PROHLÁŠENÍ ČESKÝCH ANARCHISTŮ PROTI KOMPROMITUJÍCÍ KAMPANI POLICIE (1908)

Policie snaží se kompromitovati anarchistické hnutí v Čechách tím, že sprosté individuélní krádeže uvádí v souvislost s myšlenkovým anarchismem českým. Tak v případě Svatopetrském prostý fakt, že věci z kostela odnesené nalezeny byly u obchodníka starými pytly, jenž občas také koupil nějaký anarchistický tiskopis, zpracován byl policii s průhlednou tendenci.

Hned zatčena řada kamarádů z Karlína, téže noci však s velikou policejní blamáži opětně propuštěna. Policie jest však geniální a situace byla svůdná. Což kdyby se dalo anarchistům imputovati aspoň nějaké spiknutíčko? Sotva že uplynulo několik hodin od blamáže bezpečnostní policie, ihned vrhla se celá smečka státní policie do bytu několika karlínských kamarádů, provedla tam úplně bezvýslédnou prohlídku, t. j. řádila jako zběsilá a eskortovala tři kamarády, Kastnera, Kupra a Nedbala za ohromného vzrušení veškerého karlínského obyvatelstva na policejní řiditelství. Přepadení uvězněni byli ve studených, zavšivených celách se zloději a kuplíři, byli týráni hladem a podrobeni potupné policejní proceduře. Před jakousi prostitutkou donuceni byli svléci se do naha, ó té c. k. policejní mravopočestnosti! Pak byli fotografováni, měřeni a daktyloskopováni jako sprostí zločinci.

Po čtyřiadvaceti hodinách byli propušteni, aníž by s nimi byl sepsán protokol a aniž by jediným slovem byla jim oznámena příčina zatčení.

Policie byla tímto případem tak dokonale blamována a zostuzena, že uznala za nejvhodnější se zatčenými „spiklenci“ vůbec ani nemluvit. Jsme posud občani rakouští, Havlíčku!

Dne 12. října 1908 zatčen opětně nuselský anarchista Josef Roubíček, podroben stejné proceduře a propuštěn. Ze všech okolností je zřejmo, že policii jedná se o to, aby pomoci klerikálních a německých žurnalistických šmoků kvalifikovala anarchistické socialisty české jako zloděje. Jsme přesvědčeni, že kromě klerikálů nenajde se v Čechách jediný žurnalisla bez ohledu na různost ideových hledisek, jenž by této policejní podlosti sekundoval a žádáme veškerou pokrokovou a socialistickou žurnalistiku českou za uveřejnění tohoto protestu.

Stanovisko anarchistů českých k expropriaci a individuélní krádeži vyložíme teoretickými články ve svých listech.

Tolik je však zajisté každému rozumnému člověku jasno, že anarchismus a socialismus vůbec, ačkoli má ve svém programu sociální expropriaci, nemá ničeho společného se sprostými zloději. Kdyby některý anarchista na svůj vrub kradl, učinil tak ne protože je anarchista, nýbrž protože je zloděj, právě tak jako může býti zlodějem mladočech, realista, sociální demokrat a národní socialista, nikdo však nemůže politické, sociální a kulturnl ideály činiti stínidlem svých osobních činů. Vláčení ideálů bahnem zlodějství má vždy silně policejní příchuť.

Protestujeme tedy se vší energii proti tomu, aby v Praze spáchané krádeže byly kýmkoliv uváděny v jakoukoliv souvislost s českým anarchistickým hnutím, jež s nimi nemá zcela nic společného.

Redakce týdeníku „Zádruha“. Redakce týdeníku „Hornické Listy“ v Duchcově. Redakce čtrnáctideníku „Matice Svobody“ v Brně. Redakce čtrnáctideníku „Proletář“ v Liberci. Michael Kácha, redaktor revue „Práce“, Praha-Žižkov.

Zdroj: anarchistický časopis „Zádruha“ (1908)

Podpořte vydání knížky Petra Kropotkina: „Anarchismus jeho filozofie a ideál“ koupí v předprodeji.

