VÁCLAV REJSEK: PATRIOTICKÁ LŮZA V SAN DIEGO (1912)

Patriotická lůza v San Diego pokračuje v hrubém násilí, aby zlomila passivní odpor členů IWW, AFP, jakož i socialistů a anarchistů v jejich boji za svobodu slova. Kamarád Dr. Ren Reitman podroben ukrutnému mučení.

Sotva, že zvláštní komise – volená a vyslaná do San Diego guvernérem Johnsonem k vyšetření bestiálních zločinů, jichž se policie a tzv. „lepší třída“ na organizovaném a socialisticky smýšlejícím dělnictvu dopustila, aby svobodu slova v Jižní Kalifornii potřela – setřela prach hanebné této osady, započala měšťácká lůza, zvaná „Vigilants“, za pomocí policie vražedné své dílo, které dne 7. května 1912 dovršilo zavražděním našeho kamaráda Joe Mikoláška. Od té doby bylo sta dělníků ztýráno a násilně z města vyvezeno.

Sedmého května přibylo do města 84 nových zápasníků, mezi nimiž mimo členů IWW, bylo i mnoho členů AFP (Americká federace práce) a příslušníků strany socialistické. Všichni byli hned v předměstí na nádraží zajati a ve školní budově uzavřeni, jsouce hlídáni silnou, pečlivě vyzbrojenou četou Vigilantů. Přes veškeré úsilí právních obhájců Free Speach League byli všichni ještě téže noci na rozhraní města vyveženi a pod hrozbou zastřelení v pádu jich do města se navrácení z politického bojiště zahnáni. V očekávání právě podobného násilí zasazoval se právník Robins od FSL o vymožení Habeas Corpus rozkazu ku propuštěni neb zatknutí zajatců, což se mu po náruživém úsilí podařilo, Spěchajíc tuto listinu dodati šerifovi, byl sám cestou zadržen a unesen, načež osud zajatých byl zpečetěn. Měšťáci zbrojili pilně celý den. K večeru na znamení svolání místní milice zaječela píšťala v plynárně. Když se ale členové milicí dostavili, viděli se oklamáni, neboť ručnice i náboj – majetek státu – rozděleny velitelem policie, J. Keno Vilson, který se chlubí, že všichni z jeho rodu sešli smrtí násilnou a že i on očekává stejný osud, mezi nezodpovědné Vigilanty.

Téhož dne večer učiněn vzdor všemu opět pokus o veřejnou schůzi lidu. Avšak každý z pěti řečníků byl ihned zatčen, stlučen a na policejní stanici k dalšími týrání odvlečen. Protestující posluchači byli obušky a ranami z revolveru rozprášeni. Mezitím co harcovníci za svobodu slova takto byli zaměstnáni učinila policie zájezd na místnost IWW Hall, kterou úplně zpustošila, nenaleznuvši žádného odporu, ježto nikoho tu nebylo, Vrátivše se, nalezla tu policie kamaráda Josefa Mikoláška před rozbitými dveřmi, jehož přivítal jeden z nich, jménem R. M. Heddon, slovy: „What are you doing herre you son of a bitch“ a s těmito slovy počal z blízkosti několika kroků na Mikoláška střílet. Ten jsa překvapen a několika ranami zasažen, těžko se mohl brániti. Uniknuv s devíti ranami ve svém statném těle, došel ještě 7 městských bloků do domu svého přítele, kde vysílen ztrátou krve klesl, jsa později dopraven do nemocnice, kde následujícího dne odpoledne zranění svému podlehl, složiv dříve žalobu na výše jmenovaného policejního úředníka a H. C, Stevense, která policejní tyto vrahy odsuzuje a nadějme se, že v době nedaleké najde i vražda kamaráda Mikoláška svého spravedlivého mstitele.

Mimo IWW. Hall přepadena téhož večera i úřadovna socialistické strany, kde sebráno několik dopisů a rudý prapor s heslem K. Marxe „Dělníci světa spojte se! Nemáte ničeho k ztracení leč vašich okovů!“ byl na kusy roztrhán a pošlapán, Učiněny i prohlídky u mnohých členů a úřadníků strany a organizátor Wodford Hubbard zatčen a obžalován z pokusu vraždy ba policejního psa, jehož ranám kamarád Mikolášek podlehl.

Téhož večera přepaden domov Unie kuchařů a číšníků AFP 402 a několika jiných lokálních unií, všude počínala si policie zběsile, co nezkonfiskovala to rozbila, zatknuvši celou řadu členů, kteří po ukrutném ztýrání z města vyveženi, ač někteří mimo svých rodin mají zde i nemovitý majetek, dlíce v městě delší řadu let. Celý jejich zločin spočívá v projevu sympatie se zápasníky za svobodu slova.

Mimo to zpustošena i tiskárna týdeníku „San Diego Herald“, který ač v politice republikánským jest a mocně agituje pro Roosevelta, přece hozen s unionisty, anarchisty a socialisty, do jednoho pytle, ježto redakčně i ve svých zprávách staví se vůči brutalitě policie a Vigilantů, kteří město v očích civilizace zhanobili.

Následujících dnů několik set dělníků bylo z města násilně odstraněno. Ani obchodníků nebylo ušetřeno, pakli projevili svoji nelibost s jednáním policie.

