František Hajšman (1871–1919)

 

František Hajšman se narodil 2. 1. 1871 v Nebílovech u Plzně. V dělnickém hnutí jej poprvé zaznamenáváme v roce 1894, kdy zastával funkci předsedy hornického spolku v Košťanech u Teplic. Po vánocích téhož roku byl poprvé zatčen a své 23 narozeniny strávil ve vazbě. Dne 23. 4. 1895 stál před soudem v procesu s tzv. Vosími hnízdy, jejichž tajným heslem byla VRBA (Volnost, Rovnost, Bratrství, Anarchie). Shodou okolností strávil ve vězení i své 24. narozeniny a potřetí se zodpovídal před soudem za svou účast v bouřlivé hornické stávce anarchistických horníků roku 1896. Aby se vyhnul další perzekuci, odešel do vestfálského Gelsenkirchenu, kde žil pod falešnými dokumenty, získanými od horníka Josefa Štiky (vymazal háček, připsal R a dále vystupoval pod jménem Stikar). Při úrazu ve vestfálských dolech přišel o nohu, ale účast v anarchistickém hnutí znásobil natolik, že byl nakonec z Německa vypovězen.

Fotografie Františka Hajšmana pořízená po roce 1900, po jeho návratu do Čech. Při úrazu ve vestfálských dolech přišel o nohu.

Na severu se hned po svém návratu zúčastnil další generální hornické stávky na jaře 1900. Dne 26. 7. 1900 vydal v Lomu časopis „Horník“ a na konferenci v duchcovském hostinci U Menclů dne 2. 9. 1900 odstartoval obnovu odborných hornických spolků. Poté, co byl znovu uvězněn, jeho časopis vycházel v Ledvicích i v Mostě. „Horník“ zanikl dne 29. 11. 1901, ale již 18. 12. 1901 vyšel v Kopistech pod názvem „Hornické listy“. Ani nový titul však nezačal šťastně a za článek „Jak anarchisté rozumí státu“ byl celý náklad konfiskován. V lednu 1902 přešla redakce „Hornických listů“ do duchcovského hostince U Menclů, kde se k Hajšmanovi a Tomeši Kašemu připojil i Hynek Holub a formálně se postavil do jejího čel. V květnu 1902 přestal vycházet i tento časopis.

Hajšman František (1871–1919)

František Hajšman pak až v květnu 1903 obnovil časopis „Omladina“, který se stal po ustavení „Severočeské hornické federace“ v Duchcově 24. 9. 1903 jejím tiskovým orgánem. Federace vznikla sloučením 18 odborných hornických spolků a Hajšman se stal jejím prvním revírním tajemníkem. Slavná „Omladina“, významná spoluprací Fráni Šrámka, Karla Tomana i Jaroslava Haška, zprvu vycházela v Nových Verneřicích a Hrobu, odkud ji Karel Vohryzek s Bedřichem Kalinou přenesli do Lomu.

Pohled na dům, kde v letech 1903 – 1904 sídlila redakce anarchistického časopisu Omladina v Hrobu.

Od roku 1904 fungoval nepočetný ale aktivní Politický spolek anarchistů Vilém Körber v Čechách, pořádající přednášky v mnoha městech a pravidelné schůze v Praze na Vinohradech. František Hajšman patřil mezi přední členy a hlavními aktivisty spolku společně s Čeňkem Körberem, Františkem Dlouhým, Aloisem Věkoslavem Háberem, Františkem Kočovským, Josefem Roubíčkem, Arnoštem Pihertem, Josefem Dohnalem, Františkem Budinským aj. Od roku 1905 vydával v Hrobu časopis Bezvládí s působivým podtitulem „časopis českých revolucionářů“; časopis se přes všechny konfiskace udržel až do dubna 1907, kdy zanikl „protivolebním číslem“.

Po Vohryzkově aféře s ukradenými klenoty se oba představitelé anarchistického hnutí dostali do ostrých sporů, během nichž se mimo jiné vzájemně obviňovali ze spolupráce s policií. Od té doby se Hajšman věnoval už jen „anarchistickému teoretizování“. Pokoušel se otevřít uhelnou šachtu u Mikulova a naposledy byl v roce 1909 podezírán z penězokazectví.

Zemřel dne 19. srpna 1919 v Plzni.