťovatelů, kněžourů a výčepníků, lichvářů a rváčů, všichni jsouce podporováni Otisem a sdružením továrníků a obchodníků. Kapitalismus všch odrůd, od kořalečnictví až ku kostelu, od lichvářství až k prostituci, ba každá dnešní instituce lupičské bandy byla četně zastoupena.

Ale jako vždy tak i tentokráte zaznamenají dějiny úplný nezdar pokusus zastaviti proud pokroku.

San Diego uškodilo sobě, ale daleko více ublížilo pracující třídě. A to nesmí být zapomenuto. San Diego se musí zodpovídat. Michal Moly, člen IWW byl ve vězení k smrti utlučen a jeho vrahové nesmí ujít šibenici.

Zcela nezodpovědné tlupy ozbrojených a zchlastaných „obhájců pořádku“ přepadaly a zbily bezbranné dělníky. Účastníci těchto ukrutností nesmí ujít žaláři, kdež jim dána bude příležitost v zátiší zkoumati svou bestiální povahu, kterou nebudou déle hyzditi lidskou společnost.

Ano, San Diego draze zaplatiti musí za ohavnosti svých úřadů a těchto tajných vzájemností s vražednými vigilanty.

Boykot je už v plném chodu a dlouhá léta musí zůstati v platnosti než smazána bude děsná vzpomínka ohavných ukrutností, jichž se San Diego na dělnictvu dopustilo.

Výstava v roce 1915 musí končitit s fiaskem a ztrátou. Žádný dělník by neměl tuto navštíviti. Celá výstava by měla vzbuzovati opovržení lidstva. Město dnes už ztráty pociťuje a dožaduje se příměří. Zde však nesmí býti kompromisu.

Porážka dělnictva je jen dočasnou, znovu vrátíme se v boj a budeme vítězit! Pročež na pranýř hanby stavte San Diego!

Josef Mikolášek

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 10 v New Yorku, 18.května 1912

ZPRÁVA O VĚZNĚNÍ ČLENA IWW JOSEFA MIKOLÁŠKA ZA ÚČAST NA DEMONSTRACÍCH ZA SVOBODU SLOVA V SAN DIEGO (1912)

Mezi zápasníky o svobodu slova nachází se i náš kamarád Josef Mikolášek, který jsa silné tělesné soustavy, s mnoha jinými vydal na cestu z Los Angeles, aby v městě hanby povznesl svého hlasu na obhájení svobod domněle ústavou zaručených. A jako sta jiných i on byl zatčen, do žaláře odvlečen, hlasem trýzněn, načež výhrůžkami vybízen líbati strakatý hadr – symbol národa dle Hlasu lidu – ve skutečnosti však symbil trustokracie, pod kterým všechny hanebnosti kapitalistického vykořisťování, lichvy, prostituce a vraždy jsou páchány ve jménu boha dollaru. Po několika týdnech věznění byl propuštěn, leč znova zatčen, jak dokazuje právě nás došlý „moták“ z bastily, který psán na slabounkém „toilet paper“ a jež zní:

Kamarádi! Nový žalář, zvláště pro IWW postavený, dělí nás – asi 100 bojovníků za svobodu slova – od ostatního světa. Jiní naši zápasníci ubytování v jiných žalářích. Zde odepřena nám všechna četba, jak knih i časopisů, ovšem ani dopisy nám nejsou dodávány. Používáno všeliké taktiky ku zvykládní zápasících druhů. Účelem toho je snaha policie vnucovaná bojovníkům aby se zápasu vzdali. Jen z části se jim to daří u lidí slabší tělesné konstrukce. Hoši silných nervů jsou odhodláni bojovati až do konce, ačkoli jsme strašně vyhladověni a mnozí stíženi různými nemocemi. Jsme však všichni naplněni zvláště pevnou vůlí, jež pečetí pomstu policejním vrahům, kteří jednoho starce z našich řad v žaláři ubili. Slíbený článek „O osmihodinoví době pracovní“ zaslati teď nemohu. Jsem hladem zesláblý a neschopen článek napsat. Konečně nemám ani potřebného papíru. Až výjdu opět ze žaláře, vypíši vám vše, zvláště boje s policií, jež během věznění nám bylo ochutnati. Z části je to důležité a snad vás i čtenáře to bude zajímati. Na zdar! J. Mikolášek“

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 10 v New Yorku, 18.května

zatčení členové IWW vedení do vězení (San Diego, 1912)

OZNÁMENÍ O SMRTI ČLENA IWW JOSEFA MIKOLÁŠKA (7.5.1912) ZASTŘELENÉHO POLICIÍ

Josef Mikolášek padl v boji v San Diego. Anarchisté, sundejte klobouky. Mikolášek prožíval to, co propagoval. Proto padl na bojišti, s revolverem v ruce.

