ČEŠTÍ ANARCHISTÉ NA PŘEDNÁŠCE PETRA KROPOTKINA NA JEHO TURNÉ V USA 24.10.1897

Není pamětníka, který by viděl na páté Avenue Chickering Hall naplněnou a v každém místečku zaplněnou posluchačstvem, jako v nedělí, dne 24. října 1897 za přednášky Petra Kropotkina.

Jíž záhy k večeru hrnuly se řady lidu na pátou Avenue, roh 18té ul;, aby slyšeli a spatřili stařičkého učence a anarchistu Petra Kropotkina. Mizerné počasí deštivé nic nebylo na závadu, aby návštěva večera toho nebyla četná. Snad více jak hodinu stáli mnozí v dešti před budovou, nežli uznala správa pořadatelů neb majitele, aby vchod do sálu jim byl otevřen.

Věhlasný učenec a revolucionář (ducha) Petr Kropotkin též řeči svou vzbudil úžas, obdiv i úctu ideám komunisticko anarchistickým. Vetchý stařec rozburácel celé moře veřejného mínění světa vzdělaného a šlechetného. Též co nikdo neočekával — stalo se — ti „páni” od velkých novin kapitalistických alespoň částečně slušně referovali o přednášce té a přinesli někteří docela až půl druhého sloupce látky žurnalistické. Divné, neníliž pravda od té havěti, nestoudných literárních děvek kapitálu, kteří vždy vše čisté a šlechetné kalem pohází.

Hluboký myslitel Pelr Kropotkin již po delší dobu hledal příležitosti do naši velké republiky zavítati a roztrhané theorie různých učitelů proletáře v jeden souladný systém přivésti. Sam jsa chud, musel čekati doby příhodné, která se mu právě vyskytla. Zeměpisná učená společnost pozvala jej ku přednáškám do Canady a Spojených Států. Posláni to dovoluje několik též přednášek o učení komunisticko anarchistické k poučeni dělného lidu věnovati. Řeč jeho zde v New Yorku docílila velmi mnoho a dá se očekávati, že i jinde velkých úspěchů dojde. Že Kropotkin i mezi učenci pro šlechetné ideje naše horlivě agituje, nejlépe dokazují jemu zaslané navštívenky s nim sympatizujících mužů z kruhů vyšších, které jmenovati nelze, nebot prozrazení jich mělo by pro ně zlé následky. Mezi nimi jest též jeden profesor americké university. Jen houšť!

Přednáška v New Yorku pořádána byla zdejším debatním klubem a předsedal jí John Swinton, stařičký americký revolucionář, o němž jde zpráva, že celé své jmění $40 000 na hnutí dělnické byl obětoval. Žel, že ne přítomně, nýbrž již dříve pohlceno bylo. Za peníze ty prý vydával časopisy, které však liknavý lid zdejší málo četl a odebíral. Za pravdu této pověsti ručiti nelze.

John Swinton, šedivý již kmet přivedl opětně ctihodnými šedinami pokrytého starce Petra Krapotkina na tribunu, aby jej všem přítomným představil. Ve všech místech vyplněného sálu Chickering Hall, jenž dosti prostranný jest, vypukl bouřlivý jásot a enthusiastický potlesk, jenž učence anarchistu vřele přivítal.

Petr Krapotkin jest mužem prostředni postavy, slabé tělesné konstrukce, milého obličeje a laskavých očí, které kryjí brejle v železném rámci. Vzdor svému vysokému stáři šedesáti pěti let, jsou pohyby jeho velice hbité odpovídající skutečné krasochuti.

Po delším bouřlivém pozdravu uchopil se slova John Swinton a seznámil posluchače s obětovným a romantickým životem Petra Kropotkina. Po opětném potlesku živě a graciesně povstal Kropotkin, aby sám promluvil. Vyvolil si thema: „Socialismus a jeho moderní vývin”. Řeč byla anglická, velice srozumitelná a jasná, mířená jen k rozumu a nikoliv k vášním.

Nejprve líčil posluchačům – které se vzezřením svým i kapitalistickým listům inteligenci svou zamlouvalo — celý obrovský vývin bohatsví rukou a důmyslem lidským vytvořené od počátku člověka až ku dobám dnešním. Přesvědčil přítomné, jaké bezpráví se páše na lidu pracujícím, vzdor tomu, že největších má zásluh za nahromadění onoho báječného bohatství na naši zeměkouli.

Druhou části řeči jeho bylo, jak možno budoucí společnost utvářiti a stálého trvání jí zabezpečiti. Nejprvé stařičký řečník vzal na přetřes cestu sociálních demokratů k příští společnosti, však způsobem velice šetrným, až přešel k zařízeni tak zvaného sociálního státu. Dovozoval též, že zástupitelský systém jejich jest nebezpečný, neboť chtí dáti plnomocenství do ruko několika jednotlivců. Zde dovolil si malý žert, který posluchačstvo do hlučného smíchu uvedl. Panuje totiž doměnka mezi sociálními demokraty, že když sobě zvolí toho nejlepšího muže, t. j. anděla, musí se representativní systém osvědčiti. Lid myslí, že panovati budou po andělsku, bez veškerých chyb. Však jmenujeteli anděle, by vlád-li, můžete se dosti často přesvědčiti, že jim z čela něco počne vykukovati, jest to jako růžkám podobné.

