POHŘEB KAMARÁDA JOSEFA MIKOLÁŠKA POLICIÍ ZAVRAŽDĚNÉHO ČLENA IWW (1912)

Jako část tragického zápasu mezi třídou výsadní a třídou vyděděných, který zaplavuje celý svět, jest nám zaznamenati úmrtí a pohřeb Josefa Mikoláška, který podlehl v zápasu s policií v San Diego. Tato praví, že byli napadeni, avšak ti, kteří jsou dobře spraveni neodvratně tvrdí, že policie přepadla dům v němž Mikolášek byl ubytován a že jeden z nich vystřelil a jej poranil, načež se tento vzepřel v sebeobraně. Jeho vlastní prohlášení správu tuto potvrzuje a nikdo nemůže čísti zprávy v San Diego, aniž by poznal, že ozbrojená policie z pravidla vrhla se na bezbranné dělníky jako vlk se vrhá na jehně. A přece tato země přijala za svoje heslo: „Odpor tyranům jest poslušností boha“.

Ze všech zpráv vysvítá, že Josef Mikolášek pokusil se onoho večera osloviti veřejné shromáždění, byl však policií napaden a stlučen načež s obtížemi podařilo se mu uniknouti do úřadovny Socialistické strany a odtud domů, kamž jej policie následovala. Policie dělá z toho veliký povyk, že Mikolšek se ozbrojil sekerou. Jakým však práve, dovolují a nařizují úřady svým agentům použití násilí pro sebemenší příčiny, očekávajíce od napadených dělníků, že večně se spokojí pasivní rezistencí, na kterou oni s opovržením kašlou!

Tělo našeho zemřelého kamaráda – neboť byl on pravým kamarádem, který neunávně zápasil pro emancipaci otroků – bylo převeženo do Los Angeles a spopelněno na Rosedale hřbitově. Pohřbu účastnilo se asi 100 žen a 1000 mužů, kteří následovali rakev z hlavního stanu IWW ze 781 San Pedro Street, ku konečnému cíli. V průběhu nesen rudý prapor, dále prapor IWW a prapor „Tiera y Libertad“ mexické Liberální strany. Mimo těchto neseno mnoho hesel, mezi kterými vyjímaly se následující: „Naše mlčaní v hrobě bude mocnější než hlasy, které dnes rdousíte!“, „Náš spoludělník, který byl zavražděn v boji za svovodu slova v San Diego“, „Obhájci svobody jsou žalářováni a vražděni. Vigilanti jsou stále ještě na svobodě.“, „Potlačením svobody slova mizí veškerá naše svoboda.“

První z těchto hesel jest proroctvím pronešeným Augustem Spiesem před 25ti lety, ale plutokracie nesmí se domnívati, že jich oběti se spokojí mluviti toliko z hrobu.

Emma Goldmannová oslovila shromáždění před rakví v IWW Hall a na hřbitově promluvila Irene Smithová anglicky a Odilon Luna španělsky, Všichni tři řečníci učinili hluboký dojem na všechny přítomné, zvláště když probuzen duch hrdé revolty na místě usedavého zármutku. A těmito myšlenkami kráčeli všichni za hudby Marseillaisy, nesouce mnoho kytic, jmenovitě rudých.

Na první straně téhož listu věnuje mexický revolucionář Ricardo Flores Magon více jak dva sloupce úvahy kamarádovi Mikoláškovi, které v překladu přineseme v čísle příštím.

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912

Foto: Pohřeb Josefa Mikoláška