Jeho anarchismus nespočíval v teoretických a krasořečnických výkonech – potud jeho myšlenka o stavu bezvládí.

V propagandě byl Mikolášek člověkem činu. Nehrdličkoval o Stirnerovo individualismu, neusínal s Nietzcheho nadčlověkem pod hlavou, by ráno vstal s mozkem přetíženým nestrávenou látkou. Těchto kratochvílí byl na dobro prost.

Anarchismus, dosažitelný povšechnou stávkou neb revolucí, dle poměrů země, v níž měl být vybojován, stal se mu životní nutností.

Stál tudíž neustále v bitevní vřavě proti autoritě. Zdali prodával literaturu, agitoval ústně, organizoval nebo bojoval na divokém západě za svobodu slova, nebo tábořil v džunglích amerických trampů, neustal zdůrazňovat nutnost přímé akce a expropriace, co jediných prostředků v třídním boji.

Mikolášek byl revolucionářem každým dechem. Uchrnáněn byl anarchistické dekadence, zachvátivší celé hnutí v Americe po vraždě chicagských. Znechucen politikařením sociálních demokratů, vrhl se v anarchistické řady pln revolučního nadšení.

A nadšeným revolucionářem zůstal do posledního okamžiku.

V polovici minulého února, jakmile zabouchla první rána v boji za svobodu slova v San Diego, – zcela přirozeně spěchal tam z nedalekého Los Angeles. Především si odsloužil třicet dní ve vězení. Sotva že setřel se sebe vězeňský prach, zorganizoval šestičlenný výbor Průmyslových dělníků (IWW), bojovníků za svobodu slova.

V dopise, datovaném 15.dubna 1912, praví mezi jiným: „Jsme dobře zaopatřeni revolvery. Připraven jsem skolit prvního z policejních vrahů, opováží-li se mne zastavit.“ Čta tyto řádky, řekl jsem si, že Mikolášek bude mrtev v krátké době, neb na prázdno nikdy nevyhrožoval a nové policejní násilnosti byly v San Diegu očekávány každým dnem.

Sedmého května přišel dopis, datovaný třetího: „Jsem příliš zaměstnán“, píše, „pomáháním novým bojovníkům do města, jehož hranice jsou – přísně střeženy – Na mexické hranici táboří americké vojsko – rozdal jsem mezi vojáky tisíce antimilitaristických letáků a jsem přesvědčen, že jakmile povelí Amerika ku vpádu do Mexika, budou vojáci houfně desertovat – Nejlepší bojovníci (IWW) za svobodu slova jsou v žaláři -“

Tón celého dopisu nasvědčoval napjatou aituaci, jež skutečně vypukla v pouliční bitvu, svedenou večer, sedmého května 1912, snad právě v okamžiku, kdy četl jsem dopis.

Osmého května ráno zaznamenávaly časopisy bitvu, v níž prý byli zraněni dva policisté a Josef Mikolášek, Čech, smrtelně postřelen.

„Střílet se musíme učit“ řekl si zajisté mnohý revolucionář, „abychom pouze nezraňovali a sami nebyli zastřeleni. Ano, policajti jsou vyškolenějšími ve zbrani, než my.“

Den na řo přišel telegram: JOE MIKOLÁŠEK PODLEHL RÁNĚ VČERA.

Kolik bojovníků Mikoláškova druhu máme v hnutí českém? Kolik je jich v celé Americe? Šťastná náhoda probouzí anarchisty v Americe z dvacetiletého spánku. Teoristé ustupují teroristům, jichž probouzí revoluční a stávková vřava posledního roku. Po léta anarchisté obsluhovali knihovní děla. Nebylo jiného na práci – dělnické hnutí – výbojné hnutí, neexistovalo. Za to se probouzí proletariát posledním rokem, dávaje projev revolučních citů v každé stávce, jichž máme bez počet zaznamenán. Třídní boje, odehravší se za posledních dvanáct měsiců, zajisté měli probudit i nejdřevěnějšího anarchistu. Prozatím jich byla probuzena pouze hrstka, bojujících buď s Mc Namary, ve stávce v Lawrence, v San Diego, a všude, kde jednalo se o zasazení rány do slabin přítomného systému. Z této hrstky bojovných anarchistů – revolucionářů, byl Mikolášek nejčinnějším.