Tato Kropotkinova knížka výjde Čechách úplně poprvé a budeme velice rádi, když nám s tím pomůžete, tím, že si ji předplatíte, potřebujeme dát dohromady náklady na tiskárnu. Rádi bychom ji vydali ke konci června.Obdobně jestliže by jste chtěli podpořit vydání i této Kropotkinovi knihy, můžete tak učinit tím, že si ji jednoduše zakoupíte v předprodeji.

Předplatné 200 Kč zašlete na účet Zádruhy: 1024164477/6100 (Equa bank) a do poznámky pro příjemce napište svoji adresu, kam vám knížku po vydání zašleme.

Nemusíte se o nic dalšího starat, shánět ji, prostě vám bude doručena do vaší poštovní schránky.

Předem moc díky za podporu a pomoc s vydáním.

DŮVĚRNÉ SCHŮZE NAKLADČŮ UHLÍ SVOLANÉ ANARCHISTY V ÚSTÍ NAD LABEM 4.9.1908

Ve čtvrtek 4.září 1908 odbývala se v hostinci „Marienberg“ velice zdařilá důvěrná schůze nakladačů a nakladaček uhlí, na které promlouval anarchista Václav Krampera z Duchcova. Den na to konala se druhá schůze, na které německy promlouval známý anarchista Rudolf Grossmann (1882–1942), známý pod pseudonymem Pierre Ramus, který do Čech zavítal na pozvání českých anarchosyndikalistů, aby svojí agitační činností pomohl rozšířit hnutí mezi německy mluvící část dělnictva. Ramus v řeči 2 a čtvrť hodiny trvající vysvětlil dokonale význam odborových organizací.

Zdroj: anarchistický časopis „Zádruha“ (1908)

Pierre Ramus – Rudolf Grossmann

BOŽENA TOUŠOVÁ: NEZANEDBÁVEJME ŽENSKÉHO HNUTÍ (1908)

Pozoruji již od dlouhé doby, že se v našem hnutí nedbá žen. V časopisech se nedočtete o ženách, neslyšíte o nich na schůzích. Jakoby vůbec třeba nebylo, aby se ženy vzdělávaly a uvědomovovaly. A přece žena stejné jako muž trpí dnešní sociální bídou, je stejné vykořisťována v továrnách, a co hlavního ženě jako roditelce dětí je svěřena také jejich výchova, ženě je svěřeno i vedení domácnosti. A obé – to každý uzná – není bez vlivu na život společnosti, na budoucí její osudy a zdar velikého zápasu, který dnes vedou porobení proti otrokářům. Je známo všeobecně jaký nesmírný význam má pro každé hnutí mládež. A žena, vychovatelka je to, která je v první řadě povolána, aby na vždy získala mládež pro věc sociální spravedlnosti. A směle můžeme říci, že není potud naděje na úspěch, dokud nebude žena kráčeti po boku mužově ve snahách po vzdělání a po společenském obrození.

Navrhuji našim ženám, aby se sorganisovaly všude ve skupiny, které by mohly vydávat později časopis, svolat časem ženskou schůzi a tak pobízet ženy k rušnějšímu životu. Která z žen se mnou souhlasí, nechť přiloží ihned ruce k dílu. Která byste se mnou chtěla sděliti svůj názor o věci, pište na adresu: Božena Toušová, Varnsdorf č.p. 1792.

Zdroj: anarchistický časopis „Zádruha“ (1908)

KROPOTKINŮV VLIV NA ČESKÉ DĚLNICTVO

Petr Kropotkin se zasloužil o rozvinutí teorie anarchistického komunismu, a přestože nebyl jediný, musíme mu přiznat lví podíl aspoň na teoretickém poli, že daný směr rozvinul a dal mu respektované, pevné základy a východiska.

Myšlenkové kvašení mezi pokrokovým dělnictvem a inteligencí na přelomu 19. a 20. století dospělo k značné popularitě nejen osoby samotného Petra Kropotkina, ale hlavně idejí anarchistického komunismu, aby se nakonec tento proud stal v anarchistickém hnutí hegemonem, ke kterému se hlásila drtivá většina příslušníků a příslušnic tohoto hnutí po celém světě.

