HLAVNÍ KAPITOLA Z ANARCHISTICKÉHO KATECHISMU (1895)

Nejnezadatelnějším ze všech lidských práv jest právo každého jednotlivého člověka, volně dle jeho vůle jednati1 Toto právo lidská společnost ve všech zemích světa od počátku až po dnešní den šlapala nohama a sice pod záminkou, že s udržováním tohoto práva společnost nemohla by existovati.

Říká se: kdyby každý jednotlivec měl právo, jednati jak by chtěl, pak by spory a hádky mezi lidmi vůbec nepřestaly (tak jakoby zákony byly zabráněny a jakoby dnes žádných sporů a bojů nebylo), silnější by slabšího olupoval, zašlapával a lenoch že by nechal jiné za sebe pracovati. Aby tomu bylo zabráněno, jsou od lidí, kteří si osobují právo býti duševními vůdci ostatních, sepsány zákony, které jednotlivci svobodu v jednání obmezují, anebo docela berou.

Takovými zákonodárci jsou kněží, učitelé náboženství, ředitelé státu, nebo v nejlepším případě většina lidu, která menšině předpisuje nucené zákony.

Proti tyranskému zákonodárství jednotlivcův bojují všichni domahatelé svobody. Zákonodárství konané většinou lidu (nota bene podvod sama sebe) považuje se u většího počtu domahatelů svobody za nejvýše možnou míru svobody. To se však rovná negaci nebo zapření svobody, neboť dle toho může z tisíce lidí 501 osob tyranisovati ostatních 499.

Pravá svoboda je zrušení všech zákonů a prostředkem k dosažení této svobody jest zrušení soukromého majetku. Boj o privátní majetek jest přirozeným dítkem soukromého majetku, jest jeho přirozeně nutným výplodem. Lidé nemohou se milovati a jako bratři spolu žíti, dokud stává soukromý majetek.

Anarchismus je novým evangeliem lidské lásky, jemuž každý člověk se zdravými smysly nakloniti se musí. Kam přivedlo společnost všecko to zákonodárství?! Uvažme ten výsledek! Celá civilisovaná společnost nachází se na tom myslitelně nejnižším stupni. Každým dnem a každou hodinou páší se ve všech kruzích této společnosti ty nejhroznější hanebnosti a zločiny a bída ohromného množství lidu jest den ode dne nesnesitelnější. A tato bída má býti odstraněna jinými zákony? Který prozíravý člověk tomu může věřiti? Je úplně lhostejno, zdali dělá zákony Machiaveli, Henry George, anebo radikálové, sociální demokraté, anebo lidová většina. Výsledek bude vždy tentýž. Tyranství na jedné a zotročení na druhé straně.

Pomoc jest jedině a pouze možna, když společnost jednotlivci uloupené statky učiní majetkem společným a poněvadž to cestou míru není nikdy možným, tu musí k tomu vésti revoluce. Pro tvoření se volných skupin je a zůstane jediným jistým a právním základem společenský majetek. Jestliže malé komunistické obce až dosud neměly trvání, tu je toho vinou nešťastný a zárodek smrti v sobě nesoucí omyl, že se v nich dělo dělení majetku dle míry konané práce.

Bez zaručení úplné individuální svobody jednání, nemůže a nebude míti v budoucnosti žádná společnost trvání.

1Absolutní svoboda vůle každopádně nestává. Má vůle jest podmíněna vlastnostmi hmot, z nichž jsem sestaven a pak všeobecnými přírodními zákony. Já se ale nazývám volným, když má vůle není obmezována nebo zabraňována předpisy a zákony, jež dělány jsou jinými lidmi.

Ernst Steinle

(in.: Dělnické listy; roč. 2; 1894 – 95; 20.4.1895; č. 25)