A do této situace přišli dne 14.května kamarád Dr. Ben Reitman a Emma Goldmanová. Sotva že se policie a Vigilanti dozvěděli o účelu jejich návštěvy: pořad přednášek, byl kamarád Reitman v hotelu přepaden, revolvery obklopen a do automobilu unesen, co zatím policie cestu v zástupu diváků. Nechme následovat slova Reitmanova šířená Press Ass´on:

„Jeli jsme asi 30 mil, jsouce sledováni druhým automobile, obsazeným vigilanty. Pak nastalo mučení. Z prvu strkány mi do nosu a očí prsty, pak píchali mne v nosu tužkou, vlasy z hlavy mi trhaly, zacpavši mi ústa nečistotou užívajíce při tom nadávek horších než jsem kdy byl slyšel v nejhorších peleších zločinců v nejnižších zemích světa. Na určitém místě více mužů nás očekávalo kolem ohniště. Světla automobilu místo ono ozářila. Zde oděv ze mne stržen, načež dopouštěli se na mne ďábelských, krutých a barbarských nemravností, jichž podrobnosti nemožno uveřejniti. Křičeje bolestí prosil jsem by mne zabili. „Ne!“, odpovídali. Chtěli abych šel pryč, bych světu oznámil jak hostí zastánce svobody slova v San Diego. Nemoha zpívati hymnu „The Star Spangled Banner“ byl jsem zbit obuškem. Stál jsem nahým v kruhu bílých mužů, kteří po dvou ku mne se přibližujíce se zařícenýma očima, aby mi bolesti způsobili. Četl jsem o Indiánech, ale ni tito nedovedli vynajíti tak důmyslných prostředků ku způsobení bolestí jako těchto 14 Američanů. Překonávali jeden druhého ve vynálezu nejďábelštějšího mučení. Odolal jsem ale všemu úsilí. Jeden se mne tázal věřím-li v boha. Odvětil jsem, že žádný bůh nemohl by dopustit tak zběsilých činů. Pak jeden po druhém předstoupil ku mne, kladouce různé otázky. Odpovídal jsem pravdivě, načež každý mne udeřil do obličeje, když jsem mluvil. Jich konečný záměr, před upálením, spočíval v průběhu skrze „obrněné rukavice“ (running the ganntlet). Bylo mne projíti dvojitou řadou mužů, z nichž každý mne tloukl obuškem. Toto naučili se od Indiánů. Konečně mne porazili a co šest mužů mě drželo, k zemi, sedmý pozvolna počal s rozpáleným doutníkem vypalovati na mých zádech značky IWW, stále opakovavše: My jsme Američané a my vás naučíme San Diegu se vyhýbati. Pomazali mne blátem a snažili se mne zardousiti, zacpavši mi hrdlo americkou vlajkou. Když jsem přestál plné dvě hodiny mučení použili vařícího dehtu zasypávavše mne pak trávou. Pak zahnali mne do pustin, jeden mne pronásledoval a bil holí, až znaven ustal. Řekli mi, že podobně zacházeti budou i s Emmou Goldmanovou, bude-li chycena.

Když se rozednívalo dospěl jsem do malého městečka zvaného Bernardo. Nežli mne pustili vrátili mi spodní prádlo a 20 dollarů. Nedali mi ale moje hodinky a papíry, Koupil jsem tu pryskyřici a šatstvo a umyl se o oblékl jak jsem mohl. A nemůžeme soudně stíhat, Marně bylo appelováno guvernéru Johnsonovi. Co máme dělat.“

Skutečně málo by se Vigilantti naučili ze španělské inkvizice.

Velké Porota v Los Angeles počala případ tento vyšetřovati a nechala zohavené tělo kamaráda Raitmana lékaři prohlédnouti, kteří stvrdili pravdu jeho slov. Balík brožur a měsíčníky „Mother Earth“ i jiných prý „závadných papírů odeslali Vigilanti státnímu návladnímu v Los Angeles.

A případ Raitmanův není ojedinělý. Celá řada členů organizací se pohřešuje, kteří nebyli-li ubiti, podlehli podobnému mučení, zhynuvší v pustinách. Právě se dočítám v místním orgánu unií AFP zastoupených v San Diego „Labour Leader“ ze dne 10. května 1912, o úmrtí jistého Oscar Carrolla, který nechal se Vigilanti najmouti jako chauffeur, voziv v automobili Vigilanty a hich oběti za hranice okresu. Jsa několikrát svědkem ukrutností na zajatých bojovnících pro svobodu slova prováděných, hrůzou zešílel, v úzkostech napadaje každého. Tři dny později v nemocnici zemřel.

V témže čísle „Labour Leader“ celé strany věnovány jsou ukrutnostem Vigilantů a policie v San Diego, jichž patriotická sebranka se dopouští na každém, kdo je v podezření ze sympatie se zásadou svobody slova a shromažďování. A správy tyto potvrzují došlé nás „Bulletins“ vydávané tamnější Free Specha League.

„San Diego Union“ a „S.D. Tribune“, dva denní listy vlastněné milionářem John D. Spreckelsem jsou plny senzačních lží a výbojných statí proti dělnictvu, z nichž kapitalistické plátky východu přináší častokrát kvítí. Ale české, „svobodomyslné“ i „Dělnické“ časopisy neví o podobných ohavnostech ničeho. „Etický“ cit a „Vzdělaný“ rozum českých pánu redaktorů kypí rozhorlením jen tehdy, „znectěn-li“ prapor, pod jehož ochranou se inkviziční hanebnosti pášou.

Doba je napjatá a dělnictvo dobře učiní, bude-li na stráži. Doba slov spěje ku konci, Jitro činu nadchází. „Zub za zub – Oko za oko!

Václav Rejsek, New York, člen IWW a redaktor časopisu „Volné listy“

Anarchistický časopis „Volné listy“ č. 11 v New Yorku, 1. června 1912