A jak tomu bylo v Čechách? Také české anarchistické hnutí si prošlo ideovým kvašením, od individualismu, kolektivismu, aby nakonec došlo k všeobecnému přijmutí anarchomunistického směru. K tomu přispěly mnohé články a především pak teoretické práce Petra Kropotkina, které byly přeloženy do češtiny a vydávány v rámci možnosti hnutí a s ohledem na státní cenzuru, která toto hnutí za c.k. Rakouska bez pardonu potlačovala.

Vůbec první Kropotkinův spis „Mládeži“ byl vydán českými anarchisty v USA v rámci International Working Peoples Association, česky Mezinárodní dělnická jednota. Psal se tehdy rok 1885 a spis vyšel v rámci redakce anarchistického listu „Budoucnost“ v Chicagu jako brožura a jako seriál článků na pokračování.

Počátkem 90.let publikovala anarchistická skupina „Bezvládí“ v New Yorku Kropotkinovi texty v rámci tří brožurek. První „Revoluční vlády“ vyšla v roce 1890, druhá „Zákon a autorita“ v roce 1893 a třetí „Revoluční duch“ v roce 1894.

Po oživení činnosti anarchokomunistické internacionály a její české sekce Mezinárodní dělnické jednoty v USA, která byla ochromena perzekucí po Haymarketských událostech z května 1886, přichází tyto skupiny (čítaly asi 30 vzdělávacích spolků) s dalšími překlady prací Petra Kropotkina.

V roce 1896 přeložil český anarchista Matyáš Hodek „Mravouku anarchie“, která pak vyšla na pokračování v „Dělnických Listech“ i jako samostatná publikace. Následující rok 1897 byla přeložena a vydána brožura „Slova revolucionáře: revoluční menšiny“. Překladatelem byl český anarchista pod iniciály J.A.P. V roce 1898 byla v rámci této skupiny a redakce „Dělnických Listů“ přeložena Kropotkinova „Pařížská komuna“, která opět vyšla na pokračování i jako samostatná publikace.

V USA nezahálela ani anarchistická skupina „Bezvládí“, která vedla redakci časopisu „Volné Listy“ v New Yorku a v letech 1898 – 1899 – 1900 vydala ve třech svazcích Kropotkinovi „Buřičovi řeči“ i když tehdy nesly název „Slova vzpůrcova“. Navíc v roce 1901 tato skupina vydává brožuru „Komunismus a anarchie“.

Nejdůležitělším počinem českých anarchistů v Americe ovšem byl překlad Kropotkinova zásadního díla „Blahobyt všem“ (v zahraničí známé jako „Dobývání chleba“). Překladatelem byl český anarchista Václav Kudlata, a snad mu pomáhali ještě někteří jeho spolupracovníci. Psal se tehdy rok 1897. Toto dílo vyšlo v letech 1897 – 1898 na pokračování v „Dělnických Listech“ i jako samostané brožované sešity, celkem 10 dílů.

V roce 1899 přeložil a vydal Vilém Korber v Čechách vůbec první Kropotkinův text „Kolektivismus a komunismus“. Tato 20 stránková brožurka vyšla nákladem populárního anarchistického listu „Omladina“, byla hojně čtena právě dělnickou mládeží a studenstvem. Jednalo se vlastně o část knihy „Blahobyt všem“.

Příštím rokem 1900 brněnský anarchista Jan Opletal v rámci redakce „Matice Svobody“ začal vydávat na pokračovaní brožurkově v českém jazyce podruhé kompletní Kropotkinovo dílo s názvem „Blahobyt pro všechny.“ Důvodem bylo zřejmě to, že americké vydání bylo nedostatkové a už rozebrané a byla naléhavá potřeba rozšířit tuto stěžejní práci o myšlenkách anarchistického komunismu mezi českým dělnictvem doma, nejen za „velkou louží“. Během let 1901 – 1902 pak byly jednotlivé díly svázány a prodávány jako kniha. Navíc byla „Matice Svobody“ značně populární, své obliby a zároveň odběratele si našla mezi dělnickou veřejností i mimo anarchistické kruhy a spolky.

