DOPIS ČLENA IWW JOSEFA MIKOLÁŠKA Z BOJIŠTĚ V SAN DIEGU (23.4.1912)

Kamarádi! Bylo by nepochybně vítaným, kdyby různí sociálně demokratičtí šplhavci nebyli v stavu anarchii v San Diehi zardousiti. Nevědomci, kteří pod záštitou „vzdělání“ metou v lid nejzhoubnější zlo, aby omámili a ošálili jednotlivce slabší vůle, rozhlašují do světa: „Anarchie v San Diego“.

Policie tluče, mrzačí a vraždí bojovníky za svobodu slova, používá k tomu obušků, střelných zbraní, jedu, hladu, žalářů, hasičských hadic i ohně, a vše to je dle socialistických politikářů: – anarchie. Tento nejkrutější způsob vlády, skrze jaký jsem kdy prošel, nazýván je tím vznešeným jménem: anarchie! Tato nejkrásnější životní filozofie, jež jediná je v stavu lidstvo osvobodoti z duševní i hospodářské poroby, przněna a hanobena je všemi lháři a neznalci, lháři, kteří se vydávají za vůdce dělnictva a ten nevědomý lid podléhá jich svůdným nástrahám, opakující jimi pronášené epithety.

Každý nerv ve mne zuří v této situaci. Pokud mi poměry dovolují je to snad prvně v mém životě, kdy veřejně jsem vystoupil jako anarchista, abych potíral lží, politickými šibali v dělnictvu šířené.

Pokud vím vyki v tomto boji otráveno 6 spoludělníků, kteří nepatřili k organizaci (IWW). Byli odstraněni, ježto – dle mého úsudku – policie se domnívá, že nemají odnikud protekci. Před třemi týdny byli veškeří členové IWW z města vyhnáni, stlučeni, zmrzačeni a kolují zprávy, že někteří zranění svému podlehnou, a vše to, dle slov i písma sociální demokracie – anarchie.

Před dvěma týdny byl jsem ze žaláře propuštěn a nařízeno mi město opustiti. Po tu dobu byl jsem snad jedniny IWW ve městě, zkoumaje situaci, obstarávaje spojení s kamarády drženými policejními vrahy za hranicemi okresu. Asi 20ti podařilo se konečně vrátiti se do města, kdež se různu ukrýváme. Tito členové IWW, kteří obětují všechny síly hospodářské organizaci, jíž určiti máme taktiku hospodářské revoluce a formu nové socialistické společnosti dobře vystihli, pochopili též, že třeba lidu se naučiti svobodně žíti, souhlasíce se mnou, že volná společnost lidská je možnou tolika bez vlády.

Naproti tomu hlásají socialistické listy a letáky, že toto násilí vlády města San Diego je anarchií. Lid takto obělhává sám sebe. Často mi připadá, že lid neschopný pravdu pojmouti, svobody hoden není.

Celková situace mne poučila, že kvůli sebeobraně nutno začasto použíti těchže prostředků, jakých užívá policie. Zbývá nám pouze jediná moc, kterou jako výrobci vlastníme, tj. Hospodářský teror, neboli sabotáž. Nutno však o této akci poučiti ostatní, což má mnohé obtíže.

Někteří z kamarádů pohlíží na tento zápas jako na nejtěžší, jaký jsme kdy podnikli a obávají se, že v boji podlehnem. Potírám tento názor ze všech sil, připomínaje, že mnoho nejlepších našich hochů v žaláři bylo by tímto zabito, ježto někteří čelí žalobám nesoucí 10letý žalář. Nutno nám všechny tyto zápasy podnikati, neboť tak zasévá se símě revoluce a šíří duch vzpoury, nesouce jej do všech dědin a chatrčí. Obrátíme-li pozornost na odbdobí před velkými revolucemi, poučí nás historie o nezvratné skutečnosti, že před každým povstáním vypukaly podobné přípravné šarvátky, které konečně rozšířily ducha skutečné revoluce. A sociální revoluce vyžaduje to samé. Proto nutno bojovati i tyto drobné bitvy. V těchto zápasech důležitou roli hrají muži silných nervů, kteří odhodláni jsou za pokrok lidstva i svých životů položiti…

Plně zaujat tímto bojem, nemohu se věnovat jiným otázkám. Třeba podotknouti, že snaží se policie nalíčiti nástrahu, aby aspoň některé z nás hodila do drápů mexické vlády. Střelné zbraně drží však v opatrnosti. Pro zdar sociální revoluce. Váš Josef Mikolášek.

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 10 v New Yorku, 18.května 1912