Nikdy nebyl anarchistou ze sportu, nýbrž vždy z nejvnitřnější nutnosti. Hnán do boje revoluční povahou, rozdával rány na všechny strany, aniž by se předem rozmýšlel, zdali bojováno za teorie, předepsané anarchistickými mysliteli. Zasadil ránu při každé příležitosti, podepisovav si ortel smrti.

Padl na bojišti, v ruce třímav revolver. Zemřel, kde umírá revolucionář, v boji!

Protož, anarchisté, sundejte klobouky.

Josef Kučera.

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 10 v New Yorku, 18.května 1912

Z DOPISU UVĚZNĚNÉHO ČESKÉHO ČLENA IWW JOSEFA KOBYLÁKA (1913)

Nyní několika slov o mém zatčení. Ubíral jsem se na přednášku profesora Velemínského v Dillonvale pořádané, když na trati vedoucí z Dillonvale k Bradley jsem byl překvapen, zatčen, odvezen a zavřen ve Smithfield. Pozdě v noci byl jsem však na záruku podepsanou kamarádem Josefem Topičem propuštěn a soud ustanoven na druhý den – 31.března 1913. Marně usiloval jsem o přeložení soudního líčení k okresnímu soudu v Steubenville, dobře věda, že soudce ve Smithfield učiní vše na přání U.S.Coal Co. Byl jsem uznán vinným a odsouzen k nejvyšší pokute a hrazení útrat soudních, ježto jsem vstoupil na půdu, jíž vlastní U.S. Coal Co. Jak vidno je dráha W.L.E.R.R. majetkem s předu uvedené U.S.Coal Company.

Zklamal jsem však soudce, odepřel platiti pokutu. Raději so to „odsedím“, doufaje, že zaměstnání svoje tím neztratím.

Lituji jen, že okraden jsem byl požitek přednášky profesora Veleminského a znemožněno mi prodleti několik hodin v kruhu milých mi kamarádů. Jindy si to vynahradím. Končím heslem Bakunina: „Touha bořiti je touhou tvořiti!“

Nechť vysoko zavlaje rudý prapor Světové unie IWW. Pro nový život.

Josef Kobylák, Steubenville, Ohio, 2.dubna 1913, Jefferson County Jail

DOPIS ČESKÉHO ČLENA IWW JOSEFA KOBYLÁKA Z JEFFERSONSKÉHO VĚZENÍ (1913)

Píši již zase z vězení. Nádhončí U. S. Coal Co., ve spojení vždy ochotnou Správou smithfieldskou nasazují všechny páky, aby mne nemožným učinili. Mám nyní dosti času abych kamarádům horníkům vysvětlil moje postavení. Kolovaly různé zprávy stran mého nynějšího zaměstnání co vážný na dolech v Rush Run, O., a některým přátelům zdá se neuvěřitelným, ba snad nemožným můj postup v hnutí hornickém. Těm platí tyto řádky na vysvětlenou. Události ve Virginville rychle se rozšířily, zvláště mezi spoludělníky italskými. Někteří naši členové od odbočky č. 236 IWW v dolech b Rush Run pracující projevili přání, bych se stal vážným na uvedených dolech, a když návrh ten horníky míšených národností schválen, přijal jsem nabídku horníky mne učiněnou. Jsa finančně zničen, pochopy kapitálu uštván, měl jsem snad odpírati zaměstnání mne nabízené, snad proto jen, že si to někteří – blíže žlabu U.M.W of America stojící přáli? (reformistické hornické odbory pozn.)

Nastoupil jsem 3. února 1913. Všechny cesty vedoucí skrze Plum Run ku Rush Run byly policií střeženy. Policejní psy chtěli mne polapiti na majetku U.S.Coal Co. a uspíšiti moji „deportaci“. Nepodařilo se jim to. Byl jsem o plánu v čas zpraven. Proto vždy jako liška ubíral jsem se do práce přes farmy a rokle, neboť Rush Rum jest od Rhodesdale tři a půl míle vzdálen. Správa dolu byla nemile překvapena, když jsem se v čas dostavil neboť měla za to, že jistě budu polapen, nějaký den vězněn, načež se poměry změní a můj vstup na šachtu zamezí. Očekávalo se, že Glens Run Coal Co. doly v Rush Run zavře – ale rozmyslili si to. Vycítili ducha solidarity v zdejším hornictvu zakotvivší.