V roce 1903 vydal Stanislav Kostka Neumann v rámci časopisu „Nový Kult“ publikaci „Velká revoluce“, kterou přeložil.

Český časopis „Samostatnost“ vycházející v Praze, ačkoli nebyl anarchistické tendence, vydal Kropotkinovi „Paměti revolucionářovy“ v letech 1906 – 1907. Překladatelem byl Emanuel Volný.

Co je podstatné, byla v roce 1907 českými anarchisty v USA vydána významná práce „Anarchistická morálka“. Zasloužila se o to již zmiňovaná anarchistická skupina „Bezvládí“ v New Yorku a je zapotřebí poznamenat, že si tento spisek našel cestu i do Čech.

Rok 1907 byl významný také tím, že české anarchosyndikalistické odbory a jejich časopis „Komuna“ vydaly v Praze vlastně podruhé v českém jazyce další jeho důležité dílo „Buřičovy řeči“. Přeložil ho český anarchista a odborář Petr Pohan.

Posledním Kropotkinovým textem, který vyšel do vypuknutí I.světové války byla brožurka „Kolektivistické námezdnictví“. Překlad zajistil V. Icha z Plzně. A vyšlo v rámci Sdružení českých neodvislých socialistů v roce 1914.

Konec války a vznik Československa, uvolnění cenzury, samozřejmě umožnilo vydání většiny Kropotkinových děl: „Anarchistická morálka: Komunism a anarchie: Velká revoluce „ (1919), „Mladým lidem: sto let čekání“ (1920),“Pole, továrny a dílny „ (1922), „Pospolitost a vzájemná pomoc“ (1922), „Moderní věda a anarchie“ (1922), “Herbert Spencer – jeho filosofie“ (1923),“Historická úloha státu“ (1926). Na většině překladů se zasloužili členové někdejší České anarchistické federace, především Ing. Vlasta Borek a Adalbert Hoch.

Jakým způsobem se vlastně české dělnictvo k pracím Petra Kropotkina dostávalo? Nejsnadnější cestu měli samozřejmě jejich krajané v USA, ať už byli předplatiteli anarchistických časopisů nebo si přímo vydané publikace mohli zakoupit. Cesta amerických vydání byla do Čech komplikovanější, jednalo se spíše o jednotlivce a jejich spolky. Dělnické vzdělávací spolky, ať už byly anarchistické, sociálně demokratické či národní tendence zřizovaly v spolkových místnostech knihovny, časem i veřejné knihovny. Díky nim se ke Kropotkinovým spisům mohly dostat tisíce členů těchto spolků a jejich rodinných příslušníků. Nepopíratelnou zásluhu při šíření Kropotkinových prací však měli řadoví příslušníci anarchistického hnutí, především ti, kteří působili jako kolportéři (prodejci) anarchistických časopisů, kteří mimo nich, prodávali i vydané publikace mezi sousedy a kolegy v práci. Proto například vycházel „Blahobyt všem“ v dvojarchových sešitech za lidovou cenu 5 krejcarů, aby se mohl snadno prodávat i mezi nejchudšími proletáři.

Které z prací měly rozhodující vliv na utváření anarchokomunistického světonázoru prvních generací českých anarchistů?

Bezpochyby jím bylo dílo „Anarchistická morálka“, která vyšla prvně v roce 1896 v USA, v Čechách pak fragmenty v roce 1903 v Kalendáři revolucionářů, které byly velice oblíbené a tiskly se ve velkém nákladu. Podruhé pak v roce 1907 opět v USA, odkud směřovaly i do c.k. Rakouska.

