SLAVNOST KOMUNY CHICAGO 1884

15.3.1884 uspořádaly slavnost Pařížské komuny skupiny ČSDS č. I a č. II v Chicagu. Slavnost se konala v síni pana Martina Trsa na roku 20 a Brown ulice. Vstupné do slavnosti 25 centů. Dochovala se i zpráva ze slavnosti:

„Slavnost odbývala se 15.března v prostorné síni Trsově za hojného účastenství českého obecenstva. Jistým lidem to bylo asi divné, že vzdor důkladnému ztupení anarchistů chicagských z jich strany, slavnost se tak skvěle vydařila. Uvážíme-li onen velký počet dělnictva českého, jež jest zde bez práce – a dálo, že ti jež pracují, velmi málo vydělávají, pak musíme se diviti, že slavnost tato byla tak četně navštívena. Zde je viděti, že dobrá vůle zmůže mnoho. Program slavnosti byl co možná pestrý. Hudebníci pod řízením kapelníka Kounovského drželi se velmi statně a revoluční hymna francouzská musela se několikráte opakovat. Proslov velmi zdařilý přednesla Marie Antonie Jankovská a jeden soudruh z ČSDS č.1. Na to zapěly spojené skupiny ČSDS č. 2 a č.3 dělnickou Mersaillaisu, která v čísle 13 „Budoucnosti“ jest uveřejněna. Mezery mezi jednotlivými přednesy vyplněny byly tancem. Všeobecně se líbila báseň „Život proletáře a jeho útěcha“ přednesena Otradovskou a jedním soudruhem z ČSDS č.1. Pak následovala píseň „Odveta“, jíž zapěli soudruzi všech skupin. Nejvíce však líbil se živý obraz „Poslední barikáda“ Obraz ten představoval polozřícenou barikádu, která poseta byla mrtvými a raněnými bojovníky. V pozadí barikády bylo ještě viděti několik bojovníků, kteří zbraň svou drželi k palbě pohotovu. V středu pak spatřiti bylo muže, jež v pravé ruce revolver a v levé vysoko vztyčený rudý prapor držel, smrtelně naněn, klesal. Byla to alegorická figura, jež měla představovati pád komuny. Po té následovala slavnostní řeč. Řečník pravil, že jestli kdy boj posvátným byl, pak to byl onen komuny. Jen jeden boj jest oprávněný: boj to proti tyranům. Třeba komuna padla, přece více pro osvoboení pracujícího lidu učinila než všichni filosofové dohromady. Paříž bojovala ne pouze pro sebe, nýbrž pro celé člověčesntvo. Pak se zmínil též několika výjevů z doby bojů komuny a o pomluvách, jež jistými darebáky proto jsou šířeny. Přítomní velmi pozorně naslouchali slovům řečníka a obdařili vývody jeho potleskem. Ku konci následovala ještě báseň „Svatý boj“, přednesená též M. A. Janovskou ku všeobecné spokojenosti přítomných. Nesmíme opomenouti se zmíniti o malé dcerušce Otradovské, která nadmíru dlouhou báseň žertovnou „Z boží milosti“ takovou dovedností přednesla, že uvedla veškeré posluchače v udivení. Za to také byla obdařena přítomnými bouřlivou pochvalou.

Vůbec vydařila se tato slavnost skvěle. Jsme přesvědčeni, že přítomný lid dělnický opustil zábavu tu s tím přesvědčením, že nalezal se mezi úpřimnými muži, kterým bez rozpaků mohl tisknouti pravici.“