Druhý plán – obrátiti se na officielní štáb staré unie – též selhal, neboť nadevše očekávání tato nezakročila, ač vím určitě, že správec sám byl návštěvou v Sub. Distr. 5 a i telefonicky do Clevelandu protestoval. Toto však je věcí vedlejší, zmiňuji se o tom jen abych usadil dobré duše o mne se starající.

Prohlašuji, že svědomí moje je čisté a přesvědčení moje neporušené. přiznávám otevřeně, že opovrhuji unionismem Americké federace práce, neuznávám žádný „job trust“, žiji a pracuji jen a pouze pro jednu revoluční unii, združující veškeré dělnictvo k třídnímu zápasu a konečné emancipaci. Považuji organizaci IWW za jedině správnou a života schopnou a jsem přesvědčen, že se vzmůže a splní co od ní porobené dělnictvo očekává. Hospodářská svoboda neudílí se zákony ani dekrety, té se dělnictvo musí zmocniti pevnou vůlí a bojem. Vím, že to velkým krokem ku kýženému cíli vznešené idee anarchistického komunismu. A horníci v Rush Run nejsou hluší, oni dobře chápu poslání moderního proletariátu. Unie horníků (UMWA) povolila 50 dolarů zápasícím bretřím ve W. Virginii, 25 dolarů na vězněné hochy IWW v Litlle Falls, 25 dolarů na proces skládačů uhle v Hackensack, na stávku Akron řízenou IWW posláno 100 dolarů, sbírkou doplněno dalších 25 dolarů. Jak vidno, podporují všechny nutné zápasy mezi kapitálem a prací.

Podotýkám jen, že jsou to hlavně minéři italští, kteří vedle jiných národností hlavně chápou a podporují boj za emancipaci lidstva z poroby námezdního otroctví. Smekám před obětavostí hochů na dolem Rush Run, Ohio.

Josef Kobylák, Steubenville, Ohio, 2.dubna 1913, Jefferson County Jail

DOPIS ČESKÉHO ANARCHISTY A ČLENA IWW JOSEFA KOBYLÁKA O POLICEJNÍ ŠIKANĚ REVOLUČNÍCH ODBORÁŘŮ (1913)

Doklad o státní a policejní šikaně členů revolučních odborů „Průmyslových dělníků světa“ ( Industrial Workers of the World – IWW) v USA. V IWW aktivně působila také řada českých a slovenských členů, především z řad zdejšího anarchistického hnutí. Jedním z nich byl i Josef Kobylák, který zaslal Václavu Rejskovi následující dopis, který byl otištěn na stránkách anarchistického časopisu „Volné listy“ v New Yorku.

„Milý kamaráde, jsem opět v Ohio. Tak jsem očekával, stalo se. Jsa spoután, kozáky vyveden a branou mocí proveden kolonií Virginville, W. Va., a pak odvezen. Mimo mne vybrali sobě dalších 7 nejlepších hochů. Jsa postaven před soud, soudce pravil mezi jiným: S vámi zde čas ztrácet nebudem; vyhnali vás z Ohio, což my učiníme rovněž“. Výnosem rozsudku musel jsem stát opustit v době 24 hodin. Týž osud stihl spoludělníky Orzo, Ferrúci a Grego, kteří vesměs dopraveni přes státní hranice do Pensylvánie. Ejhle ta zaručená občanská svoboda Spojených Států Severoamerických“. Josef Kobylák, 14.února 1913, Rhodesdale, Ohio.

ZPRÁVA O ÚMRTÍ HORNÍKA ANTONÍNA VLACHA VINOU NEZÁJMU LÉKAŘE V BÍLINĚ (1908)

Minulého měsíce (listopad 1908) onemocněl horník Antonín Vlach tzv. růží . Obvodní lékař bratrské poklady dr Tropschuh, který se vyznamenává velikou činností germanizátorskou, odpověděl, když s ním bylo sděleno, že s nemocným je zle, že ještě nevečeřel a že přijede ráno. Přijel v poledne a horník do večera zemřel. Dr. Tropschuh byl třikráte marně dožadován.

Poznámka: Erysipel, lidově růže, je vysoce infekční onemocnění, které vyvolávají bakterie ze skupiny streptokoků.

Zdroj: anarchistický časopis „Zádruha“ (1908)