Nejvýznamnějším dílem bez nadsázky však byla kniha „Blahobyt všem“ (Dobývaní chleba), která vyšla jak v USA v roce 1897 _ 1898 a zanedlouho v roce 1900 v Brně, a pomohla tak příslušníkům českého anarchistického hnutí uchopit ideje anarchistického komunismu. Získat představu jak provést společenskou změnu – sociální revoluci a jak zorganizovat budoucí společnost a na jakých principech.

Třetím dílem, který měl velký vliv na formování anarchokomunistických idejí jsou „Buřičovi řeči“. Publikované už v USA na přelomu minulého milénia. Důležité však bylo vydání této práce v roce 1907 v  Praze v redakci Komuny, co publikačního orgánu anarchosyndikalistických odborů, které čítaly na 4000 členů ve 130 spolcích a odborových skupinách. Avšak měla přesah mnohem větší, brožury tiskla v desettisícových nákladech.

A co se týče vlivu a významu Kropotkinových knih vydaných v letech 1919 – 1926? Tyto práce pomáhaly za první republiky doformovat smýšlení především revolučních syndikalistů z řad anarchistického hornictva v severních Čechách, a utvrdit v postoji nevstupovat do komunistické strany a jejich „rudých odborů“, paradoxně ti, kteří se o jejich vydání přičinili tzv. „Vrbeňáci“ (část členů bývalé ČAF) nakonec u státotvorné levice skončili (včetně KSČ).

DNES SI PŘIPOMÍNÁME 100 LET OD SMRTI „OTCE“ ANARCHOKOMUNISMU PETRA KROPOTKINA (1842 – 1921)

Dnes je tomu 100 let, co v ruském Dmitrovu zemřel jeden z nejvýznamnějších anarchistických myslitelů Petr Kropotkin, propagátor anarchistického komunismu, autor významných děl jako „Vzájemná pomoc“, „Anarchistická morálka“ nebo „Blahobyt všem“.Historický spolek Zádruha si jeho osobnost a životní dílo připomene vydáním knihy „Blahobyt všem“(La Conquête du Pain, Dobytí Chleba), která vyjde v českém jazyce dokonce po 120 letech.

Dále připravujeme v průběhu roku vydání v češtině dosud nepublikované menší knihy „Anarchistický komunismus – jeho základy a principy“. K upomínce plánujeme realizovat také vydání limitované edice triček s jeho podobiznou.

A možná i některou jeho další teoretickou práci, letos je rok Kropotkina, možné je všem.

kolektiv Zádruhy, 8.2.2021

PŘEDMLUVU KE KROPOTKINOVĚ KNIZE „BLAHOBYT VŠEM“ SEPSAL ELISÉE RECLUS

K sepsání předmluvy knihy „Blahobyt všem“ požádal Petr Kropotkin svého přítele, vědeckého kolegu a spolupracovníka z anarchistického listu „La Révolte“ Elisée Recluse.

Elisée Recluse se narodil 15. března 1830 v Sainte-Foy-la-Grande ve Francii. Vzdělání získal na protestantské univerzitě Montauban, v Berlíně pokračoval ve studiu zeměpisu. Poté, co se roku 1848 ztotožnil s republikány, byl nucen opustit Francii. Léta 1852-57 strávil návštěvami Britských ostrovů, Spojených států, Střední Ameriky a Kolumbie. Po návratu do Francie se věnoval geografii, jeho odborná díla a příspěvky byly velmi uznávané, o čemž svědčí i fakt, že mu později (1892) byla udělena zlatá medaile Pařížské geografické společnosti, především za jeho velké dílo „Nouvelle Geographic universelle“ (12 svazků; 1876-1894).

Ačkoli získal velký věhlas coby geograf, známější je asi díky svým anarchistickým aktivitám. Patřil k okruhu Bakuninovy mezinárodní aliance. S porážkou Pařížské komuny, kterou bránil v řadách Národní gardy, byl zajat. Jeho rozsudek deportace na doživotí byl však v lednu 1872 změněn na doživotní vyhoštění poté, co evropští vědci apelovali na vládu v jeho prospěch.