Objasnil neschopnost a neužitečnost úřadů centrálních pro společnost příští a výroba jedinně může býti jen spotřtebou kontrolována, ale jen způsobem federativním.

Příklady dovozoval, že přepychu, jako jest piano a jiné předměty v příští společnosti nám možno bude dosáhnouti. „Kdo dnes může míti piano?” tázal se náš soudruh Kropotkin. „Jest jich velmi málo, ale dovolte nám se spojiti, pak je míti můžeme. V Londýně jest největši zoologická zahrada, aniž by státem podporována byla. Předměty v ni jsou obrovské vzácnosti, které Astor zaplatiti by nemohl. Co bylo by nemožné člověku jedinému shromáždili, to jest hříčkou pro ty, již se za účelem tím spojili. Některé exempláře nemohl by Astor ani Vaderbildt za žádnou sumu peněz zakoupiti, ale zoologická zahrada je obdržela úplně zdarma.” Velký potlesk následoval tak, že dosti dlouho řečník musel čekati, aby opět započíti mohl.

Dále vysvětloval, jak obrovskou obětavost lidstvo již nyní vlastní. Za příklady uváděl nevšední lásku těch, již ku spolku červeného kříže v době válek se přidávají, svých životů nešetříce, a hrdině obětovné námořníky, kteří za matné noci a rozzuřeného moře dobrovolně na loďky vsednou, by tonoucí zachránili.

Ještě potom pravil proč jest anarchistou a proč komunistou. Anť věříme, že vše, co lidé potřebuji, měli bychom vlastniti společně, proto jsme komunisté — a poněvač věříme, že o své vlastní záležitosti má se starati každý sám, na místě aby je skládal do rukou jiným, proto jsme anarchisté.

Lidstvo domůže se jen tehdy lepšího vývinu a blaha, když spojí se duch s paží, mozek s rukou pracovitou veškerou práci tvořiti bude, pak možno docíliti vyššího a lepšího života, v kterém pak práce, umění a věda největšího rozkvětu dosáhnouti musí.

Po skončené řeči ptal se John Swinton poslouchajících, zdaž někdo má nějakou otázku nejasnou k zodpovídání, jen aby ji sobě neobtěžoval přednést, že Kropotkin zodpoví. Přihlásilo se jich několik, ale když jeden z galerie počal řečnit ve prospěch kapitálu a „zdravého rozumu” jak sám řekl, tu ho Swinton upozornil, že není zde dovoleno řečniti, nýbrž jen otázky stavěti. Sociálních demokratů bylo velmi přítomno, a též z nich první ujal se postaviti otázku, zda pomoci lístku neb zbrani má se dosáhnouti příští společnosti. Všechny otázky si Kropotkin na lístek zaznamenal a pak celkovitoú řeči velmi jásně vysvětlil, takže veškeré jeho vývody velkým potleskem provázeny byly.

O otázce — jak možno příští společnosti dosíci – sloužíš celé naši veřejnosti k dobré paměti výrok Petra Kropotkina. Názor jeho o věci té jest, aby lid se vzdělával a zvláště naše dítky aby k tomu vedeny byly. Způsob změny prý záleží více na třídě vládnoucí. Budeli lidstvo chtíti změnu a vládnourí třída postaví se na zuřivý odpor, pak jest Kropotkin toho náhledu, že nastane hrozný zápas. Však budou-li vládnoucí vzděláni, aby pochopili spravedlivé, šlechetné a moudré požadavky naše, pak bude dohodnutí mírné a snadné. Pokud vládnoucí všechny pokročilé ideje pronásledovati budou, dotud bude panovati násilí, a kdyby na světě ani jednoho anarchisty nebylo. Kropotkin je však toho mínění, že přechod do doby budoucí nebude tak hrozným jak se všeobecně soudí, zvláště budeli tak se agitovati, jak to na Rusi hr. Tolstoj činí. Velké převraty v despotickém Rusku a i v Anglii docíleny byly mírnou evolucí za mého žítí. Byv tázán, zda myslí, že theorie jeho lepšího ohlasu zde naleznou nežli v Evropě, odpověděl Kropotkin, že jest o tom přesvědčen, že zde lepší pole pro ideje naše jest, mnohem lepší nežli v Německu, neboť již duch lidu amerického jest smyslu federativního, kdežto v Německu jest prosáknut myšlénkou centralisační.

Po zodpovídání všech otázek, pořadatelé této přednášky poděkovali Kropotkinovi za řeč a za provolávání „Sláva anarchii” se v tichosti rozešli, ač by byl každý ještě dlouho do noci výtečného toho učitele lidu poslouchal.

Zdroj: „Dělnické Listy“ v New Yorku, 1897, publikační orgán české sekce Mezinárodní Dělnické Jednoty v Americe.

Petr Kropotkin kolem roku 1900.