Václav Rejsek: Slovo k voličům (1912)

Vážení voličové! V posledních několika měsících byli jste zahrnuti krasomluvou politických frásistů, jimiž jste hanebně klamáni. Politické babky v kalhotech s hlubokými kapsami slibují vám, že pro vás nebe k zemi snesou, jen když jim vašich hlasů dáte. Byli jste z propasti života chválou vyneseni na úroveň suverénního a na vás nyní jest, by jste rozhodli o vašem osudu. Jste prý svobodnými občany a je vám z tváří čísti hrdost vašeho poslání. „V době neobyčejně vážné volá vás občanská povinnost k volebnímu osudí!“Řekl jsem, že „jste hanebně klamáni“, je ale spíše pravdou, že podvádíte a lžete sami sobě. Jste příliš zbabělými než aby jste otevřeli oči a pozřeli nahou skutečnost. Zdá se, že nezmoudříte, třeba jste světem prošli. Válíte se v knihách, ale – jakých! Čtete časopisy, však pochybné ceny! „Ničemu jste nepřiučili a snad nic nezapomenete!“Poškrábete se za uchem, kde vás snad zasvrbí pěnící se hnědá hmota…-Nuže, vy, pánové voličové: cítíte se uctěni že doloveno vám voliti si vlastního kata a domníváte se, že k vám bude spravedlivým. Ovšem, většina je k vám neupřimná a k této většině patříte především sami. Proto stůjtež na stráži, buďtež jednou přece spravedlivým vůči sobě, buďte poctivými vůči sobě samým a uvažujte klidně o všem co vám chci říci; zkoumejte a rozhodujte sami o všem co slyšíte a čtete a přiznejte pravdu bez stranického zbarvení, třeba se i vás bolestně dotýkala. Anarchistům netřeba se vyhýbati, neboť oni se vám nevtírají za kandidáty a nekřičí z každého nároží: „volte kandidáty naší strany!“ Od náís uslyšíte spíše nemilých slov pravdy, není se tudíž co obávati, že bychom se vám vtírali, tím méně za vaše spasitele se vydávali.Jest nepochybně pravdou, že při trochu dobré vůli dovedli by jste býti spravedlivým vůči sobě samým. Dosud však skládáte osud svůj v ruce vyvolených, kritisujete stranickým zbarvením jich počínání, sami se ale durdíte, vytkne-li vám kdo chyby vaše. Jste zhýčkáni a považujete za neomylné. Trpíte volební mánií a každé volby vám vždy většího zla přináší. Trochu klidné, rozumné úvahy by vám jen prospělo. Zlo omeziti a tomuto předejíti možno toliko poznáním pramene zla.Tož, voličové: poznejte sami sebe! Buďte již jednou muži! Staňte se skutečnými voliči! Neboť voliti znamená něco vyvoliti, ze spousty špatností nejmenší zlo vybrati; jinými slovy znamená voliti: zkoumati; a zkoumati dovede jen ten, kdo schopen jest samostatně mysliti. Ale ohromná většina nedovede vůbec mysliti, nemá vlastního přesvědčení, neumí zkoumati a tím méně dovede rozpoznati základních rozdílů prohnaných politikářů.Vám není popřáno zástupce svoje vyvoliti, vám jen možno hlasovati pro kandidáty „politickou mašinou“ vám nastrčenými. Vy tápete ve tmách a jen hádáte, proto vždy znovu jste zrazeni. A proces tento potrvá, pokud se nezbavíte pohodlností a vlastní lenivosti. „Lenivosti?“ tážete se? Ano, a touto lenivostí jest hloupost těla, jako hloupost leností ducha jest. S této smíšeniny kyne bázeň, která je pramenem všeho zla, tolik škody působící. „Kde není otroků není ani tyranů.“ Přísloví toto spočívá na veliké pravdě a každý by o této měl uvažovati. Přestaňte již jednou důvěřovati a hádati, nesnižujte sebe na úroveň povolného otroka, ale zpříměte páteř svou a povzneste ducha svého k pravé důstojnosti lidské. To opakujeme i tentokráte, třeba pro tuto radu všemi politikáři – bez rozdílu stran – stále jsme osočováni.Proč jdete voliti? poněvadž „vás volá občanská povinnost“, poněvadž to ústava předpisuje, poněvadž vladaři a politikáři dožadují se vašeho schválení pro jich lichvaření a taškářství. Dom,níváte-li se, že jste svobodnými voliči, třeba si připomenouti, že to jednou z největších konvencionelních lží. – Jak že, svobodnými voliči jste, skutečně? Ústavu chcete opravit, doplnit neb dokonce novou nahraditi? Přál bych si, aby to bylo pravdou! Ale pravá ústava musí spočítati na Rovnosti, Spravedlnosti a Svobodě, které dohromady tvořiti musí nerozlučný celek! Spravedlnost podmiňuje pořádek, ale pořádek jest velice problematickým pojmem hospodářského zařízení. Pročež zkoumejte! – Vlast je ohrožena! slyšíme hlasy patriotů v odpověď na náš apel lidskému rozumu. Co je to vlast? Obyčejný člověk považuje za vlast zemi, kde byl zrozen a vychován, jiný