DOPIS ČLENA IWW JOSEFA MIKOLÁŠKA, 1.MÁJE 1912

Kamarádi! Země naklonila svůj hrbolatý hřbet za májové slunce, a v tomto místě bojů je s přívalem noci tak ticho, jako snad nikdy před tím.

Jest pravdou, že revolucionáři se snaží, využitkovati všech prostředků k vzpružení sil, jenž přinésti mají třeba jen malé vítězství žádaného pokroku. Jednou takovou vzpruhou jest nám den 1.máje. Po celé Americe, na tento den připravovali revolucionáři, veliký zápas za osmihodinovou dobu pracovní, a věřím, nebylo jich mnoho. Avšak, nezáleží na množství, nýbrž na jakosti.

Zde v San Diego, nebylo nám možno rozvinouti rozsáhlou osmihodinovou propagandu z různých důvodů. Předně, boj za svobodu slova, vyčerpává největší část našich sil, a pak toto město není příliš silně průmyslově vyvinuto, čímž poskytne málo zaměstnání průmyslovému dělnictvu. Za to americká plutokracie připravila nám množství práce. Zde kolem hranic tábořící armáda Spojených států, několik dní před prvním májem, obdržela rozkaz vyčistiti střelné zbraně, připraviti výzbroj a válečné potřeby, aby byla pohotově ku vpádu do mexického území.

My jsme na to armádu také připravovali. Pomocí několika kamarádů v armádě, rozšířili jsme značný počet antimilitaristických letáků a revolučního tisku. „Chápeš že podobná revoluce vzplane co nejdříve také ve Spojených státech?! Tázal jsem se vojína jenž byl částí polní stráže a jenž pomáhal mi v dodávání zpráv kamarádům snažícím se dostati do města. Vojín pravil: – „My to všechno víme a buď jist, že až naše doba příjde, budeme vědět, kde máme stát. Nemusíš býti překvapen, pakliže polovice nás desertuje a případně připojí se k revolucionářům. My v ústranní většinou debatujeme o socialismu a anarchismu, proklínáme disciplínu, pod níž trpíme. A důstojníci také vědí, že na mnohé z nás spoléhati se nemohou. Stisknul jsem mu ruku. Vpádem amerického vojska do Mexika, potáhne tisíce Mexikánů do rodné země, z nichž množství dobře vycvičených vojínů jde se zařadit v boj proti americké armádě. Kamarádi v různých městech kol pacifického pobřeží, organisují armádu nezaměstnaných, řadíce ji k pochodu do San Diega pro boj za svobodu slova. Pokusíme se využitkovati tento lid ve prospěch revoluce v Mexiku, stejně jako pro boj za svobodu slova. Připadá mi, že dělnický svět nerozumí tomuto boji v San Diego. Nutno vzíti v úvahu, že generál Gray Otis, dříve nežli tento boj započal, prohlédnul tuto krajinu a určil občanům plán již před rokem. Tento boj hleděli zdejší kapitalisté vyprovokovati po dobu trvaní Mexické revoluce. Je to proto, že členové IWW bojují již v Lower Californii, snažili se tu utvořiti komunistickou kolonii. Což ohrožovalo zájmy amerických kapitalistů, kteří uloupili pozemky mexického lidu a jež mají býti vyvlastněny. Zdejší kapitalisté usmyslili si, že v San Diego zaměstnají členy IWW bojem za svobodu slova a tím znemožní jejich činnost v Mexiku.

Revoluce vzala na sebe potěšující obrat, probouzejíc mexický lid k povstání po celé zemi a ten si více nepřeje, aby mocní jiných zemí se míchali do záležitostí jeho země, proto naše pomoc musí být soustředěna zde ve Spojených státech.

Dnes armáda nezaměstnaných je jednou z nejdůležitějších otázek revolucionářů. Naší úlohou bude, použíti tohoto lidu v boji – v revoluci. K tomu je nám třeba radikálních agitátorů. Pesimistické nářky, že dělnictvo má takové vůdce, jakým je samo, jsou jen řeči slabochů. Jsou-li agitátoři radikální, je i dělnictvo radikální.

Mexická vláda, hodlá mexický proletariát porobiti v krvi, a tak podněcuje revoluci doma. Jsou nám známa místa, kde se vyrábí válečný materiál a zásoby pro vojsko, víme, které dráhy to dopravují a to řídí naše strategické pohyby. Zde však nemožno se rozepisovati o celém plánu. Pročež na zdar těmto plánům. Josef Mikolášek.

San Diego, Californie, 1.5.1912

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 10 v New Yorku, 18.května 1912