Josef Lhotský (1883 – 1966)

Pozoruhodnou osobností starého Duchcova býval anarchista,  havíř a básník Josef Lhotský, všeobecně však známý spíše jako Joža Hocký. Narodil se dne 2. dubna 1883 v Žatci jako nemanželský syn služebné, která byla dcerou domoušického kováře; ani matka, ani syn neměli na růžích ustláno.

Ve čtrnácti Josef Lhotský fáral poprvé do šachty, ale od ostatních havířů se po celou dobu lišil. Ne snad proto, že byl velkým milovníkem přírody a ptactva, jehož zpěv dovedl po dvanáctihodinové šichtě zvláště vychutnat. V mládí byl tichý, zadumaný a hodně četl. Často ležel v trávě za zadní zahradou hostince „U Menclů“ a do svého zápisníku psával verše. O lásce a mladistvých snech, ale i o těžce zkoušeném hornickém kraji, jehož události spoluprožíval.

Na počátku století se přidal k anarchistickému hnutí a patřil k místní anarchistické mládeží sdružené v proslulém Vzdělávacím spolku Omladina v Duchcově, k pokroku vychovávané rozvážným anarchokomunistou a krejčím Hynkem Holubem.

„…Jsem jeden z těch, co zpívá Marseillaisu“, proklamoval své anarchistické přesvědčení a velmi si vážil pocty, kterou mu věnovala anarchistická básnířka Božena z Lesnic připsáním básně „Přátelství“.

Do hlubin země sjížděl na Gisele, později obsluhoval vodotěžnou jámu Döllinger. A stále psal verše. Otiskoval je občas v severočeských menšinových časopisech pod jménem J. V. Krušnohorský. Pro své přátele – říkali si „rytíři prořídlé gardy“ – byl Jožou Hockým, který dovedl rýmem oslavit jakoukoliv příležitost a svým sugestivním přednesem dokázal společnost rozesmát i zmrazit…

Zvláštní pozornost věnoval největší duchcovské legendě – Giacomo Casanovovi – básně o něm psal již za první republiky, v době německé okupace je sepisoval v odlehlých zákoutích duchcovské zámecké zahrady . Byl zdrcen osudem duchcovského hospitalu i vykácených staletých stromů.

Nákladem Státního zámku v Duchcově jsme k stému výročí Hockého narození vydali útlou knížečku „Měsíční přeludy v zahradě bývalých hrabat v Duchcově“ s obálkou Adolfa Pospíšila, který svého času k radosti autora jeho verše ilustroval. Část pozůstalosti Josefa Hockého se zachovala zásluhou Josefa Mudry.

Nakonec svůj život dožíval shodou okolností právě v duchcovském zámku – v domově důchodců v místech dnešní Základní umělecké školy.

Zemřel dne 25. března 1966.

Vzdělávací spolek Omladina v Duchcově