opět kde dělá svoje živobytí; opět jiný, kde nejvíce uloupí a jiný zase, kde mu nejvíce „podkuřováno“. Stávají však i poctivci, kteří za svou vlast onu zemi považují, kde těší se největší míře svobody, spravedlnosti a lidskosti. Chcete-li tedy býti poctivými, musíte si této vlasti dříve dobýti. Slyšel jsem řadu vašich čekanců, pro něž vy budete voliti; slyšel jsem jich chvalozpěv o suverenitě lidu; vyslechl jich theorie a uvažoval o odporučovaném všeléku. Představili se vám soudcové, advokáti, doktoři a různí vyrábitelé „veřejného mínění“, jakož i mnozí dřívější vaší spoludělníci, kteří po vašich bedrách se vyšinuli a politiku za svoje povolání sobě vyvolili. Co od těchto očekáváte? pomocí flastru kompromisu slibují vše zažehnati a při tom bystré jich oko pozoruje, kdo více nabízí. A ti, kdož t vašeho středu vyšli, vyčkávají, by se vám za „spasitele“ vetřeli a ku žlabu graftu se dostali. „Příležitost dělá zloděje“, se zde pravdivě uplatňuje. Většina politikářů čachruje s lidskými právy, jsouť to bordeláři, kteří nevinnost lidskou v náruč kapitálu zaprodávají. Zvláště zde v Americe politická hniloba čpí a otravuje vše v dosahu hlouposti lidské. A tato nákaza se za posledních lez značně rozšířila. Politikáři jsou stále drzejšími a bezohlednějšími. Sami na sebe však nikdy nezapomínají. Právě v době, kdy vašich hlasů se dožadují, můžete jich nejlépe poznati. Častují se navzájem nejsprostšími nadávkami, označujíc jeden druhého za zrádce, zloděje, podvodníka, trubce, parasitu, graftera a nepřítele lidu a svobody, a všichni mají – pravdu! Ale jakmile je po volbách, snáší se harmonicky a navzájem sobě jako „vyvolenci národa“ blahopřejí. Jako pánoi kolegové počnou smoliti zákony a zaprodají vás za nejvyšší nabídku. Společně vás pak budou prositi o trochu strpení, více času prý jim třeba, jen posečkejte, nejde to vše najednou. „Vyčkejte času – jako husa klasu!“ připomínají nám jich nádhončí.Tak, tak – jen trochu strpení a otroctví zpečetěno! Máte-li strpení, ztuční na váš účet grafteři. proto opakují, že politikáři vedle církevních ohlupovačů lidu jsou nejnebezpečnějšími otravovači lidského ducha. Dřívější despotism nahražen moderním demagogstvím.„Co ale socialisté?“ – doléhá otázka – nejsou snad oni muži hodnověrnými a poctivými?“Oh, ano, žel však, že přestali býti skutečnými socialisty vstoupením do politické arény. Snad měli někdy poctivou snahu sloužiti ideím socialismu, ale červ kompromisu jich zásady tak ohlodal, že se od ostatních jen zdánlivou stranickostí liší. Vzdali se konečných cílů socialismu pro pochybené dočasné reformy starobního pojištění – jen aby se po vašich bedrách snážeji vyšinuli. Sledujte jich „Milwaukee-ské a LosAngelské plány“ a přesvědčíte se o nicotnosti jich „politického programu“. Ještě dnes cítíme puch vycházející z konvence i Indianapolis, nicméně otravný osobními třenicemi jako konvence v Chicagu a v Baltimore.Není také jinak možno. Vždyť o socialističtí politikáři domáhají se otěží vlády. Nemohou proto býti lepší svých předchůdců. Až dospějí k ministerským křeslům a „Bílý dům“ ovládne „dělnický kandidát“, nezůstane ze zásad socialismu leč jméno.Jinak bude, nabydete-li důvěry sami v sebe; budete-li o všech veřejných záležitostech řádně uvažovati a sami rozhodovati, poznáte pak, proč až dosud žádné vládě nenapadlo uvolniti cestu rozvoji lidského rozumu, – neboť „vláda děkuje svému trvání jen hlouposti a zbabělosti lidu.“ Bedlivému pozorovateli neunikne, že i snahou socialistických politikářů jest vládní, zpráchnivělý řád zvěčniti. Řeknete, že podceňuji zralost lidu. To nikoli, ale skutečností jest, že lid nechává se ovládati smečkou grafterů, darebů a bláznů, kteří jsou dosti zchytralými, že dovedou lidovým vrstvám poctivců namluviti, že nez nich se neobejdou. Z toho jde najevo, že většina, je při nejmenším malomyslnou.A zde musí nastati náprava. Třeba obživiti ctnost, spravedlnost, odvahu a lásku v pokolení lidském, bez kterýchžto mravních podkladů není svoboda myslitelna.A proto i kdyby Svoboda a Spravedlnost věčně věkův zůstati měly pouhými červánkami lidského ideálu a snů lepšího bytí, tož přece člověk, vůči sobě spravedlivý, povede život svůj k těmto výšinám, neboť už tato snaha jej zušlechťuje a zdokonaluje.

(in.: Volné listy, roč. XXI.; č. 20; 26. října 1912)