Reclus se usídlil v Clarens ve Švýcarsku. V roce 1897 mu byla udělena amnestie, přesto však setrval v exilu. Reclus mezitím neztratil nic ze svého revolučního nadšení a i v cizině byl aktivním anarchistickým teoretikem a propagátorem. Když bylo v Lyonu započato soudní řízení proti Mezinárodní dělnické asociaci, byl Reclus spolu s Petrem Kropotkinem označen jako vůdčí podporovatel anarchismu. Díky svému exilu ve Švýcarsku však unikl uvěznění.

V roce 1892 byl jmenován profesorem komparativní geografie na „Université Nouvelle“ v Bruselu, kde působil až do své smrti 4. července 1905.

Vedle odborných prací po sobě zanechal i množství těch anarchistických. Jako nejzvýznamější bychom měli připomenout dílo „Evoluce, revoluce a ideje anarchistické“; (1898). Přispíval do mnoha anarchistických periodik, nejvíce snad do „LaRévolte“ a „Les Temps Nouveaux“. Dalšími jeho publikacemi byli: „O půbodu náboženství a morálky“ (1904), „Náboženský vývoj lidstva“, „Dějiny potoka“, „O bezvládí“ a „Anarchie“. Poslední dvě publikace plánuje Zádruha vydat v edici: Teorie.

Mimo jiné byl Reclus propagátorem volné lásky a vegetariánství. Ve svém díle zdůrazňoval odpovědnost lidstva za veškerý pozemský život, bývá proto řazen k teoretickým průkopníkům enviromentalismu.

RECENZE KROPOTKINOVI KNIHY „BLAHOBYT VŠEM“ OD POLSKÉ ANARCHISKY MARIE ORSETTI

Z četných děl Piotra Kropotkina je „Blahobyt všem“ (Dobytí chleba) pravděpodobně nejoblíbenější knihou mezi příznivci bezstátního socialismu. Tím, že mluví nejen rozumem, ale také probouzením svědomí a podněcováním pocitů, zvedá tato kniha, jako žádná jiná, čtenářovu náladu. 
Na základě objektivních údajů tvrdí, že technické možnosti současné produkce s jejich racionálním využitím a osvobozením se od mnoha zakořeněných ekonomických předsudků - umožňují, aby každému poskytly podmínky hodné lidské existence.
Hanba dnešní civilizace spočívá právě v tom, že je tomu jinak, že drtivá většina lidí, přemožená nadměrnou, a tak často zbytečnou a škodlivou prací, trpící nedostatkem nebo chudobou – pro ně neexistuje možnost duchovního rozvoje a dodnes plní ponižující roly prostředků pro blaho několika privilegovaných.

Úžasné triumfy lidské mysli v jiných oblastech - letectví nebo rádiová technologie - tuto hanbu jen prohlubují.

Kropotkinova vytrvalá víra v sociální instinkt a sociální tvořivost lidovývh mas potlačená současným systémem - víra, která je zdrojem jeho optimismu - je vynikajícím rysem „Blahobyt všem“ a zároveň je jedním ze základních rysů odlišujících anarchistický světonázor od všech ostatních socialistických škol. Tato Kropotkinova víra má svým způsobem skutečné základy - je výsledkem důkladných studií o vývoji lidstva, které obohatil sociální literaturu o řadu vynikajících děl.

Na první pohled by se mohlo zdát, že poválečný světový zážitek je osudovou ranou tomuto optimismu. A přesto hlubší prozkoumání faktů, jak to udělal například anarchista Alexander Berkman ve vztahu k Rusku, ukazuje, že vše, co se stalo, potvrzuje Kropotkinův pohled na bezmocnost jakýchkoli vlád v procesu sociální regenerace.

Není třeba říkat, že Kropotkinův anarchistický komunismus nemá žádné kontaktní body s údajným bolševickým „komunismem“, který byl extrémním vyjádřením myšlenky státu a diktatury. „Učíme se v Rusku, říká Kropotkin v dopise z roku 1919 západním pracujícím ,„ jak by komunismus neměl být zaveden ani v zemi, kde je obyvatelstvo unavené starými vztahy a nebrání se aktivnímu odporu proti experimentům nových vlád“.

Kropotkin v žádném případě nepodceňuje nesmírnost nezbytného úsilí a na toto téma vyjádřil mnoho hlubokých myšlenek, zejména ve své mimořádně zajímavé autobiografii. Tato obava ho neopustí úplně. "Pro revoluci v Rusku a na celém světě je třeba ještě udělat kolosální práci," jsou, jak se říká, jeho poslední slova na smrtelné posteli.

Lze pochybovat, zda Kropotkinův optimismus není přehnaný, protože masy lidí, přinejmenším v určitých bodech historie, jsou charakterizovány pasivitou a průměrný jedinec není osvobozen od touhy po moci a despotismu, projevující se všechny vztahy s lidmi: v rodině, v práci, ve sdruženích. Každý však musí uznat, že proklamováním potřeby sladit zemědělství s průmyslem, manuální prací s intelektuální prací a porovnáním ustálených názorů na výhody průmyslové centralizace a dělby práce - slogan decentralizace a pracovní integrace - Kropotkin otevírá nové široké sociální perspektivy.

Tyto myšlenky vrhané do „Blahobyt všem“ byly dále rozpracovány v dalším díle Kropotkina „Pole, dílny a továrny z roku 1912, o kterém Rudolf Rocker, jeden z teoretiků moderního anarchosyndikalismu, správně říká, že veškerá socialistická literatura posledních třicet let nepublikoval významnější díla.

Kniha „Blahobyt všem“ vznikla na konci 19. století z článků obsažených v časopise „Le Revolté“ - „Rebel“. Originál byl dosud vydán ve 14 vydáních, ale autor bohužel nebyl schopen důkladně doplnit nejnovější vydání o nová data. Proto se na první pohled může kniha zdát zastaralá. Je však zřejmé, že hlavní myšlenka této práce doposud neztratila svoji vitalitu - za posledních několik desítek let se lidstvo, bohužel, jasně nepohnulo směrem k implementaci těchto postulátů. Pokud jde o údaje o produktivitě práce v průmyslu a zemědělství, stávají se ještě smysluplnějšími, protože se vztahují k dřívějšímu období. Na druhou stranu, některé Kropotkinovy ​​teze o tendenci průmyslové decentralizace, bankrotu  principu dělby práce mezi národy - by měly být podporovány faktem a současným vývojem. 

První polské vydání knihy „Blahobyt všem“ z roku 1904, vydané kvůli ruské cenzuře, vyšlo ve Lvově v překladu Pawla Zaorského, kterou vydala Polská nakladatelská společnost z fondu R. Gieysztor aa velmi rychle byla úplně vyprodána. Aktuální vydání je dohodnuto s 16. vydáním francouzského originálu z roku 1921.

Edward Godwin, Varšava, v dubnu 1925.
Maria Orsetti pseudonym Edward Godwin (1880–1957) byla polská anarchistka a družstevnice. Autorka prací o družstevním hnutí v západní Evropě a socialismu 18. století. Vydala tři polská Kropotkinova díla: „Blahobyt všem“, „Stát a jeho historická úloha“ a „Společnost a liberální socialismus“.

TO BUDE ANARCHIE (Alois Věkoslav Haber)

Až přejdou ty veliké zástupy zmučených,
a poslední žalář padne rozmeten,
přes bývalé hranice bývalých národů
z bývalé kultury nové povstanou,
tu staneme před oltářem krásy,
hrdí a povznesení synové přírody.

Všichni stejně nadšeni v boj půjdem rozhodný.
Povstane ten, jenž meč k pomstě pozvedne,
a otroci rozrazí okovy...

Zavzní zpěv, s nímž mučedníci zmírali,
volní, nespoutaní pozvedneme hlasy své,
hlasy silné, vzdorné až klenbou nebes zatřesou:
To bude ta požehnaná chvíle velikých lásek,
v nichž mateřství novým počne země
a klíny budou plní a vydají nové síly,
a roditi budou nový, zdravý život.

To bude anarchie.